4. neděle v mezidobí  A 2023

1. ČTENÍ Sof 2, 3; 3, 12-13

Čtení z knihy proroka Sofoniáše.

Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru,
snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Zanechám uprostřed tebe lid pokorný, chudý, ty, kteří hledají útočiště v Hospodinově jménu. Kdo zbudou z Izraele,
už nebudou konat nepravost, nebudou lhát,
v jejich ústech se už nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.




Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: Mt 5, 3
Odp.: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.




2. ČTENI 1 Kor 1, 26-31

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.
    A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
    A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce; moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.'

EVANGELIUM Mt 5, 1-12a

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto:
    "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
    Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
    Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
    Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
    Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
    Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
    Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

 _________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ježíšova blahoslavenství nám mohou připadat zvláštní. Třeba to Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavený je řecky makarios a to znamená blažený – něco jako šťastný a spokojený v jednom. Ale jak může být šťastný a spokojený někdo, kdo pláče: většinou nepláčeme radostí nebo smíchy, ale protože jsme nešťastní a smutní.

Pán Ježíš ale neříká, že jsou plačící šťastní, protože pláčí. Říká, že jsou šťastní, protože budou potěšeni. Někdy můžeme být z něčeho opravdu hodně smutní; ale i při tom smutku bychom nikdy neměli zapomenout, že Bůh nás má rád a že nakonec všechno dobře dopadne; protože Pán Ježíš vstal z mrtvých.

Milí bratři a sestry,

Když jsem si četl dnešní druhé čtení, vyvstala mi v mysli jedna vzpomínka na má bohoslovecká léta. Jednou o prázdninách jsem se zúčastnil akce nazývané Antiochia, při níž společenství mladých křesťanů přebývalo týden nebo dva na nějaké faře v nepříliš nábožensky živé oblasti a snažilo se místním lidem svědčit o své víře, zpravidla nabídkou nějaké konkrétní pomoci či aktivit pro děti. Jedna z těchto Antiochií se konala v Zátoru na Bruntálsku, v ostravsko-opavské diecézi, a jistý večer nás tam navštívil dnes již zesnulý otec biskup František Lobkowicz. Sedl si s námi k táboráku, tuším, že si i opekl špekáček, a pak se zmínil o tom, že před svým příjezdem do Zátoru dělal vizitační kolečko po farnostech své diecéze, aby zjistil, jak žijí jeho kněží. Když tyto své návštěvy hodnotil, zhluboka si povzdychl: Má to ten Pán Bůh ale čeládku!

Byl jsem tehdy bohoslovec, mnohem mladší než dnes, asi tak v prvním nebo druhém ročníku teologické fakulty, necelých deset let po konverzi, a ještě se spoustou ideálů; a tak mne slova biskupa Františka tehdy mírně pohoršila. Když ovšem na tuto malou příhodu vzpomínám dnes, starší a zkušenější o bezmála třináct let svého vlastního kněžského života, vidím, že měl naprostou pravdu. Vidím to zejména na sobě samém, a opravdu to není falešná pokora.

Vidíme-li svou víru a svůj křesťanský život jen trochu realisticky, jsme si, milí bratři a sestry, hluboce vědomi svých slabostí a hříchů. Vidíme, že nejsme lepší než ti, kdo žijí bez víry. Naopak, lidsky viděno jsme v něčem mnohem horší. To, co zejména v posledních letech vyšlo najevo, ukazuje, že v církvi se mohou dít věci velmi ošklivé a temné. Někteří dobří a věrní křesťané často naříkají nad tím, jak je současná sekulární společnost bezbožná a zkažená – a asi trochu pravdy mají. Jenže se přitom někdy staví jedním dechem do protikladu idealizovaný obraz církve jako útočiště a jako hráze před takovým údajně zkaženým světem, církve jako bělostné a neposkvrněné nevěsty Kristovy. Bylo by to možná krásné a svým způsobem jednoduché, ale je to naprostá iluze. 

Svatý Pavel ve druhém čtení píše svůj list církevní obci do Korintu, přístavního města, které z mravního hlediska nemělo v antickém světě moc dobrou pověst – možná jako dnešní Amsterdam nebo Hamburk. Z toho, co píše, je znát, že místní církev vidí zcela realisticky; vidí, že povolání stát se Božími dětmi se opravdu dostalo zvlášť těm, kteří nejsou lidsky viděno ani nijak zvlášť moudří, ani zvlášť úspěšní nebo mravně na výši. A je to patrné i z dalších pasáží prvního listu Korintským: minulý týden jsme třeba slyšeli o tom, jak se mezi sebou korintští křesťané přeli a vytvářeli názorové frakce. A v páté kapitole zase Pavel píše: Proslýchá se, že je mezi vámi příklad smilstva, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany. 

Poselstvím dnešního druhého čtení však naprosto není to, abychom upadli do deprese - nebo abychom si kladli otázky, jestli je přijímání svátostí vůbec nějak účinné, případně jestli naše křesťanství vůbec k něčemu je, když se nám stále nedaří se polepšit. Důležité je, že na pozadí lidské slabosti ukazuje svatý Pavel působení Boží moci. Jako by si Bůh záměrně vybíral ty, kteří nejsou nic – aby se ukázalo, že přicházející Boží království je opravdu Boží: že to naprosto není nějaký lidský myšlenkový konstrukt, lidská ideologie či lidský systém morálky. Právě proto, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. Boží království lásky a pokoje přichází a nic mu nezabrání – ač má Pán Bůh takovou čeládku.

 

3. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 8, 23b-9, 3

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
    Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
    Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

Žl 27 (26), 1. 4. 13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 1, 10-13. 17

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
    Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!"
    Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?
    Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.



EVANGELIUM Mt 4,12-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
    'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.'
    Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
    Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho.
    A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
    Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.                      ________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Svatý Pavel ve druhém čtení napomíná křesťany v městě Korintě, aby se spolu nehádali. Moc dobře to známe; vy malí i my velcí: utvoříme nějakou partu kamarádů a začneme se hádat nebo přímo bojovat s nějakou jinou partou, protože ti druzí jsou jiní než my – a tak jsou tedy hloupí nebo špatní. Pamatuji si na jednu už hodně starou písničku od brněnského písničkáře Slávka Janouška o dětských partách na sídlišti: Hele, to se musíš vyjádřit, s kým vlastně seš, jestli s Nováčkem, anebo se Škardou, a jestli s žádným, po papuli dostaneš, pic ho na smeťáku, počítej s pěknou petardou.

Svatý Pavel říká, že my křesťané nemáme být s Nováčkem, nebo se Škardou. Jsme totiž všichni v partě s Pánem Ježíšem.

 

Milí bratři a sestry,

V úvodu dnešního evangelia jsme slyšeli tato slova: Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau… Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."

Můžeme si na chvíli připomenout, co předcházelo: Ještě v době Ježíšova skrytého života vystupuje Jan Křtitel a káže přesně totéž, co po něm Ježíš v dnešním evangeliu. Obraťte se, neboť se přiblížilo Boží království. Toto kázání v sobě nese jednak radost a naději – neboť je to kázání evangelia, radostné zvěsti – ale zároveň i nárok na ty, kdo je slyší. Boží království – spása zaslíbená proroky, na kterou čekaly generace lidu Izraele – je už blízko. V dnešních čteních je to vyjádřeno obrazy světla, které svítí v temnotě. Nárok je ono Obraťte se.  Jan Křtitel říká, že kdo chce mít na přicházejícím Božím království podíl a vstoupit do něj, musí napravit svůj život, musí uznat své předchozí špatné skutky a snažit se o dobro.

Právě to, že Janovo kázání obsahuje výzvu k obrácení, nakonec vede k jeho zatčení. Dočteme se o tom o deset kapitol dále, než je dnešní úryvek evangelia: údělný kníže Herodes dal Jana zatknout a uvěznit kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu vytýkal: není Ti dovoleno, abys ji měl za ženu!  Jan se nebojí říkat pravdu ani Herodovi, který má světskou moc – a Herodes, jako majitel této světské moci, se zachová podle očekávání: jako někdo, kdo si myslí, že má-li moc, může všechno. Jana nechává nejprve jen uvěznit, i když by ho rád připravil o život – snad proto, že je v něm ještě špetka svědomí, ale možná spíš ze zbabělosti, proto, že se bál lidu, který Jana pokládal za proroka. Jenže po intrice Herodiady a její dcery Salome stejně Jana připraví o život. Možná se v tu chvíli bláhově domnívá, že když zlikvidoval hlasatele příchodu Božího království, zlikvidoval i tento příchod samotný.

Jenže Janovo zatčení vede k tomu, že příchod Božího království se jen uspíší. Ježíš hned opouští svůj skrytý život v Nazaretě a začíná své veřejné působení. Slovo přebírá štafetu od hlasu; Ten, jenž ve své osobě představuje Boží království navazuje na toho, kdo byl jen jeho ohlašovatelem. A Ježíšovo kázání je mnohem silnější než Janovo, protože je doprovázeno jeho mocnými skutky.

Myslím, že právě v těchto dnech, na pozadí událostí u nás i ve světě, je poselství dnešního evangelia velmi aktuální. Můžeme mít pocit, že přicházení Božího království lásky, spravedlnosti, pravdy a pokoje nemá šanci, protože proti němu stojí arogance těch, kteří jej chtějí zastavit silou své světské moci. Proto také o moc usilují, chtějí ji za každou cenu koncentrovat do svých rukou, aby si mohli žít podle svého, aby nemuseli přemýšlet o tom, zda náhodou nežijí ve lži a nepravosti.

Herodes však zatčením a pozdější likvidací Jana ničeho nedosáhne. Právě naopak, paradoxně způsobí, že Boží království v Ježíšově osobě přichází možná rychleji, než kdyby Jana nechal na svobodě.

2. neděle v mezidobí A 2023 

Milí čtenáři, přiznám se a nezapřu: sledoval jsem dnes místo přípravy homilie volby. Tak prosím vezměte zavděk návratem k promluvě z roku 2020 zde. Doufám, že se to za čtrnáct dní nebude opakovat. Díky za pochopení😉

Svátek Křtu Páně A 2023

 Zítra použiji část kázání zesnulého emeritního papeže Benedikta XVI ze svátku Křtu Páně v roce 2011. Celé si je můžete v různých jazycích přečíst zde.

 Kázání ze svátku Křtu Páně z roku 2020 je zde.

 

Matky Boží Panny Marie 2023

1. ČTENÍ Nm 6, 22-27

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

    Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."

 

Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.

2. ČTENÍ Gal 4, 4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

EVANGELIUM Lk 2, 16-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Maria je hlavně maminkou Pána Ježíše, to si při dnešní slavnosti nejvíc připomínáme. Ale svatý Pavel nám ve druhém čtení říká, že je to i maminka nás všech, protože skrze jejího Syna jsme byli všichni přijati za Boží děti – za Otcovy syny a dcery.

 

Milí bratři a sestry,

jak jsme slyšeli v evangeliu, Maria uchovávala vše, o čem hovořili betlémští pastýři, ve svém srdci a rozvažovala o tom. A pastýři sdělují, co jim uprostřed vánoční noci řekl anděl: Hle zvěstuji Vám velkou radost, radost pro všechen lid. Dnes se Vám narodil Spasitel, Kristus Pán.

Možná bychom si mohli říci, že Maria již v tuto chvíli vlastně nemá o čem rozjímat. Podle toho, co se píše v úvodu téhož Lukášova evangelia, by to mohlo vypadat, že by jí mělo být již všechno jasné. Anděl Gabriel jí přece řekl při zvěstování: Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš, bude nazýván Synem Nejvyššího, dostane trůn svého předka Davida, tvé dítě bude nazváno svaté, syn Boží. A pak, když jde Maria za svou příbuznou Alžbětou, je od ní nazvána požehnanou mezi ženami a matkou svého Pána. Kdo by měl ještě pochybnosti o tom, že je matkou Vykupitele? Jakou novou informaci jí mohli přinést pastýři, když hovořili o tom, že její děťátko je Mesiáš?

Maria to však přece uchovává v srdci a rozvažuje o tom, podobně jako později, za dvanáct let, po epizodě v jeruzalémském chrámě - a zcela určitě i tehdy, kdy to není v evangeliích výslovně řečeno, vždycky, když se svým výjimečným synem zažije něco nového a překvapivého. Jistě vše uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom, když je navštívili mudrci od Východu, když slyšela Simeonovo a Annino proroctví v chrámu, když museli utéci do Egypta. Když Ježíš zdánlivě odmítl její přání v Káně ohledně vína. Když se jí zdánlivě zřekl a prohlásil, že jeho matka a jeho bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo. Když ho musela vidět umírat na kříži…

Maria je v tomto svém životním postoji vzorem pro nás. Neupadá do stereotypu, nemyslí si, že ji už nemůže potkat nic nového, nebo že už je jí všechno jasné. Vidí svůj život se svým neobyčejným synem stále nově, stále znovu chce poznat smysl všech událostí, které zažívá, stále znovu v nich objevuje Boží dobrotu a své výjimečné obdarování, stále hlouběji proniká do tajemství svého života. Možná proto je jeden z jejích titulů v loretánských litaniích Sedes sapientiae - což je v české verzi přeloženo jako Trůn moudrosti, ale třeba ve slovenské jako Sídlo múdrosti. Maria tedy nejen nese ve svém klíně Krista - vtělenou Boží moudrost - ale i ona sama je žena plná moudrosti.

Kéž se nám právě toto, milí bratři a sestry, v právě začatém roce daří. Většinou si přejeme štěstí, zdraví a Boží požehnání. Ale já bych nám všem chtěl popřát to, abychom dokázali ze životních událostí radostných i bolestných - onoho minulého roku i toho nového letošního - načerpat moudrost. Abychom v nich přes všechno těžké, co přišlo, nebo ještě přijde, dokázali vidět Boží dobrotu a lásku. A abychom jako Maria dokázali skrze tyto události čím dál víc rozkrývat tajemství i našich životů.

 

Svátek Svaté rodiny A 2022

 

1. ČTENÍ Sir 3, 3-7. 14-17a ( řec. 2-6. 12-14 )

 Čtení z knihy Sirachovcovy.

Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
    Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí.
   Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ.
   Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.

Žl 128 (127), 1-2. 3. 4-5 Odp.: 1
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. . Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.

2. ČTENÍ Kol 3, 12-21

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

Bratři a sestry!
   Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti.
   Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
   Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.

EVANGELIUM Mt 2, 13-15. 19-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil." Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.' Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli." Vstal tedy, vzal dítě i jeho matku a odebral se do izraelské země. Ale když uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem Archelaus, bál se tam jít, a podle pokynu ve snu se odebral na území galilejské. Šel tedy a usadil se v městě, které se jmenuje Nazaret, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků: 'Bude nazýván Nazaretský.'

 _________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, z dnešního evangelia je zřejmé, že to svatá rodina před i po narození malého Ježíše neměla lehké: pořád se museli někam stěhovat. Před Ježíšovým narozením šli z Nazareta do Betléma, pak museli utéct z Betléma do Egypta, a teprve pak mohli jít zpátky do Nazareta a konečně se trochu usadit. Ale Josef s Marií věděli, že Bůh bude všude s nimi a že se o ně všude postará, protože už to předtím mockrát zakusili.

 

Milí bratři a sestry,

Ve dnešním druhém čtení píše svatý Pavel křesťanům do Kolos jakýsi katalog rodinných ctností. Když ta slova slyšíme, mohou se nám právě dnes – o svátku Svaté rodiny – vybavit barvotiskové obrázky nazaretské rodiny z devatenáctého století: chlapec Ježíš pomáhá Josefovi v dílně (většinou dobře vybavené truhlářskými nástroji, vynalezenými až v novověku), Maria někde bokem v tichosti uklízí, vaří či koná jinou domácí práci. A nade vším panuje nebeská harmonie a pokoj, protože v této domácnosti neexistuje žádný vliv zranění člověka prvotní vinou - byť v církvi neslavíme nic takového jako Josefovo neposkvrněné početí, stejně ho de facto máme v povědomí jako někoho, kdo také vůbec nehřeší. A tak nad tím vším nakonec můžeme mávnout rukou a říci si, že je to krásná představa, ale realita je někde úplně jinde.

Jenže svatý Pavel je realista, nevznáší se v neskutečných nebeských výšinách - to je naprosto patrné z jeho listů a také z jeho života, tak jak jej vyprávějí Skutky apoštolů. Když píše křesťanským rodinám v Kolosách o tom, čím mají s Boží pomocí být, má sám mnohonásobnou zkušenost s tím, že právě tato Boží pomoc umí dělat zázraky. Nejprve koloským křesťanům říká, jaká je jejich nejhlubší totožnost (jsou Bohem milovaní, svatí a vyvolení) a teprve potom jim ukazuje, jak mají v rodinách tuto svou identitu žít. Podobně jako v Lukášově evangeliu anděl Gabriel, ještě dříve než Marii sděluje její poslání, říká Buď zdráva, milostí zahrnutá.

Myslím, milí bratři a sestry, že k tomuto textu z listu Koloským můžeme mít jistou nedůvěru i proto, že v reálném rodinném životě zažíváme místo oněch Pavlových ctností jejich karikatury: třeba falešně pojatou podřízenost ženy muži jako submisivitu a trpitelství ve vztahu s autoritářským partnerem. Nebo zametání problémů pod koberec s tím, že časem ‚vyšumí‘, místo opravdového odpuštění, které ale vyžaduje pojmenování toho, čím mi ten druhý ublížil. Nebo to, že rodiče si přiznaně či nepřiznaně nárokují poslušnost i od svých dospělých dětí, které již mají své životy a své partnery.  

A tak je možná jedním z nejdůležitějších výroků z druhého čtení následující souvětí: Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. Jádrem Kristovy nauky je dvojí přikázání lásky k Bohu a k bližnímu, oné opravdové lásky, daru Ducha svatého - a nikoli její karikatury. A s tím souvisí ono druhé: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. Do dnešního jazyka přeloženo: mluvte spolu o věcech vašeho rodinného soužití; ozvěte se, když něco není v pořádku; buďte schopní přijímat kritiku, nepřecházejte problémy mlčením.

 

 

Slavnost Narození Páně 2022 - ve dne

1.  čtení  Iz 52,7-10 

Čtení z knihy proroka Izajáše.

 

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

Mezizpěv - Žl 98,1.2-3ab.3cd-4.5-6

Odp: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novou,

neboť učinil podivuhodné věci.

Vítězství je dílem jeho pravice,

jeho svatého ramene.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,

před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.

Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost

Izraelovu domu.

Všechny končiny země uzřely

spásu našeho Boha.

Jásejte Hospodinu, všechny země,

radujte se, plesejte a hrejte!

Hrejte Hospodinu na citeru,

na citeru a s doprovodem zpěvu,

za hlaholu trub a rohů,

jásejte před králem Hospodinem.

2. čtení - Žid 1,1-6

Čtení z listu Židům.

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil'? A dále: `Já mu budu otcem a on mi bude synem.' A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: `Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!'

  

Evangelium - Jan 1,1-18

Začátek svatého evangelia podle Jana.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.'" Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

_______________________________________________________

 

 

Slůvko pro děti:

 

Milé děti,

 

V dnešním evangeliu jsme mnohokrát slyšeli slovo světlo. Celý advent jsme měli doma i v našem kostele adventní věnec, který postupem času svítil čím dál víc, na začátku prosince svítila jen jedna svíčka, ale minulý týden už čtyři. A dneska jsme se dočkali toho, co nám naznačuje světlo svíček na adventním věnci - narození Ježíše, který je světlo našeho života.

 

Milí bratří a sestry,

Jedna z nejsilnějších vzpomínek, které mám v souvislosti s biblickými texty čtenými okolo slavnosti Narození Páně, je paradoxně z doby zcela mimo vánoční období. Někdy ve školním roce 2006/07- už nevím, zda to bylo v letním nebo zimním semestru – jsme na Papežské Lateránské univerzitě v Římě s ostatními českými a moravskými bohoslovci z římské koleje Nepomucenum absolvovali kurz výkladu Nového zákona s profesorem Romanem Pennou. V rámci něj jsme se podrobněji zabývali druhou kapitolou evangelia svatého Lukáše, ze které je i ono nám nejznámější, nejdražší a v kultuře českých Vánoc nejdůležitější evangelium; to, které jsme četli na půlnoční bohoslužbě  - evangelium o tom, jak Svatá rodina musela jít z Nazareta do Betléma, jak tam nenašli slušné ubytování a museli vzít zavděk stájí, a jak anděl pak probudil pastýře a zvěstoval jim, že se právě narodil Spasitel.

Profesor Romano Penna nejprve hovořil o tom, že evangelista Lukáš (a také Matouš, který rovněž hovoří o Ježíšově narození v Betlémě v souvislosti s návštěvou tří mudrců od Východu) situují Ježíšovo narození do Betléma, aby se zdůraznilo, že je z rodu krále Davida - jehož otec Jesse byl Betléman, a David sám v Betlémě vyrostl - a že je to tedy podle starozákonních předpovědí skutečný Mesiáš. Takže je možné, řekl profesor Penna pak, že Ježíš se v Betlémě vlastně nenarodil. Pak se odmlčel; a v posluchárně zavládlo na čtvrt či půl minuty naprosté ticho. Vzpomínám si, že jsme tam tenkrát byli studenti z Evropy, Asie a latinské Ameriky - a všichni jsme unisono absolutně ztichli, že by bylo slyšet padnout i pověstný špendlík. Profesor Penna se pak rozhlédl po třídě a s úsměvem prohlásil: Hroutí se vám svět?

Tím, co jsem nyní řekl, nemá být zpochybněno, že se Ježíš opravdu narodil v Betlémě - je to dost pravděpodobné, protože mimo svědectví Písma existuje prastará tradice, a tu je dobré brát vážně. Ale myslím, milí bratři a sestry, že tento malý příběh z mých římských studentských let nám dobře ukazuje, co je opravdovou podstatou křesťanských Vánoc a naší vánoční radosti. Vánoční evangelium z druhé kapitoly svatého Lukáše, které čteme vždycky o vigilii narození Páně, máme s Vánocemi mnohem silněji spojené než to Janovo, co se čte o slavnosti Narození Páně ve dne; máme je před očima vždy, když stavíme betlém v kostele, doma nebo ve veřejném prostoru někde na náměstí nebo na návsi; připomene se nám vždy, když dostaneme vánoční přání s Ježíškem, Marií a Josefem, volkem a oslíkem, betlémskou hvězdou a pastýři. Ale podstatu křesťanských Vánoc vystihuje mnohem více právě dnešní evangelium z prologu svatého Jana, kde není ani zmínka o jeslích, o volkovi, oslíkovi a pastýřích. Okolnosti Ježíšova narození nejsou důležitější než to hlavní; to, že se nám Ježíš narodil  - jako Bůh a člověk, že se Slovo stalo tělem, že Bůh se nám v Ježíši Kristu zjevil, jaký je - jako Láska a Milosrdenství, že nám stal neodvolatelně a provždy blízkým, že přijal náš lidský úděl, že je Bůh s námi.