15. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy. 

Mojžíš řekl lidu:
   "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."


Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.


EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel píše ve svém listě Koloským o tom, koho Ježíš přišel zachránit: co myslíte, děti, jsou to jenom někteří lidé? Nebo všichni lidé? Nebo ještě něco víc? Z toho, co svatý Pavel píše, vyplývá, že Ježíš přišel zachránit celé stvoření, celý vesmír: Bůh rozhodl, že skrze něho usmíří se sebou všechno tvorstvo.

Milí bratři a sestry,

  Všichni tři, kteří v dnešním evangeliu procházejí kolem onoho zraněného a zbitého člověka, ho vidí: viděl ho kněz, viděl ho i levita, a nakonec ho viděl Samařan. Nikdo z nich ho neminul proto, že by si ho prostě nevšiml. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, co v oněch třech toto vidění lidského utrpení vyvolalo. Kněz a levita ho viděli, ale vyhnuli se mu. A ze svého pohledu to učinili z velmi dobrého a zbožného důvodu. Oba šli zřejmě vzhůru do Jeruzaléma konat bohoslužbu v chrámu, a dotyk se zraněným, který velmi pravděpodobně krvácel, by je kulticky znečistil a znemožnil by jim konat jejich poslání. Můžeme si dobře představit, co je mohlo při pohledu na onoho zraněného jako první napadnout. Možná se jim v okamžitě hlavě rozsvítilo červené světélko: Pozor krev, nedotýkat se!

  Třetí příchozí, Samařan, nemá žádnou bohoslužebnou povinnost ani funkci. Jeho pohled na zraněného není zatížen nějakou jeho vlastní rolí, kterou je nucen hrát. Když vidí zraněného, vyvolává to v něm normální, vlastně bychom mohli říci přirozený lidský soucit. Samařan nevidí ve zraněném problém pro sebe, ale člověka, který potřebuje pomoc – přesně tak, jak se vyjádřil letošního osmého června papež František, když při mši svaté, sloužené za migranty, prohlásil, že migranti nejsou sociální otázky, ale především lidé.  

   Dnešní evangelium nás může tedy vést k velmi vážné otázce, co se nám vybaví jako první, vidíme-li jakékoli lidské utrpení. Můžeme se ptát samy sebe, nakolik je náš soucit, který by nás měl přimět něco udělat, přebit a překryt jinými skutečnostmi. Můžeme si vybavit mantry, které se nám v takových chvílích automaticky vybaví v mysli: ‚Mám sám dost problémů‘,‚Nemohu si hrát na Matku Terezu‘,,Teď nemám čas, mám jiné povinnosti‘. Velký krok vpřed bude jistě už jen to, že si něco takového dokážeme přiznat.