7. neděle velikonoční C 2019

1. ČTENÍ Sk 7,55-60

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel.
    Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.


Žl 97(96),1+2b.6+7c.9 Odp.: 1a+9a
Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. nebo: Aleluja.

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy! Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Odp.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu, všichni bohové se mu koří.
Odp.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Odp.


2. ČTENÍ Zj 22,12-14.16-17.20 

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

     Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl:
    "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města.
    Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda."
    Duch i nevěsta volají: "Přijď!" Kdo to slyší, ať také zvolá: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
    Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!


EVANGELIUM Jan 17,20-26

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
    A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
    Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.
    Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."

________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Abychom pochopili poslední větu dnešního evangelia, je potřeba vědět, že když Ježíš mluví o poznání, nemyslí tím přesně to, co my – poznání, které třeba získáte, když si třeba něco přečtete v obrázkové knížce o přírodě. Pro Ježíše je poznání vždycky spojené s tím, když někdo má někoho rád. A tak taky my můžeme poznat a pochopit to, co Ježíš říká, jenom tenkrát, když ho máme rádi a když máme rádi druhé lidi.

Milí bratři a sestry,

Velikonoční doba pomalu vrcholí a uzavírá se. Dnešní texty bohoslužby slova jsou velmi slavnostní. Druhé čtení z knihy Zjevení svatého Jana je úplný závěr Nového zákona - jakoby tečka za Písmem, naplnění Božího spásného plánu s vesmírem a člověkem.

Klíčové slovo dnešních textů je Boží sláva. V katolickém slovníku se používá poměrně běžně: na křížích u cest a Božích mukách najdeme často nápis ‚k větší cti a slávě Boží zhotovil….‘ Tato větší čest a sláva Boží souvisí s určitým ‚zviditelněním‘ Boží přítomnosti. Pohled na kostel, Boží muka nebo obrázek Panny Marie na zdi domu bezprostředně odkazují člověka z našeho kulturního okruhu na existenci křesťanské víry, ať je sám věřící nebo ne. Člověk, který v minulosti třeba oral pole v blízkosti Božích muk, se při pohledu na ně zastavil, ‚vzpomněl si na Pána Boha‘ a pomodlil se. 

   Dnešní texty hovoří také o Boží přítomnosti a Boží slávě – o tom, jak a kde se projevuje ve svém vlastním, nejsilnějším smyslu.

V prvním čtení vidí Štěpán, plný Ducha svatého, otevřená nebesa, a v nich Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici. Je to jakoby vyznání celé církve, která se krátce předtím zrodila sesláním Ducha svatého: Boží sláva a Boží přítomnost je pro nás křesťany Ježíš, Bůh; který se stal člověkem. Podobně o tom hovoří svatý Pavel v prvním listě Korintským: Jen v Duchu svatém může člověk vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

V evangeliu poté o Boží slávě hovoří sám Ježíš, když se v modlitbě za učedníky obrací k Otci: Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno, já v nich a ty ve mně. Skrze Krista máme přístup do samého nitra tajemství Nejsvětější Trojice, které se v dějinách spásy ‚otvírá‘ člověku a světu. Tato Boží sláva, kterou Ježíš dostává od Otce a daruje ji světu, je láska: Aby svět poznal, žes je miloval, jako jsi miloval mne: Otec i Syn svou lásku, Ducha svatého, dávají celou každému člověku, stejně jako se Otec celý dává od věčnosti Jednorozenému Synu (protože jsi mně miloval už před založením světa). Boží sláva a Boží přítomnost se tedy projevuje a zpřítomňuje ve světě tím, že se křesťané milují navzájem láskou Ducha svatého. Ona se stává skutečností, v níž se Neviditelný zviditelňuje - zde a nyní, pro nás křesťany a pro všechny lidi.