Svátek Svaté rodiny C 2018

1. ČTENÍ Sir 3,3-7.14-17a(řec.2-6.12-14)

Čteni z knihy Sirachovcovy.

Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, smiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
   Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku.
   Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jim, když ty jsi v plné sile. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.


Žl 128(127),1-2.3.4-5 Odp.: 1 

Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.


2. ČTENÍ Kol 3,12-21

Čteni z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
   Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ni mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu. 

EVANGELIUM Lk 2,41-52

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíšovi rodiče putovávali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.
   Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolesti hledali.“
   Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“
   Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.
   Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.

________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ježíš v Jeruzalémském chrámu rozmlouval s těmi, kteří znali Boží slovo Starého Zákona úplně dokonale. Kdyby to byl obyčejný kluk, tak by se s ním asi moc nebavili – asi by mu řekli, ať ještě chvíli chodí do školy, že toho ještě ví málo. Jenže oni se divili jeho moudrosti a chápavosti. A my bychom si mohli říci, když už byl Ježíš v tu chvíli tak rozumný, jestli vůbec ještě mohl Josefa a Marii poslouchat? Ale on s nimi odešel zpátky domů a opravdu je poslouchal, a ještě dlouho potom. Když po nás maminka nebo tatínek nebo paní učitelka (nebo v mém případě pan biskup) něco chtějí, tak si třeba někdy můžeme myslet, že to není moc chytré a že to proto neuděláme, že máme přece svůj rozum, a ten nám říká něco jiného. Ale dvanáctiletý Ježíš nám ukazuje něco úplně jiného. Možná něco věděl líp, než Josef a Maria (to koneckonců víme i z toho, že šel do chrámu, i když Josef s Marií by jistě chtěli, aby zůstal s nimi). Ale on je poslouchal, protože je měl rád a protože věděl, že ho mají rádi oni a hlavně, že ho jeho nebeský Otec svěřil právě do jejich péče a že oni jsou za něj zodpovědní. Právě tak, jako vaši rodiče za vás.

Milí bratři a sestry,

Při příležitosti svátku Svaté rodiny rozjímáme každý rok o rodinném životě. Je to velmi široké a velmi aktuální téma, a jistě by šlo dlouze hovořit zejména o tom, čím vším je rodina v naší době a kultuře ohrožena; o tom ale slyšíme často a velmi dobře to víme. Pokusme se dnes zamyslet nad vztahem naší víry a řádu rodinného života. Hovoří o tom jak první, tak druhé čtení.

    Způsob, jímž tyto skutečnosti propojuje starozákonní kniha Sirachovec, by bylo možné shrnout takto: Hospodin sděluje zásady rodinného soužití (Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn), vlastně stanovuje pravidla hry a řád; a ten, kdo je respektuje, pak od něj dostane odměnu (Kdo ctí otce…bude vyslyšen, když se modlí). Na první pohled to vypadá, že by to tak mělo platit i pro křesťanské rodiny; jenže pokud bychom toto poselství prvního čtení nedoplnili ještě o druhé, skrývalo by to v sobě jedno velké riziko, či spíš pokušení: takovouto Bohem darovanou autoritu zneužít.

     Možná nejznámější příklad něčeho takového je životní příběh slavného švédského režiséra Ingmara Bergmana. Narodil se před sto lety, v roce 1918. Jeho otec byl luteránský pastor; rodina byla tudíž velmi vidět a musela jít v tehdy ještě tradičně protestantském Švédsku své komunitě příkladem. Musela, alespoň navenek, vypadat vzorně. Malý Ingmar byl proto nelítostně a brutálně trestán za každou maličkost; a s trochou nadsázky by se dalo říci, že velká část jeho filmové tvorby byla součástí procesu vyrovnávání se s tímto rodinným dědictvím. Včetně zcela pokřiveného obrazu Boha, který mu jeho otec - možná nevědomky a v dobré víře - vtiskl do duše. Vůbec nejsilněji se tento motiv objevuje ve filmu Fanny a Alexandr, který Bergman natočil, až když mu bylo přes šedesát – uveden byl v roce 1982. V něm je hlavní zápornou postavou luteránský biskup Edvard Vergérus, který se ožení s ovdovělou matkou dvou dětí a všem třem udělá ze života nefalšované peklo. Něco takového je samozřejmě extrém; ale pokušení takto zneužít svou autoritu – a zaštiťovat se tím, že je to Boží vůle – reálně existuje, a nejen v rodinách. Co podobné zneužití autority kněží přineslo v církvi, o tom jsme už hodně slyšeli a asi ještě uslyšíme.

     Je proto velmi potřebné nyní rozjímat nad druhým čtením, z listu Koloským: Svatý Pavel tam autoritu rodičů a řád rodiny rozhodně nezpochybňuje, to je dostatečně jasné z několika posledních vět úryvku. Jenže těchto pár vět o vztazích v rodině, které jsou na konci, předchází něco mnohem důležitějšího: Pavel vyzývá Koloské, aby si dobře uvědomili, že ze všeho nejdříve jsou Bohem vyvolení, svatí, milovaní a ospravedlnění od svých hříchů. Bůh dává napřed svou milost, lásku a odpuštění; teprve potom pravidla. Dobrý, bohulibý život v rodině – a ještě obecněji bratrské a sesterské soužití mezi lidmi – nevychází nakonec z ničeho jiného než právě z tohoto vědomí, kým jsme: vyvolení, svatí a milovaní. Z něho také pramení velká vděčnost, vyjádřená modlitbou (zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně), Kristův pokoj, který má vládnout v našich srdcích, a láska, která je svorníkem dokonalosti. A takovýto postoj, takovéto základní naladění v rodině pak vlastně samo o sobě může nastolit řád - řád lásky a vzájemného respektu, ve kterém není snad tolik nutné autoritu vyžadovat násilím.