Slavnost Narození Páně, ve dne  - 2018

1.ČTENÍ  Iz 52,7-10

Čtení z knihy proroka Izajáše.

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

ŽALM 98

Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu. Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte! Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem!

     2. ČTENÍ  Žid 1,1-6

Čtení z listu Židům.

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“

EVANGELIUM Jan 1,1-18

Začátek evangelia podle Jana.

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Když někdo chce někomu dát najevo, že ho má rád, může mu to prostě říct: Mám Tě rád. Anebo to může vyjádřit něčím, co udělá: třeba že někomu, koho má rád, dá dárek. My si teď o Vánocích dáváme dárky, a tím vyjadřujeme, že se máme rádi. Mohli bychom si to pod stromečkem jenom vzájemně říct, bez dárků - ale nebylo by to ono. Bůh napřed o tom, že má člověka rád, mluvil ústy proroků.  Pak ale udělal ještě něco víc. Dal nám největší dar, svého Syna.

Milí bratři a sestry,

V dnešních čteních - v listu Židům a pak v evangeliu - se mluví o něčem, co je podstatnou součástí naší křesťanské vánoční radosti. V narozeném Ježíši se nám zjevuje Bůh, jaký je.

List Židům začíná těmito slovy: Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Když si vzpomeneme na kázání proroků ze Starého Zákona, obraz Boha Izraele nám vychází často rozporuplně: Hospodin je sice často viděn jako milující, milosrdný a pečující o svůj lid, ale jindy jako trestající, nekompromisní, skoro bychom řekli bez slitování nad lidskou slabostí. Takovou přísnost můžeme ještě vidět i u posledního z proroků ve starozákonním smyslu, Jana Křtitele.

Autor listu Židům ale říká: se starozákonním proroctvím je teď konec; slova proroků splnila svůj účel pro čas, pro který byla určena. Nyní nastal poslední čas a Bůh se nám zjevuje ve svém Synu, jaký je. Otec skrze něho hovoří o tom, kým je sám. Syn nám ‚vysvětluje‘, podle původního řeckého slova u svatého Jana, kdo je Otec. A toto zjevení je definitivní, už ho nic nepřekoná.

Bratr Roger, velký křesťanský teolog dvacátého století, zakladatel ekumenické komunity v Taizé, se v jedné svojí knize - vzhledem ke svému celoživotnímu dílu - ptá: Podařilo se mi dostatečně vyjádřit, že Bůh je jen Láska, že nikdy netrestá, ale bez výjimky miluje všechny lidi? My se, zdá se, velmi často vracíme k představě o Bohu, která patřila do Starého Zákona, k Bohu z kázání oněch přísných proroků. Projevuje se to mimo jiné tím, že nám přicházejí na mysl myšlenky typu: Za co mne Bůh potrestal?  nebo Pán Bůh mne nemá rád, protože dopustil … nebo ještě - vzhledem ke druhým lidem: Tenhle člověk by si zasloužil, aby ho Bůh už konečně klepl přes prsty. A takové myšlenky nám přicházejí možná proto, že se přestáváme dívat na Krista jako na skutečné zjevení Boha, jako na toho, který nám zcela konkrétně ukazuje Boží tvář. A jestliže na Ježíše nehledíme, Bůh se pro nás může stát nevypočitatelným absolutním vládcem vesmíru, který - pokud se mu zachce - mi může udělat něco nepředvídatelného a nepříjemného. Asi není horší karikatura Boha, a asi není lepší způsob, jak nabít argumentační munici intelektuálním ateistům.

Zahleďme se, milí bratři a sestry, dnes do jeslí, ve kterých je Ježíš jako malé dítě. To je Boží tvář, kterou jsme pozváni v době Vánoc rozjímat. Je to zjevená tvář samotného Otce. Dítě je bezbranné a není vůbec nevypočitatelné v dospělém slova smyslu - možná jen tak, že se nedá dopředu odhadnout, kdy začne plakat nebo něco udělá do plínek.  Dobře se podívejme a uvědomme si, jak je to s naším Bohem doopravdy. Abychom měli opravdovou radost z naší víry, abychom se nebáli. Abychom si připomněli, že všech našich těžkostech a slabostech - v tom, co často považujeme za Boží dopuštění - je Bůh přítomen a nese nás.