Slavnost
Matky Boží Panny Marie 2018
Čtení
ze čtvrté knihy Mojžíšovy.
Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi
a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě
Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je
ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou
vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."
Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.
2. ČTENÍ Gal 4, 4-7
Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.
2. ČTENÍ Gal 4, 4-7
Čtení
z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři
a sestry!
Když se naplnil čas, poslal Bůh svého
Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří
podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal
nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!"
Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.
EVANGELIUM Lk 2, 16-21
EVANGELIUM Lk 2, 16-21
Slova
svatého evangelia podle Lukáše.
Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli
Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co
jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co
jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o
tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a
viděli, jak jim to bylo řečeno.
Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:
Pastýři poté, co došli do
betlémské jeskyně, vyprávěli o tom, co jim řekl předtím anděl. A vypadá to, že tam nebyli jen oni a Svatá
rodina, ale i další lidé. A ti se podivili. Ale Maria udělala něco jiného –
rozvažovala o tom, a to znamená, že o tom přemýšlela. A taky v tom se od
ní můžeme učit. Představte si třeba, že dostanete ve škole špatnou známku-to je
taky událost, i když smutná. A můžete se k tomu postavit tak, že řeknete
mamince a tatínkovi – Já se divím, jak se mohlo stát, asi mně paní učitelka
nemá ráda. Ale můžete se nad tím taky zamyslet a třeba zjistíte, že se
příště můžete líp naučit.
Milí bratři a sestry,
Včera skončil vánoční
oktáv, vlastně jakási na týden prodloužená neděle, den radosti z toho, že
se Bůh stal pro nás v Kristu člověkem. A dnes si připomínáme Pannu Marii
jako jeho Matku.
Dnešní liturgické texty
však o Marii hovoří velmi stručně a skromně – pasáž z listu Galatským,
vlastně nejstarší zapsaný text o Panně Marii, se zmiňuje pouze o tom, že když
se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy. A pak v evangeliu
čteme jen to, že Maria to vše uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.
Tato skutečnost je však
zcela v souladu s celkovým vyzněním evangelního svědectví o Marii,
tak jak je ve zhuštěné formě čteme v Mariině Magnificat. Maria je pokorná;
sama se umenšuje, aby dala prostor Ježíši. Maria přijímá Ježíše, dává mu
v dětství a dospívání veškerou potřebnou lásku a péči a pak jej nechává
konat, kázat a prožít to vše, co se má v jeho příběhu stát. Sama ustupuje
do pozadí, ačkoli, jak víme, jí to stojí spoustu bolesti. Možná nejsilnější
moment je v tomto smyslu místo ve 3. kapitole Marka, kde Ježíši oznamují, že
jeho matka a jeho příbuzní s ním chtějí mluvit, a on říká: Kdo je má
matka a moji příbuzní? A pak svou matkou a svými příbuznými nazve své
učedníky, kteří jsou kolem něho.
Mariin příběh a její postoj může být
inspirací a útěchou třeba pro rodiče, kteří se vyrovnávají s odchodem
svých dospělých dětí z domu a mnohdy i s tím, že samostatné životní
volby a důležitá rozhodnutí jejich dětí nejsou v souladu s tím, co by
si oni sami představovali. Ale může to být také inspirací i pro nás všechny
ostatní, neboť na Marii vidíme, jaké je skutečné lidství, skutečné ‚bytí
osobou‘.
Asi před deseti lety, když jsem ještě
studoval v Římě a připravoval se na kněžství, jsem zachytil v médiích
zprávu o Jamesi Watsonovi, asi nejslavnějším biologovi 20. století, nositeli Nobelovy
ceny, spoluobjeviteli struktury DNA, která je nositelkou dědičné informace.
Watson tehdy na jedné přednášce prohlásil, že lidé pocházející z černé
Afriky mají geneticky založenou nižší inteligenci než lidé evropského původu.
Toto vyjádření ho stálo odebrání několika čestných doktorátů, a
v rozhovoru pro jistý prestižní britský list řekl, že se prý od té doby
stal ‚neosobou‘. Nikdo nechce vážně
připustit, že existuji, posteskl si.
Samozřejmě že Jamese Watsona
z učebnic přírodopisu nikdo nevyškrtl - jeho jméno zná každý, kdo někdy
studoval biologii na úrovni střední školy. Toto jeho vyjádření ale dobře
ukazuje charakteristický postoj současného člověka. Máme za to, že naše
identita je nevyhnutelně spojena s tím, jak jsme přijímáni a oceňováni
druhými lidmi, jak jsme populární nebo užiteční, jestli jsme v něčem dobří.
Naše pojetí osoby je závislé na tom, zda jsou na nás na pódiu světa zaměřeny
reflektory. Za dob mého kaplanování u svatého Tomáše jsem si v kruhu svých
blízkých jednou před Vánoci s úlevou oddechl, že nebudu mít na Štědrý
večer půlnoční mši svatou, která měla být v přímém přenosu na ČT2. A jednou
z reakcí byl údiv, proč že nechci být v televizi. Je to přesně jako s maskami
v antickém divadle, z něhož také pojem osoba pochází. Řecké prosópon a latinské persona vlastně znamenají být
před očima druhého a znít skrz.
Antičtí herci si nasazovali masky, aby je bylo v amfiteátru lépe slyšet a také
aby zaujali maskou, která měla leckdy bizarní podobu.
Maria ztělesňuje úplný opak – je osobou
ve smyslu komunikace, vytváření společenství lásky a bytí pro druhé - bytí pro
Ježíše a pro celý svět, kterému Ježíše darovala. Se svobodou od sebe samé se
stává malou, odchází mimo záběr reflektorů – a tak se podle evangelia stává po
Ježíši první v nebeském království.
Žádné komentáře:
Okomentovat