2. neděle adventní B 2017

1.ČTENÍ Iz 40, 1-5. 9-11 

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Těšte, těšte můj národ - praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá:
   "Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla."
   Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozdvihni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!
   Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede."


Žl 85 (84), 9ab+10. 11-12. 13-14 Odp.: 8a 
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství! 

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp. 
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp. 
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.
Odp. 



2. ČTENÍ 2 Petr 3, 8-14

Čtení z druhého listu svatého apoštola Petra. 

   Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání.
   Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem a země i všecko na ní bude souzeno.
   A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme - jak on to slíbil nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost.
   Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.


EVANGELIUM Mk 1, 1-8

Slova svatého evangelia podle Marka.

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím:
   Je psáno u proroka Izaiáše: "Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!" Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
   Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. (Jan) kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

První čtení z minulé neděle a to dnešní, ačkoli jsou z velmi odlišných částí knihy proroka Izajáše, se k sobě mají vlastně jako otázka a odpověď. Oboje je možné pochopit v kontextu zkušenosti s babylónským zajetím a následným návratem lidu Izraele do zaslíbené země po ediktu perského krále Kýra. Minulou neděli jsme slyšeli proroka toužebně volat - zástupně za celý národ - aby Hospodin přišel na pomoc, aby protrhl nebesa a sestoupil, protože Boží lid je zcela zkroušený a na pokraji nebytí. Lid Izraele je přirovnán k uschlému listí, hnanému větrem.

Prorok také koná zástupně za celý Boží lid pokání – vyznává a uznává, že Izrael zhřešil, vzdálil se od Hospodina a to, co se přihodilo, je toho přímým důsledkem. Byli jsme všichni jako poskvrnění, jako špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul.

Ve dnešním prvním čtení vystupuje jiný prorok; ne už jménem lidu, ale jménem Hospodina, protože se mu dostane Hospodinovo slovo. Je to odpověď na nářek Izraele. Potěšte, potěšte můj lid, praví Hospodin, mluvte k srdci Jeruzaléma, neboť je skončena jeho špatnost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy.

Pokoření lidu Izraele, smíme-li to tak říci, splnilo svůj účel. Pýcha vyvoleného národa je ta tam a všichni velmi dobře vědí, z vlastní bolestné zkušenosti, že potřebují Boží blízkost a pomoc, že odpadnutí od Hospodina nepřináší svobodu ani štěstí, ale vede na pokraj smrti.

Nyní je potřebná útěcha, aby lid Izraele jeho zármutek úplně nezlomil. Prorok zaslibuje, že Hospodin opravdu přijde, i když Boží lid stále ještě zakouší trápení. ‚Na poušti připravte Hospodinu cestu‘. Jsme nyní v jakémsi mezidobí, sice ještě stále na poušti, ale již s jistým zaslíbením, že Boží spása přijde.

Tato dynamika adventního Božího slova, která se odráží i v rorátních zpěvech, je v novozákonním pohledu obrazem putující církve i obrazem životního příběhu každého jednotlivého křesťana. Prožíváme oboje zároveň; již víme, že Bůh přišel v Kristu a přinesl spásu, ale zároveň stále ještě čekáme, kdy se tato spása zcela naplní. Máme zaslíbení, že Boží království přijde, ba že již je zde, ale často prožíváme opak - vypadá to, že svět příliš vykoupený není, že hřích, bolest a smrt vládnou dál, stejně jako předtím. A máme také - jako celá církev i jako jednotlivci - zkušenost se zoufalým voláním po Boží blízkosti a pomoci, ve chvílích, kdy zjišťujeme, že naše vzdálení se od něho nás přivádí na poušť.

  V dnešním evangeliu jsou tyto dvě skutečnosti - spása již přítomná, ale zároveň toužebně očekávaná - symbolizovány pouští a zároveň vodou řeky Jordánu. Jan Křtitel vystupuje na poušti, na nehostinném místě, tam, kde se skoro nedá žít, kde si člověk silně uvědomí svou křehkost a svou žízeň. Vyzývá tam k urovnání cesty Pánu, tedy k obrácení - a toto slovo znamená změnu směru cesty: ten, kdo se obrátí, přestane se Pánu vzdalovat a jde mu naproti, takže ze své vlastní iniciativy přibližuje moment setkání s ním. A ti, kdo se obrátí, jsou pokřtěni v Jordánu - změna směru cesty je zároveň přechod z pouště k vodě, z místa smrti k prameni života, z místa toužebného očekávání spásy k jejímu uskutečnění.