Svátek křtu Páně 2018 B

1. čtení - Iz 55,1-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin: "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech (daných) Davidovi. Hle, národům jsem ho ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů. Přivoláš národ, který neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať (změní) své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho. Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Mezizpěv - Iz 12,2-3.4bcd.5-6

Odp: S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.

Bůh je má spása!

Bez obavy mohu doufat.

Hospodin je má síla a má chvála,

stal se mou spásou.

S radostí budete vážit

z pramenů spásy.

Děkujte Hospodinu a vzývejte jeho jméno!

Hlásejte mezi národy jeho díla,

zvěstujte vznešenost jeho jména!

Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci,

ať je to známé po celé zemi!

Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu,

neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.

2. čtení - 1 Jan 5,1-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. Když přijímáme svědectví lidské, tím větší (platnost) má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu.

Evangelium - Mk 1,6b-11

Slova svatého evangelia podle Marka.

Jan kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým." V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!"

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Jan Křtitel říká, že on křtí vodou, ale Ježíš bude křtít Duchem svatým. Když křtíme my, je to křest Jana Křtitele nebo křest Ježíšův? A když je Ježíšův, proč my taky křtíme vodou? Protože voda je jenom znamení, to, co vidíme, nám ukazuje na to, co nevidíme. Takže když lijeme vodu na hlavičku dítěte, tak Ježíš mu právě v tu chvíli dává dar Ducha svatého.

Milí bratři a sestry,

Dneškem končí vánoční doba a tím také celé jeden a půlměsíční období adventu a vánoc. Dnešní první čtení jakoby završovalo to, o čem jsme začali rozjímat na počátku adventu: touha člověka po spáse, vyjádřená v textech rorátních zpěvů, také z knihy proroka Izajáše, se naplnila. Nejznámější verš, podle kterého se také roráty jmenují, je ze 48. kapitoly Izajáše: Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása! Bůh nyní vyšel této touze vstříc, daroval své Slovo, které se stalo tělem - jak jsme to slyšeli v evangeliu sv. Jana, které se četlo na Boží hod ve dne. Nyní jsou splněna Boží zaslíbení, spása už přišla. Dnes jsme ústy proroka Izajáše zváni, abychom na ní měli podíl - to je vyjádřeno obrazy utišení hladu a žízně zadarmo, a to nejen prostým chlebem a vodou, ale samými dobrými a vzácnými věcmi-mlékem, vínem a tučnými jídly.

Klíčová věta prvního čtení, přímo navazující na ono Rosu, dejte, nebesa je vyjádřena poslední dlouhou větou: Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal." Konec věty je již v minulém čase: Slovo již vyšlo z Otcových úst, již ho Otec poslal na svět - Ježíš se již narodil, Vánoce již jsme oslavili. Nyní má toto slovo jako vláha z nebe, jako déšť a sníh, svlažit zemi a přinést úrodu. Jsme už v novém očekávání, které začíná Ježíšovým křtem v Jordánu - v očekávání Ježíšova veřejného působení, jeho kázání, mocných skutků a zejména Velikonočních událostí.

Celý tento příběh je tajemně stále přítomen v dějinách církve, stále znovu se odehrává. Kristus je stále znovu Otcem darován a stále znovu jsme zváni k tomu, abychom s Ním a v Něm měli podíl na jeho spáse a milosti. V tomto smyslu můžeme vidět za pasáží o jídle a pití v prvním čtení vidět předznamenání daru Eucharistie, nejvzácnějšího pokrmu a nápoje, skrze který máme podíl na Kristově vykoupení. Zároveň se na základě oné poslední věty o vláze z nebe můžeme vážně sami nad sebou zamyslet: Koná skutečně Otcovo Slovo, poslané do našich srdcí to, k čemu bylo posláno? Necháváme se Slovem a Eucharistií přetvářet skutečně tak, aby se stalo vše, co Bůh chce, i v našem životě? Posvátný příběh přicházení Božího Syna a jeho spásy, tajemství Vánoc a Velikonoc, se děje po všechny časy stále znovu nejen v celé církvi, ale i v životě každého jednotlivého člověka. Barokní básník a mystik Angelus Silesius tuto skutečnost vyjádřil velmi jasně známým dvouverším: Byť Kristus v Betlémě i tisíckrát se zrodil, jsi ztracen, dokud se i v Tobě nenarodil.

Darovanou milost si Bůh nikdy nebere zpět, jako se déšť a sníh nevrací zpět do mraků. My ji však můžeme nechat ležet ladem. Přeji nám všem, aby se tak nestávalo. Aby jeho milost v nás nezůstala bez užitku, aby vykonala to, co je v Božím plánu lásky pro každého z nás.