2. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ 1 Sam 3, 3b-10. 19 

Čtení z první knihy Samuelovy

Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi." Šel tedy spát.
Hospodin zavolal podruhé: "Samueli! " Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On odpověděl: "Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi." Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově.
Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: 'Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.' " Samuel tedy šel spát na své místo.
Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.


Žl 40 (39), 2+4ab. 7-8a. 8b-9. 10 Odp.: srv. 8a+9a
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůlí.

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu.
Odp.
V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 6, 13c-15a. 17-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

Bratři a sestry! 

  Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. 
   Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.
   Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu.
   Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.


EVANGELIUM Jan 1, 35-42

Slova svatého evangelia podle Jana. 

   Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?" 
   Odpověděli mu: "Rabbi" - to přeloženo znamená Mistře -- "kde bydlíš?"
   Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše" - to přeloženo znamená Kristus - a přivedl ho k Ježíšovi.
   Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas," to je v překladu Petr (Skála).

Slůvko pro děti:

Jestli jste, milé děti, dávaly pozor, tak jste si všimly, že Petrův bratr Ondřej znal Pána Ježíše, ještě předtím, než Petr, a dokonce nebýt Ondřeje, tak Petr by se možná o Ježíšovi nedozvěděl. Ale Ježíš si jako prvního ze společenství apoštolů vybral právě Petra, a Ondřej dokonce nebyl ani mezi těmi třemi nejbližšími apoštoly, kteří s Ježíšem prožívali ty nejdůležitější chvíle-to byli Petr, Jakub a Jan. Co myslíte, bylo mu to líto? A co třeba Jan Křtitel, když viděl, že jeho učedníci šli za Ježíšem-to znamená, že ho začali následovat: myslíte, že mu to taky bylo líto? Já myslím, že to nebylo líto ani jednomu, ani druhému. Ondřej určitě měl svého bratra rád, a tak měl jistě radost i z toho, že si ho Ježíš vybral. Ale hlavně, jak Ondřej, tak Jan Křtitel poznali, kdo Ježíš je, a proto věděli, že je dobré ho následovat a dělat to, co On řekne.

Milí bratři a sestry,

     Hlavní téma dnešních čtení by se dalo nazvat Boží příbytek: místo či prostor, kde Bůh zvláštním způsobem přebývá, a kde se s ním člověk setkává v přímém kontaktu a přímé zkušenosti.

    V prvním čtení je to oslovení Samuela ve svatyni chrámu v Šílo, kde byla umístěna archa úmluvy, jako později v Jeruzalémském chrámě. Toto místo, velesvatyně s archou, bylo pro Izraelity místem, kde přebývala šekíná, Hospodinova přítomnost. Byla to osa světa, jakýsi jeho střed, místo, kde se setkává nebe se zemí. Mladý Samuel na tomto místě koná službu Hospodinu pod dohledem kněze Élího-je tedy mezi nimi vztah žáka a učitele. Samuel má skrze Élího získat zprostředkované poznání Hospodina. V prvním čtení jsme však svědky toho, že Samuel na tomto posvátném místě získává zcela bezprostřední poznání, neboť jej Hospodin sám osloví. Je to něco velmi nečekaného, protože, jak se konstatuje o jeden verš dříve, v těch dnech bylo proroctví vzácné, Hospodinovo slovo nebylo časté. Samuel se domnívá, že k němu mluví jeho učitel Élí, a až napotřetí oba dva přijdou na to, jak se věci ve skutečnosti mají. Toto bezprostřední poznání Hospodina se děje skrze slovo – důležitá je věta Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Na základě této zcela osobní zkušenosti Samuel nalézá své povolání a stává se prorokem.

    V evangeliu se tento starozákonní předobraz naplňuje skrze Jana Křtitele, jeho dva učedníky a samého Ježíše. Jan je zde v roli Élího, je učitelem, který své učedníky seznamuje s Ježíšem, avšak jen zprostředkovaně. Učedníci nejprve musejí zjistit, kde Pán bydlí, musejí jít a uvidět, přesvědčit se sami, mít svou vlastní zkušenost. Božím chrámem a místem Jeho přítomnosti ve světě se nyní stává Ježíšova osoba. Teprve poté, co učedníci u Ježíše zůstali, mohou jít sami svědčit – našli jsme Mesiáše - přivádět k němu další učedníky. A také mohou přijmout svoji novou identitu a povolání – budeš se jmenovat Kéfas, to je v překladu Petr-skála.

     Ve druhém čtení je již tento Boží příbytek, Boží chrám chápán ve zcela novozákonním smyslu. Boží přítomností se stává lidská osoba. Tělo se stává chrámem Ducha svatého - skrze Kristovo vtělení, smrt, vzkříšení a seslání Ducha. Bůh se člověku přibližuje natolik, že se člověk sám stává posvátným místem, prostorem, kde bydlí Bůh a kde se s Ním lze osobně a bezprostředně setkat. V tomto kontextu je také nutné pochopit Pavlova velmi vážná slova, která bychom při povrchním pohledu mohli vnímat jako negativní pohled na lidskou sexualitu. Pavel chce říci, že s posvátnou skutečností je třeba zacházet s úctou a láskou, nikoli svévolně, protože přece již nepatříme sami sobě, ale Kristu.