3 neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Jon 3, 1-5. 10 

Čtení z knihy proroka Jonáše. 

   Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!"
   Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se v žínice, velcí i malí.
   Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.


Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: 4b 
Odp.: Ukaž mi své cesty, Hospodine! 

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp. 
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp. 
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp. 


2. ČTENÍ 1 Kor 7, 29-31 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

Říkám, bratři, toto: Čas je krátký.
   Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.


EVANGELIUM Mk 1, 14-20 

Slova svatého evangelia podle Marka. 

   Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: “Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."
   Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Ihned nechali sítě a následovali ho.
   Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním. 

Slůvko pro děti:

Ve scénce z biblických postaviček vidíme, jak se v Ježíšově době rybařilo: ne jako u nás doma s udicí, ale z loďky a se sítěmi - něco jako se dnes loví ryby v moři. A Ježíš těm rybářům říká: teď budete lovit lidi. Možná bychom mohli říct, že Pán Ježíš z těch rybářů udělal vlastně takové plavčíky, záchranáře, jako jsou ti, kteří dávají pozor, aby se někdo neutopil v bazénu nebo v moři. Apoštolové mají za úkol vytahovat lidi z vody, ve které se topí. To může být třeba náš hřích, nebo nějaká věc, která nás dospělé moc trápí a nevíme si s ní rady – proto taky někdy říkáme, že se topíme v problémech, nebo že se topíme ve smutku. A to vylovení je v tom, že v takovém topení se uvěříme evangeliu - že Pán Ježíš nás přišel zachránit, protože nás má rád. To je, jako bychom se vynořili z vody a znovu se nadechli.

Milí bratři a sestry,

  Obě dnešní čtení týkající se Božího povolání jsou podány ve zkratce – abychom je oba dobře pochopili, měli bychom si připomenout celý, velmi dramatický Jonášův příběh. Rozhodně to nebylo tak, jak bychom ho mohli pochopit z úryvku v prvním čtení – tedy že Jonáš na Hospodinův rozkaz srazil kufry a bez dalších diskusí šel kázat do Ninive.

   Jonáš je povolán k úkolu, který naprosto přesahuje jeho síly. Jméno Jóná znamená hebrejsky holubice, a jestliže něco o nositeli vypovídá, pak byl Jonáš nekonfliktní a holubičí povaha. Úkol, který dostává, je naopak velmi konfliktní - má jít do velkoměsta Ninive a tam kázat obrácení, s hrozbou, že pokud se tak nestane, město bude vyvráceno. Jonáš se logicky tohoto úkolu zalekne; natolik, že chce před Hospodinem a svým úkolem utéci do Taršíše - což snad mohl být Tartessos, místo kousek západně od Gibraltarské úžiny, v dnešním jihozápadním Španělsku někde blízko dnešní Sevilly, z pohledu Izraele úplně na opačném konci Středozemního moře, prakticky tehdy známý konec světa.

  Jonáš ale stejně svému úkolu neunikne. Známé pokračování příběhu s velkou rybou můžeme chápat jako existenční pochopení souvislosti mezi samotným Jonášovým životem a jeho tak nepravděpodobným posláním. Jonáš se dostane do propastných hlubin, na samý pokraj smrti, a po úpěnlivém volání k Hospodinu se opět navrací k životu. Pak je povolán podruhé a tentokrát již jde, ví, že jinak nelze, že ho volá Ten, v Jehož rukou je jeho život. A jeho hlásání je proti všem předpokladům úspěšné, ninivští se obrátí, jak jsme slyšeli v posledních dvou větách evangelia.

   Skrze tento příběh pak můžeme pochopit i povolání rybářů v evangeliu, avšak již v novozákonní perspektivě. Úkolem je také hlásat obrácení, jako v Ninive - činí tak jako první Jan Křtitel - ale kázání o hrozícím trestu se mění v evangelium. Obrácení je potřebné ne proto, že by Hospodin jinak seslal trest, ale proto, že se přiblížilo Boží království lásky a odpuštění – a kdo se neobrátí a nebude lásky a odpuštění schopen, do něho nemůže vejít.

  V síle této radostné zvěsti se pak mohou stát apoštoly i bývalí rybáři. Jistě to pro ně je stejně těžký úkol jako pro Jonáše. Změnit se z lovců ryb na rybáře lidí jistě bylo něco, na co lidsky vůbec neměli. Ale tuto změnu předcházelo jejich dřívější setkání s Ježíšem. Evangelium totiž také příběh vypráví v nutné zkratce – obě bratrské dvojice Ježíše neviděly poprvé, když je povolal. Rybáři nejprve museli zjistit, kde Ježíš bydlí, jak jsme slyšeli minulou neděli v evangeliu svatého Jana. A museli pochopit, jako Jonáš, že zde jde o samotný základ jejich života. Museli pochopit, že Ježíšova osoba nějak hluboce souvisí se samotnou podstatou jejich bytí, a že jejich nové povolání a nová identita apoštolů je tedy hlubší skutečnost než jejich původní identita rybářů. Jedině v síle tohoto pochopení jsou schopni přijmout povolání, na které nestačí, a opustit vše, co dosud tvořilo jejich svět-opustit sítě, lodě i svého otce Zebedea, a následovat Ježíše.