Slavnost Nejsvětější Trojice B 2024 

(kázání pro děti, které v Kohoutovicích poprvé přistupují ke svatému přijímání)

1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: ( ptej se ) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
   Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přika-zuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."



Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch ( svatý ), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.



EVANGELIUM Mt 28, 16-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."

___________________________________________________________

 Milé děti; Báro, Beatko, Víťo, Elizo, Eliško,

 Začnu dneska jednou osobní vzpomínkou. Bylo to hrozně dávno, před asi tak 45 lety, a byl jsem asi tak starý jako vy. Jeli jsme tehdy s mou třídou na školu v přírodě - byla v Rajnochovicích, v Hostýnských vrších. A pro mě to bylo první delší odloučení od mé rodiny: možná vám to přijde divné, protože vy už jste zvyklí jezdit už nějakou dobu na tábory se skautem, ale já to tak neměl. Prázdniny jsem většinou trávil v Pošumaví u babičky a dědečka, nebo jsme jeli někam na dovolenou s mámou (táta mi umřel na těžkou nemoc, když mi bylo pět). A bylo to tam moc prima - pamatuji si, že jsme byli tenkrát třeba v zoologické zahradě Lešná u Zlína, který se tehdy ještě jmenoval Gottwaldov. A hodně jsme si se spolužáky užili legrace. Jenomže se mi tenkrát hrozně stýskalo - a moc jsem se těšil zase zpátky domů do Brna. Těšil jsem se na mámu a na dědečka, který mi tenkrát nahrazoval tátu.

 Máte to taky tak? Určitě jsme rádi všude tam, kde je nám dobře, tam, kde nás to baví, kde jsme s kamarády. Ale stejně se při tom všem moc těšíme domů. Protože víme, že jsou tam ti, kteří nás mají nejradši: táta, máma a sourozenci. A vaši rodiče se taky určitě vždycky moc těší, až přijedete domů.

 Když jsme si povídali při přípravě o podobenství o milosrdném Otci, bylo to něco podobného: mladší syn chtěl z domu někam jinam; myslel si asi, že tam nemá dost svobody a že by si chtěl něco užít. Ale když opravdu odejde, tak potom rychle zjistí, že doma je doma, že nikde to nebude lepší než tam, kde jsou ti, co ho mají rádi.

 V dnešním evangeliu se Pán Ježíš po svém vzkříšení chystá odejít k Otci, ale zároveň ujišťuje své učedníky Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Říkali jsme si, jak s námi zůstává, kde všude se s ním můžeme potkat: ve slovu Písma; ve společenství lidí, kteří se mají rádi a jsou někde shromážděni v jeho jménu, jako my teď. Nebo v každém druhém člověku, zvlášť v tom, kdo je v nouzi a potřebuje naši pomoc. Taky ho můžeme potkat v našem srdci, když se dokážeme dobře soustředit při modlitbě. A nakonec v Eucharistii, kterou dnes poprvé přijmete.

 A když se takhle s Ježíšem potkáme, tak je naše duše nějak doma. Cítíme, že jsme s někým, kdo nás má rád. A protože nás Pán Ježíš má rád, tak touží po tom, abychom se s ním potkávali často. On je s námi vždycky, tak jak nám to slíbil. Ale my nemusíme být vždycky s ním; ne že bychom se před ním někam schovali, ale můžeme se mu vzdálit vnitřně - třeba tak, že se nám nechce moc modlit, nebo že se nám v neděli nechce na mši.

 Je pravda, že by se v neděli ráno daly dělat věci, které nás baví víc, než je mše svatá – například si přispat nebo koukat na Netflix. Jenomže pak je to, jako bychom nebyli doma – můžeme si užívat něčeho, co nás baví, ale pak zjistíme, že jsme vlastně smutní, že se nám stýská po někom, kdo nás má rád, a že zase chceme být s ním. A že se asi podobně stýská jemu.

 Tak vám, milé děti, moc přeju, abyste dnes poznali to, jak vás má Pán Ježíš rád, a abyste pak vždycky chtěli být s ním - jako on chce být s námi.

 

Slavnost Seslání Ducha Svatého B 2024

1. ČTENÍ Sk 2, 1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja. Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země j e plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracej í se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ Gal 5, 16-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15

Slova svatého evangelia podle Jana. 

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

 ________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Máte rády chipsy, čokoládu nebo zmrzlinu? Těžko bychom mezi sebou asi našli někoho, kdo by je rád neměl. Jenže chipsy, čokoláda ani zmrzlina (aspoň ta smetanová se spoustou cukru) nejsou příliš zdravé, a nemůžeme je jíst moc často. Tak to můžeme zkusit třeba s ovesnou kaší. Ta je moc zdravá, mohli bychom ji jíst každý den. Ale máte ji rádi? Málokomu asi chutná víc než zmrzlina; mně tedy určitě ne.  

Ale, děti, máte rády ovoce - banány, třešně, hrozny nebo něco podobného? To nám všem určitě moc chutná, a navíc má ovoce výhodu v tom, že je taky zdravé. Svatý Pavel ve druhém čtení mluví o ovoci Ducha svatého – o lásce, radosti, pokoji a tak dále. A možná nám tím chce říci, že když budeme žít z daru Ducha svatého, náš život bude taky dobrý a zdravý- nejen pro nás, ale i pro všechny lidi, se kterými se setkáme.

 

Milí bratři a sestry,

Můžeme si společně z dnešního stolu Božího slova vybrat k zamyšlení jeden verš z evangelia: když Pán slibuje svým učedníkům dar Ducha, říká Až přijde On, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.

Bylo by velice snadné se domnívat, že právě to se beze zbytku a definitivně stalo během Letnic. Že učedníkům byl darován Duch svatý a s ním ona celá pravda; že se v tu chvíli zrodila církev, která pak v průběhu několika málo počátečních století definovala svou nauku o Bohu, o světě a o člověku; a že tedy od té doby nelze než se k tomu všemu stále vracet a nic neměnit. To by ovšem byl pohled velice statický, a vlastně nepočítající s tím, že Duch svatý byl, je a bude činný stále, až do konce časů. Ono uvedení do celé pravdy je stále orientováno do budoucnosti, je to vlastně trvalé uvádění do pravdy; platí pro nás, jako platilo všem generacím křesťanů před námi a bude platit i pro všechny generace po nás. Je to proces, který se završí až jednou na konci času.

Dějiny křesťanství nás v tomto smyslu dobře poučují. V mnoha momentech historie bylo třeba celou stavbu nauky víry nově promýšlet, neboť byla konfrontována s novým vědeckým poznáním. Můžeme si vzpomenout na začátek novověku, kdy se de facto zhroutil obraz světa, považovaný za pravdivý již od dob antického filozofa Ptolemaia. Původně se předpokládalo, že Země musí být středem vesmíru (a Jeruzalém pak středem země), protože se právě na Zemi Bůh stal člověkem, zemřel a vstal z mrtvých. Jenže díky Koperníkovi a Galileimu víme, že Země středem vesmíru není.

Později došlo k další podobné revoluci: před Darwinem se víceméně mělo za to, že stvoření vyšlo z Boží ruky tak, jak je kolem sebe vidíme nyní. Ještě v první polovině osmnáctého století velký švédský přírodovědec Carl Linné, zakladatel systematické biologie, napsal ve svém díle Genera Plantarum: Tolik je druhů, kolik jich na počátku stvořila nekonečná bytost. Jenže koncept evoluce života svědčí o tom, že Boží stvoření je proces, který neskončil, ale stále probíhá.

Žádná z těchto proměn našeho vidění světa však křesťanskou víru nepodkopala, i když se toho mnozí obávali nebo ještě obávají. Naopak – toto vše nás přivedlo k mnohem hlubšímu pochopení pravdy. Boží Duch stále koná to, co Ježíš slíbil: stále v tomto smyslu vede církev; dává ji stále nové a stále hlubší porozumění tomu, kdo je Bůh, co je svět a kdo jsme my lidé. A bude tak činit až do konce času, stále bude aktualizovat naše pochopení pravd víry, protože stále bude pokračovat i lidské poznání.

A totéž, na jiné rovině, můžeme vidět i na našich jednotlivých lidských příbězích. I zde nás Boží Duch uvádí - s léty zkušeností a prožitých životních událostí - do stále hlubšího sebepoznání. Máme-li otevřené srdce, můžeme s pomocí Ducha svatého číst v historii našeho života a stále lépe poznávat, kým vlastně jsme. Někdy takové poznání není příjemné - v kritických momentech života objevujeme často naši slabost, malověrnost a nedostatek lásky. Ale na pozadí toho všeho nám Boží Duch stále opakuje onu nejzákladnější a nejhlubší pravdu o nás: jsme Boží děti, milované bez podmínek.  

 

7. neděle velikonoční B 2024

1. ČTENÍ Sk 1, 15-17. 20-26

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Petr se postavil před bratry - bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí - a řekl:
   "Bratři, muselo se splnit to, co v Písmě předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše: Počítal se k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: 'Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí' a 'jeho úřad ať dostane jiný'. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání."
   Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš příjmení měl Justus - a Matěje. A takto se modlili: "Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil." Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.

Žl 103 (102), 1-2. 11-12. 19-20ab Odp.: 19a
Odp.: Hospodin si zřídil na nebi trůn. nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
Jak vysoko je nebe nad zemí, tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Odp.
Hospodin si zřídil na nebi trůn a všechno řídí jeho vláda. Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, mocní silou, dbalí jeho rozkazů.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 4, 11-16

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

   Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.
    My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

EVANGELIUM Jan 17, 11b-19

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se:
   "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.
   Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.
    Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě."

______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

V dnešní scénce z biblických postaviček vidíme příběh z prvního čtení, kdy apoštolové chtějí doplnit své společenství o někoho, kdo by tam byl místo Jidáše. Muselo jich být dvanáct, protože to je symbolické číslo; kdyby jich bylo jen jedenáct, něco by nebylo v pořádku; asi tak, jako když se něco přišroubuje jen jedním šroubkem, i když by tam podle návodu měly být dva. A nového apoštola, Matěje, doplní pomocí losu. Vypadá to, že ten výběr nechali náhodě. Ale ve skutečnosti se napřed modlí: Pane, ty znáš srdce všech, ukaž nám, koho sis vyvolil ty. Pro apoštoly není výsledek toho losování náhoda, ale Boží znamení – protože Bůh je Pánem nade vším, co se děje.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu se mnohokrát objevuje slovo svět, které je ve všech novozákonních spisech připisovaných svatému Janu klíčové, ale zároveň má dosti mnohoznačný význam. Můžeme se v souvislosti s ním vrátit ještě na jiná místa janovských novozákonních spisů. V první kapitole evangelia podle Jana, v takzvaném Prologu, se o vtěleném Božím Synu říká, že Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepřijal. A například ve svém Prvním listě, ve druhé kapitole, nabádá Jan své posluchače: Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, není v něm Otcova láska. Vždyť všechno, co je ve světě – žádost těla, žádost očí a honosný způsob života - není z Otce, ale ze světa.

Samotný výraz svět má v řeckém originále jednoznačně pozitivní význam. Slovo kosmós - které máme v moderní době spíše spojeno s vesmírem - znamená něco krásného, uspořádaného, opak chaosu; tedy dobré Boží stvoření. Ne nadarmo má podobný kořen třeba slovo kosmetika, které evokuje upravenost a krásu.

Jenže druhý význam tohoto slova, tak jak je užívá svatý Jan, je jiný. Svět je pro něj prostředí, či spíš jakási obecná atmosféra, která víře, naději a lásce příliš nepřeje. Atmosféra, která svádí ke hříchu, nebo se staví ke Kristu a těm, kteří jsou jeho, vyloženě nepřátelsky.

Tento významový rozptyl slova svět, který u svatého Jana najdeme, jakoby naznačoval napětí, které v tomhle smyslu v našem křesťanském životě prožíváme. Máme být ve světě a svět milovat, ale zároveň ‚nebýt ze světa‘, tedy neřídit se podle jeho pravidel a hodnot. Můžeme si zde docela dobře představit dvě možné pasti, do kterých je možné se chytit. První z nich můžeme najít například ve vlivné knize Benediktova cesta, kterou před několika lety napsal americký křesťanský teolog Rod Dreher. Navrhuje v ní, aby se křesťané v sekulární a postkřesťanské euroamerické kultuře vydělili a založili si jakousi paralelní polis, subkulturu, ve které budou jen sami se sebou; jinak prý křesťanství v téhle části světa nemá šanci přežít. Inspirací mu byl přitom svatý Benedikt z Nursie, který byl ke konci pátého století znechucen prostopášností a rozmařilostí Říma, kde studoval; odešel pak do své samoty v horách a nakonec založil své klášterní společenství.

Druhá, opačná past je nasnadě: můžeme se tomuto světu úplně přizpůsobit, přijmout zcela jeho hodnotový žebříček a pravidla hry, a tak se stát křesťany jen podle jména; podle toho, že jsme kdysi byli pokřtěni, případně proto, že strávíme hodinu týdně na nedělní bohoslužbě.

Ježíš ale v dnešním úryvku evangelia, který je vlastně celý jeho modlitbou k Otci, neprosí za to, aby Otec vzal Ježíšovy přátele ze světa. Prosí, aby je ochránil od zlého. Můžeme zůstávat v srdci světa, ale přitom plně patřit Kristu. Boží Duch, jehož vylití za týden oslavíme, nám dá sílu, abychom toto napětí našeho křesťanského života trpělivě vydrželi.

 O šesté neděli velikonoční jsem mimo naši farnost. Ke kázání z roku 2021 se můžete vrátit zde.

 

5. neděle velikonoční B 2024

1. ČTENÍ Sk 9, 26-31

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem.
   Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.
   V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

Žl 22 (21), 26b-27. 28+30ab. 31c-32 Odp.: 26a
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. nebo: Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. Chudí se najedí do sytosti, kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: "To udělal Hospodin!"
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

    Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
   Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
   A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

EVANGELIUM Jan 15, 1-8

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."

________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, v náboženství nebo v přípravě na první svaté přijímání se se mnou - nebo s Maruškou Jírů - učíte velkou spoustu věcí: třeba  jak zní Desatero Božích přikázání; jak se jmenují čeští světci, nebo co všechno potřebujeme, abychom mohli slavit mši svatou. Ne že by to nebylo důležité. Ale to nejdůležitější, to, o čem naše křesťanství vlastně je nejvíc, nám říká v dnešním druhém čtení svatý Jan. A je to vlastně jednoduché: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil.

 

Milí bratří a sestry,

Ježíš dnes používá – podobně jako minulou neděli – příměr, který byl lidem jeho národa a doby velmi blízký a dobře pochopitelný. Izraelský národ žil v pastýřské a zemědělské kultuře; a tak každý dobře věděl, jak se o svoje ovce stará pastýř a jak vinař pečuje o svou vinici.

Podobenství o vinném kmeni a ratolestech mi vždycky připomene překrásnou mozaiku z dvanáctého století, která se nachází v klenbě apsidy baziliky svatého Klementa v Římě, přibližně na půli cesty mezi bazilikou svatého Jana v Lateráně a Koloseem. V jejím středu je Kristus spočívající na kříži; z paty kříže raší zelené ratolesti, jež se bujně rozrůstají po celé ploše mozaiky; každá z nich nese pak krásný, až fantaskní květ nebo plod. Z holého a zdánlivě mrtvého dřeva Kristova kříže vzchází život lidí v hojnosti a plnosti.

Tento překypující život, který máme skrze své spojení s Ježíšem, však není cílem sám o sobě. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, říká Ježíš. A pak ještě Každou ratolest na mně, která nese ovoce, Otec čistí, aby nesla ovoce ještě více.

Plnost života v Kristu se nakonec neprojevuje tím, jak bujné a krásné ratolesti jsou, nebo jak hezky kvetou, ale v tom, jaké přinesou ovoce. A právě tohle se nám, současným lidem, stává trochu kamenem úrazu. Plnost života si představujeme jako jeho kvalitu, měříme ji podle toho, jak jsme dokázali realizovat sami sebe, jak jsme rozvinuli své hřivny, co všechno jsme okusili, co jsme zažili. Jsme spontánně Pánu vděční, když zažijeme nějaký úspěch, když jsme zdraví a šťastní, když se nám daří v práci, když najdeme toho pravého životního partnera, nebo třeba když se vracíme z dovolené plní nových zážitků. A nic proti tomu, je to všechno dobré a krásné, a vděčnost je tu úplně na místě.

Jenže pro Ježíše je nakonec důležitější to, jaké náš život přinese ovoce lásky. A v tuhle chvíli se dostáváme k oné větě o Otci, který plodné ratolesti na kmeni svého Syna čistí - což v kontextu Ježíšovy řeči neznamená nic jiného než prořezává. A to už se nám přestává líbit; to slovo znamená, že je něco v životě zredukováno, pokaženo, že se nebude možné z něčeho radovat. Velmi výmluvný je hovorový výraz ‚zaříznout‘, který se často používá ve fotbalovém žargonu. V jakési sportovní rubrice na Internetu jsem například objevil tento titulek: sudí zařízl Spartě výhru. Tedy spisovně: těšili jsme se, my Sparťané, že budeme lepší, že oslavíme vítězství, ale rozhodčí nám to překazil.

Čas od času takový ‚zářez‘ do našeho života prožijeme. Těžce ho neseme, ptáme se, proč zrovna my; některé zbožné duše začnou hned přemýšlet, za co že je to Pán Bůh potrestal. Ale až tyhle pocity odezní - dříve či později - můžeme pochopit, že to Boží Prozřetelnost dopouští právě proto, abychom nesli ovoce ještě více. Abychom možná získali hlubší pokoru, nebo větší soucit a milosrdenství vůči druhým lidem. Nebo abychom na pozadí nějaké zdánlivě nešťastné události zahlédli - často až s velkým časovým odstupem - Boží blízkost a vedení. Tak na svém vlastním životním příběhu můžeme pochopit to, co říká svatý Pavel v osmé kapitole listu Římanům: těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.

 

4. neděle velikonoční B 2024

1. ČTENÍ Sk 4, 8-12

Čtení ze Skutků apoštolů

   Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
   On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."




Žl 118 (117), 1+8-9. 21-23. 26+28-29 Odp.: 22
Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné.
Odp.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.





EVANGELIUM Jan 10, 11-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
   "Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
   Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.
   Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
   Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."

_____________________________________________________________

  Slůvko pro děti:

Milé děti,

Jak poznáme, že nás má někdo opravdu rád? Když to jenom říká, nemusí to nic znamenat. Ukáže se to až tehdy, když pro nás udělá něco nezištně, jenom tak, abychom byli šťastní – a přitom on sám, když něco takového udělá, šťastný být nemusí; něco ho to stojí, omezí sám sebe.

Ježíš o sobě dneska mluví jako o dobrém pastýři, který dává svůj život za to, aby jemu svěřené ovečky žily a měly se dobře. A protože za nás opravdu svůj život obětoval, tak víme jistě, že nás má rád.

 

Milí bratři a sestry,

Občas se mi při udílení svátosti smíření stává, že do zpovědnice přijde mladý muž či mladá žena, hledající své místo v životě a své křesťanské povolání – a říká zhruba toto: Otče, já bych si moc chtěl (či chtěla) někoho najít a žít v manželství; ale bojím se, že Bůh po mně bude chtít něco jiného.

A možná nejen tito mladí lidé, ale my všichni nosíme někde v koutku našeho srdce, zraněného prvotní vinou, takovouto zvláštní představu o Bohu. Představu o tom, že s námi hraje podivnou hru; že nám napřed vloží do srdce touhu, která je jednoznačně dobrá, a pak zase chce, abychom ji potlačili - ve jménu jakési jeho neproniknutelné, nevyzpytatelné a z našeho hlediska nelogické vůle.

Ježíšova slova z dnešního evangelia nám však napovídají, že tato představa je falešná. V jeho slovech se zjevuje naprostá svoboda jeho sebedarování, která jde ruku v ruce s naprostou jistotou Otcovy lásky a péče. Ježíš tuší, co ho čeká – a později, v Getsemanské zahradě, to na něj dolehne s obrovskou tíhou – avšak přijímá to zcela svobodně a s neochvějnou důvěrou, že Otec ho nakonec nenechá v područí smrti.  Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."

Pán jde na smrt ne proto, že by to dostal od Otce příkazem, ať se mu to líbí, nebo ne. Dává se svobodně a z lásky – k Otci i ke všem lidem. Láska je motorem darování jeho života.

Krásně o tomtéž hovoří svatý Augustin v jednom svém výkladu na evangelium svatého Jana, i když v jiné souvislosti. Používá přitom známý citát ze Zpěvů Pastýřských římského básníka Vergilia:  Každý je tažen svou rozkoší.

     „Přiveď mi někoho, kdo je zamilovaný, ten bude vědět, co říkám. Přived mi někoho, kdo je plný touhy, kdo hladoví, kdo putuje touto pouští a žízní a dychtí po prameni ve věčné vlasti, přived mi někoho takového, ten bude vědět, co říkám. Mluvím-li však k člověku chladnému, ten neví, o čem je řeč.

Ukaž ovci zelenou ratolest, a máš ji; ukaž chlapci oříšky, a jde. Přímo pospíchá, kam ho to táhne, táhne ho náklonnost, netáhneš ho žádným tělesným násilím, přitahuje ho láska v srdci. Zamilovaní jsou opravdu přitahováni pozemskými radostmi a rozkošemi, které postupně odhalují. Je tedy pravda, že každý je tažen svou rozkoší. A Kristus zjevený Otcem že by nepřitahoval? Vždyť po čem touží duše silněji než po pravdě? Proč má mít žíznivé hrdlo a přát si tu správnou vnitřní chuť k rozeznávání toho, co je dobré? Přece proto, aby mohla jíst a pít moudrost, spravedlnost, pravdu a věčnost.“

Samozřejmě, milí bratři a sestry, že v reálném světě nejsou naše rozhodnutí vedena láskou – a s ní související vnitřní svobodou – která by měla takovou čistotu a intenzitu. Vždy je zde přimíseno něco jiného: někdy prostě něco udělat musíme; někdy jsou motivy našeho jednání vlastně nevědomé, často hraje velkou roli strach, nebo chladný kalkul, nebo ještě jiné motivace. Ale je dobré si to uvědomovat a prosit za to, aby láska byla čím dál více motorem našeho jednání a rozhodování. A abychom si byli při tom – jako Ježíš – zcela jisti Otcovou láskou. Abychom si byli jistí tím, že když budeme z lásky dávat náš život Bohu a druhým, nic neztratíme. Naopak, vstoupíme do opravdového života.

 3. neděle velikonoční B 2024

1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19

Čtení ze Skutků apoštolů.

 Petr promluvil k lidu:
   "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
   Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."

Žl 4, 2. 4. 7. 9 Odp.: 7a
Odp.: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! nebo: Aleluja.

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Odp.
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Odp.
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Odp.
Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.    

 Moje milé děti!                                                                                                                                             Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.    Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.

EVANGELIUM Lk 24, 35-48

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    

 Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.    Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.    Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.    Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."

 _____________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve scénce z biblických postaviček je hezky vidět, jak Pán Ježíš musel přesvědčovat své učedníky, že vstal z mrtvých opravdu i se svým tělem, že je to skutečně on, a ne žádný duch. Ukázal jim své rány; nechal je, aby se ho dotkli, snědl kousek ryby. A tak nám vlastně taky říká, že všechno, co v životě děláme – pokud to není něco špatného, tedy hřích – je pro Pána Ježíše velice důležité a velice cenné. Nejenom ty věci, kterým říkáme duchovní – třeba modlitba nebo účast na mši – ale třeba i to, že se učíte do školy, že si hrajete nebo že si například s tátou, mámou a se sourozenci společně užíváte dobrý nedělní oběd. 

Milí bratři a sestry,

 Německý filozof Friedrich Nietzsche ve svém známém traktátu Mimo dobro a zlo označil křesťanství s despektem za platonismus pro lid. Podle Platónova učení to, co má v člověku opravdovou cenu, je jen psýché, nehmotná duše – zatímco tělo je považováno za její vězení, za něco méněcenného; a duše se z něho snaží osvobodit a dosáhnout čistého a jasného světa idejí, do něhož vlastně patří. Platónská filozofie měla v křesťanské antice vliv na myšlení některých významných církevních otců; a stopy jejího vlivu na křesťanské uvažování a určitý přístup ke skutečnosti najdeme dodnes.

 Ve starých katechismech se psávalo, že člověk je stvořen, aby chválil Boha, sloužil mu a tak spasil svou duši. Modlíváme se a necháváme sloužit mše svaté za duše v očistci. A ve zpovědnici občas slýchávám, že dotyčný penitent nemyslel na věci duchovní, ale tělesné (čímž má zpravidla na mysli prohřešky proti šestému přikázání). Stále v tomto smyslu vnímáme jakési ostré rozdělení – a často de facto i ono platónské nepřátelství – mezi tělem a duší. Možná jednou z nejkrásnějších ilustrací tohoto pohledu na tělo a duši je moravská lidová balada, zapsaná v devatenáctém století vlasteneckým knězem Františkem Sušilem a na přelomu 20. a 21. století přezpívaná mnoha současnými interprety, včetně písničkáře Jaroslava Hutky či skupiny Čechomor:

 

|: A když bylo před kostelem, :|

|: hádala se duše s tělem. :|

 

|: Tělo, tělo, cos dělalo, :|

|: o duši jsi nic nedbalo. :|

 

|: Cos vidělo, všecko's chtělo, :|

na hříchy si nepomnělo,

do kostela's nechodilo.

 

|: Tělo, tělo, tělo hříšné, :|

|: bývalo jsi v světě pyšné. :|

 

|: Chodilo jsi v stříbře, zlatě,:|

|: a já duše trpím za tě.:|

 

|: Tys chodilo po muzikách, :|

|: a já musím v těžkých mukách. :|

 

|: Nedávej mně, duše, viny, :|

|: byla's se mnú v každé chvíli. :|

 

|: Byla - li sem já kdy s tebú, :|

|: nevládla sem sama sebú. :|

 

Samozřejmě tím, milí bratři a sestry, nechci říci, že není důležité se modlit za duše v očistci. Věříme, že člověk má nesmrtelnou duchovou duši, která (alespoň z naší pozemské perspektivy, prožívané v čase) po jeho tělesné smrti jaksi čeká, až se bude při všeobecném vzkříšení moci znovu spojit s tělem, které oživovala. Ježíš nám ovšem v dnešním evangeliu chce velmi důrazně připomenout, že Boží spása se týká celého člověka – těla i duše. A to, co nazýváme duchovní život – jak to říkával otec kardinál Tomáš Špidlík, blahé paměti – není cosi, co se týká jen duše, ale že je to především život z Ducha svatého, jenž působí v celém člověku, v duši i v těle zároveň.

 Dnešní evangelium se odehrává po návratu dvou učedníků z cesty do Emauz. Když svědčí o tom, že se po cestě potkali se vzkříšeným Pánem, stanul On sám uprostřed nich. Učedníci se zděsí a domnívají se, že vidí ducha. Ježíš jim však několikerým způsobem ukazuje, že je to opravdu on, ve svém vlastním těle. Ukazuje své rány, nechává své učedníky, aby se ho dotkli, pojí kousek pečené ryby.

 Pokud právě tohle domyslíme do důsledků, pak také hluboce pochopíme, že náš křesťanský život nemůže být ani trochu Nietzscheův lidový platonismus. Lidské tělo je Kristovou smrtí a vzkříšením zachráněné, a s ním i veškerá hmota, celý vesmír. Nic už není jen posvátné ani jen profánní, všechno může být prostoupeno Božím Duchem lásky a života, pokud mu skrze naši lidskou svobodnou vůli dovolíme do tohoto světa vstoupit. Posvátnou může být každá, i zdánlivě zcela světská činnost: naše denní práce, ukládání dětí k spánku nebo radostné posezení s přáteli.