3. neděle velikonoční B 2018

1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19

Čtení ze Skutků apoštolů.

Petr promluvil k lidu:
   "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky.
   Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."


Žl 4, 2. 4. 7. 9 Odp.: 7a
Odp.: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! nebo: Aleluja.

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu!
Odp.
Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám.
Odp.
Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!
Odp.
Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.   

 Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.  Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.


EVANGELIUM Lk 24, 35-48

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    

Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.    Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve druhém čtení říká svatý Jan: Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. Tak to bychom si řekli, že svatý Jan skoro ani nemusel adresátům dopisu psát, aby nehřešili, když nám to Pán Ježíš přece vždycky odpustí, pokud toho litujeme. Jenže svatý Jan nám ani trochu neříká, abychom si dělali, co chceme. Hřešit nemáme, protože to ubližuje Pánu Ježíši, kterého máme rádi, ubližuje to druhým lidem a ubližuje to taky nám samotným. Ta druhá věta je tam asi hlavně proto, že některé hříchy děláme ne proto, že bychom je moc chtěli dělat, ale protože jsme slabí. Třeba někdo neřekne pravdu, protože se bojí, co by se stalo, kdyby ji řekl. Takže svatý Jan nám chce dodat odvahu, abychom se nebáli být Pánu Ježíši blízko, i když jsme v něčem slabí.

Milí bratři a sestry,

   Ve 24. kapitole evangelia podle Lukáše najdeme celkem tři svědectví o tom, že Ježíš byl vzkříšen: nejprve jsou to ženy a později Petr tváří v tvář prázdnému hrobu. Poté je to příběh učedníků, kteří putují do Emauz, a nakonec to, co jsme četli dnes-setkání s Ježíšem v Jeruzalémě.

   Tyto tři příběhy mají jeden společný rys: vždycky je v nich odkaz na to, co učedníci slyšeli ještě před Velikonocemi. Anděl říká u prázdného hrobu ženám: Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát. Učedníkům putujícím do Emauz zase jejich tajemný souputník říká: Jak jste nechápaví? To je vám tak zatěžko uvěřit tomu, co mluvili proroci? A pak jim vysvětluje, co se na něj v jednotlivých částech Písma vztahuje. A konečně dnes, jakoby jako shrnutí, říká Vzkříšený učedníkům: To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.

   Ženy a učedníci mají tedy ve světle Velikonoc pochopit to, co jim Ježíš říkal dříve, a také to, co jako každý věřící Žid již mnohokrát četli či slyšeli z Písma Starého zákona. A můžeme říci, že před Velikonočními událostmi by vlastně pochopit ani nemohli. Pochopili až nyní - verš 45 říká, že Ježíš jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Učedníci nepochopili proto, že by Písmo předtím podrobili nějakému hlubšímu zkoumání, nebo že by jim je někdo vysvětlil slovy. Pochopili, až když se setkali se Vzkříšeným tváří v tvář, až když se stali očitými svědky jeho zmrtvýchvstání.

   Zejména ze své praxe zpovědníka mám opakovanou zkušenost, že v určité životní situaci je těžké nebo úplně nemožné některé věci lidem vysvětlovat. Nevysvětlíte smysl utrpení někomu, kdo zrovna nějakým utrpením prochází. Nevysvětlíte nutnost odpuštění někomu, kdo byl předtím tak hluboce zraněn, že v danou chvíli prostě odpustit nemůže. A třeba věřící dívce, která je zrovna po uši zamilovaná do nevěřícího kluka, velmi těžko vysvětlíte, že sex patří až do manželství. Tím vůbec nechci říct, že utrpení nemá smysl, že odpuštění není třeba a že předmanželská čistota je přežitek. Ani tím neříkám, abychom o těchto věcech taktně mlčeli, protože to bychom – z lenosti či ze strachu – zamlčovali pravdu. Chci jenom říct, že jsou situace, kdy člověk vysvětlení prostě nepochopí.

   Pochopí až ve chvíli, kdy zažije něco podobného, jako učedníci. Dost často tohle zažívám u lidí, kteří přicházejí do zpovědnice po dlouhých létech a jejich životy kopírují příběh marnotratného syna. Dlouhou dobu byli Kristu a církvi vzdálení a v životě se jim povedlo, či spíš nepovedlo, opravdu ledacos. Těm už většinou není třeba nic vysvětlovat – sami pochopili, protože si často sáhli na úplné dno, ale právě tam pocítili zásah Boží milosti, zakusili Ježíšovu slitovnou lásku a záchranu. Chápou, protože se ohlížejí zpět a vidí své životní události ve světle svého osobního setkání s Ježíšem. A pak chápou i to, co se třeba kdysi jako děti učili v náboženství a čemu pak přestali věřit: že Bůh se o člověka stará, že život podle Desatera není omezení, a že všechno má smysl, i věci těžké a bolestné.

    Dnešní evangelium nás tedy vybízí k trpělivosti ve chvílích, kdy se nám zdá, že něco nedokážeme pochopit či přijmout. A zároveň v nás má vyvolat velkou touhu opravdu a osobně se setkat se vzkříšeným Pánem, aby nám On sám otevřel mysl a my pochopili.