30. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Ex 22,20-26

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Toto praví Hospodin:
    "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.
    Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.
    Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."


Žl 18 (17), 2-3a. 3bc-4. 47+51ab Odp.: 2
Odp.: Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo, Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Odp.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Odp.
Ať žije Hospodin, požehnána bud' moje Skála, sláva bud' Bohu, mému spasiteli! Veliká vítězství jsi popřál svému králi, dáváš přízeň svému pomazanému.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
    Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.
    Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.


EVANGELIUM Mt 22,34-40

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?"
    Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš dnes mluví o tom, co je v jeho učení nejdůležitější. Je to láska k Bohu a k druhému člověku. A asi všichni s tím budeme s radostí souhlasit, kdyby se opravdu všichni měli rádi, tak by byl na světě ráj. Jenomže – je to jednoduché? Když se zamyslíme nad tím Miluj svého bližního jako sám sebe, tak to snadné není. Protože to třeba znamená, že když se někomu něco podaří, tak z toho máme mít radost, jakoby se to podařilo nám. Tak třeba ve škole dostane někdo lepší známku než vy. A kdybychom se zachovali podle toho, co říká Ježíš, tak bychom mu to měli přát, nebo si říct, že se příště líp připravím, abych taky dostal dobrou známku. Ale většinou je to jinak- znáte to: Paní učitelko, to není spravedlivé, on stejně opisoval, já jsem byl lepší… A už milujeme sami sebe víc, než toho druhého.

Milí bratři a sestry,

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých. Tato úvodní věta dnešního evangelia se týká sporu Ježíše se saduceji o vzkříšení, který dnešnímu úryvku bezprostředně předchází. Saduceové vzkříšení popírali a absurditu takové víry chtěli ukázat na myšleném experimentu s vdovou, která si vzala postupně sedm bratří a neví se, komu z nich bude v nebi patřit. Dalo by se říci, že došlo k teologickému sporu, který Ježíš vyhrál, protože měl lepší argumenty.

Farizeové v dnešním evangeliu možná čekali něco podobného, teologickou diskusi. Možná chtěli ukázat, že onen problém se vzkříšením a sedmkrát vdanou vdovou byl vlastně snadný, a chtěli Ježíši předložit mnohem hůře stravitelné sousto -   nechat ho vybrat to nejdůležitější z přibližně šesti set přikázání a předpisů, které v židovském zákoně jsou.

Jenže Ježíš teď o ničem nediskutuje. Velmi stručně uvádí dvojí přikázání lásky. To první, Miluj Hospodina, farizeové možná čekali, neboť je součástí textu modlitby Šéma, Izrael, která se v židovství každodenně recituje.  Ono druhé, Miluj bližního svého jako sebe sama, je možná překvapilo, protože je celkem nenápadně schované v 19. kapitole knihy Leviticus, někde mezi příkazem nechat něco málo z úrody polních plodin pro chudé a mezi zákazem křížit dvojí druh dobytka. A po konstatování, že na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci, Ježíš svou odpověď končí. Není tam žádný další odkaz na Písmo, žádné Toto přikázání je největší, protože, žádná teologická úvaha. Je to tak, a basta.

Přikázání lásky je pro křesťanství axióm - něco podobného, jako v matematice tvrzení typu nula rovná se nule; něco, čemu se říká, že je to evidentní samo o sobě, co už není třeba logicky zdůvodňovat, a co je základem dalších výroků.

Láska má tedy smysl sama v sobě, nepotřebuje žádné další ospravedlnění, je základem, cílem a smyslem všeho, přesně ve smyslu Pavlovy velepísně na lásku z 1. listu Korintským.

A teprve až je člověk schopen toto pochopit, pochopí v křesťanství i všechno ostatní. Někdy se nás naši nevěřící známí a přátelé ptají, proč církev učí to či ono, proč se staví negativně vůči věcem, které drtivé většině lidí připadají dobré či přinejmenším neškodné, proč že jako křesťané nesmíme dělat to, co většina ostatních lidí.  A my se jim to možná snažíme pečlivě, pomocí dobře volených rozumových argumentů vysvětlovat. A oni to stejně nepochopí a stejně si myslí, že jsme nějací divní-prostě proto, že jsme nezačali u Ježíšova axiómu, u jeho prvního a nejdůležitějšího přikázání lásky. Možná máme strach, že by nám to nikdo nevěřil, protože přece Boha nikdo nikdy neviděl a člověk stejně vždycky miluje víc sebe, než druhého, ať už chodí do kostela nebo ne.

Jenomže jinak než na základě tohoto Ježíšova prvního a hlavního přikázání křesťanství pochopitelné není. A když se občas vyskytne člověk, který dokázal takto žít, jako Matka Tereza nebo svatý Jan Pavel druhý, začne být podstata křesťanství viditelná a přitažlivá a není třeba je křečovitě obhajovat jiným způsobem. Ten, kdo zakusil dotek Lásky s velkým L, kdo v podivuhodné proměně své existence zvané obrácení pochopil tento základ všeho, ten je poté schopen pochopit i všechno ostatní.