27. neděle v mezidobí A 2014

1. ČTENÍ Iz 5,1-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zazpívám ( píseň ) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu.
    Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata.
    Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma, judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí!
    Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?
    Ted' vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.
    Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci - jeho milou sazenicí.
    Čekal spravedlnost, a hle - nepravost, (čekal) právo, a hle - bezpráví!


ŽI 80 (79), 9+12. 13-14. 15-18. 19-20 Odp.: Iz 5, 7a
Odp.: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, vyhnals pohany a zasadils ji. Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.
Odp.
Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Odp.


2. ČTENÍ Flp 4,6-9

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři!
    O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
    Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.


EVANGELIUM Mt 21,33-43

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

  Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.
    Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: 'Na mého syna budou mít ohled.'
    Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"
    Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek."
    Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Ačkoli to na první pohled možná není patrné, jsou dnešní liturgické texty vlastně postupným odhalováním Božího milosrdenství a trpělivosti s člověkem. Dalo by se říci, že jsme svědky postupného posunu pohledu od onoho pouze lidského k Ježíšovu, který je zcela jiný.

V prvním čtení, z knihy proroka Izajáše se obraz Hospodina jeví ještě jako velmi ovlivněný lidskou optikou: Hospodin s péčí a námahou obhospodařuje svoji vinici, dům Izraele, ale ona mu nevydá ve svůj čas plody-a on jako by byl zklamán, rozzloben a na svou vinici zanevřel. Sice ji přímo nezničí, ale nechá ji zplanět a zpustnout, přestane se o ni starat a vydá ji napospas všemu, před čím ji dosud chránil.

V žalmu je pak popisována situace lidu Izraele právě jako takové opuštěné a zpustlé vinice. Žalmista však vyjadřuje naději, že Hospodin svou vinici nechce úplně nechat zahynout, a toužebně ho prosí, aby o ni znovu začal pečovat.

V evangeliu se pak vracíme k obrazu vinice velmi dramatickým podobenstvím o zlých vinařích. Toto podobenství je pozoruhodné tím, že končí otázkou: Až pak přijde pán té vinice, co s těmi vinaři udělá? Jako by Ježíš chtěl zjistit, co jeho podobenství v srdcích jeho posluchačů vlastně vyvolalo. Ježíš nechává konec svého podobenství otevřený, aby si jej velekněží a starší dopověděli za sebe.

Jejich odpověď je zcela starozákonní ‚Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům‘. Je to odpověď, která je vlastně úplně v souladu s Mojžíšovým zákonem: zlí vinaři vraždili, a musí za to sami zaplatit životem. Oko za oko, zub za zub a život za život.

Jenže v poslední větě evangelia se zjevuje něco radikálně nového. Tato věta je vlastně klíčem k pochopení všech dnešních textů. Ježíš velekněžím a učitelům zákona neříká správně jste odpověděli. Nebo, přesněji řečeno, přitakává jen na druhou polovinu jejich odpovědi, že vinice bude pronajata jiným vinařům. Ale rozhodně nepotvrzuje, že by pán vinice zlosyny krutě zahubil. Naopak, odpovídá slovy žalmu 118: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné.

Velekněží a starší, kteří velmi dobře znali Písmo, si mohli okamžitě vzpomenout na začátek tohoto žalmu: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Ježíšova verze konce příběhu o zlých vinařích – a tím také Boží obraz, který zjevuje, je zcela jiná, než verze velekněží a učitelů zákona. Ukazuje nám, že Bůh se nemstí, neodpovídá na zlo zlem, na smrt smrtí, ale skutečně činí, co je v našich očích podivuhodné - přetváří smrt v život. Výrok o kameni, který stavitelé zavrhli, Ježíš zcela nepochybně vztahuje na sebe sama. Onen zabitý dědic v podobenství je On, Ukřižovaný a Vzkříšený, on, který byl odmítnut a zemřel na periferii, jako poslední zločinec, je nárožní kámen, na kterém od nynějška všechno stojí, on je středem onoho přicházejícího Božího království. V této logice můžeme také pochopit poslední slova dnešního evangelia: Boží království bude dáno tomu, kdo Ježíše přijímá, neboť je nyní nerozlučně spojeno s Jeho osobou.