29. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Iz 45,1.4-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Toto praví Hospodin svému pomazanému Kýrovi, kterého jsem vzal za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena: "Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
    Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepášu tě, i když mě neznáš, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný (není Bohem).


Žl 96 (95), 1+3. 4-5. 7-8. 9-10a+c Odp.: 7b
Odp.: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, je třeba se ho bát více nežli všech bohů. Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 1,1-5b

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

    Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!
    Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá.
    Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.


EVANGELIUM Mt 22,15-21

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

    Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo.
    Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: "Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?"
    Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: "Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!" Podali mu denár.
    Zeptal se jich: "Čí je to obraz a nápis?" Odpověděli: "Císařův."
    Tu jim řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Když čteme dopisy svatého Pavla církevním obcím, které založil, tak tam často najdeme pokárání, dokonce někdy docela drsné. Dneska je to ale trochu jinak-svatý Pavel soluňské křesťany chválí, protože vidí, že je u nich víra, naděje a láska, a ne jen ledajaká; víra účinná, láska obětavá a naděje vytrvalá. A velice se z toho raduje. Takže když to stejné uvidím třeba já v naší farnosti, tak z toho taky budu mít radost.

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium se jistě hned v prvním přiblížení jeví jako něco, co má vysvětlit vztah křesťanů ke světské moci. Pokud bychom ale zůstali jen u tohoto vyznění, do hlubiny dnešního Božího slova bychom pronikli jen velmi málo. Navíc bychom – při určitém nesprávném pochopení poslední Ježíšovy věty - mohli získat dojem, že Bůh a politická moc jsou jaksi na podobné úrovni, že jeden i druhý mají své pole působnosti a své kompetence, které se víceméně nepřekrývají. Velmi podobný pocit ve mně kdysi vyvolal velký zlatý nápis na bráně starého německého luterského kostela ve Stockholmu:  Bojte se Boha! Ctěte krále!  což je vlastně citát z 1. listu Petrova, ovšem s přidanými vykřičníky za slovy Bůh i král.

Ježíš si nevybral denár jen jako symbol římské politické moci. Hovoří o tom, že je na něm obraz a nápis. Našel jsem si na internetu informace a fotografie římského denáru z Ježíšovy doby. Onen obraz a nápis mohl být buď císaře Augusta či císaře Tiberia, ale v obou případech mince připomíná revers například dnešní britské libry s královnou Alžbětou-je na ní velmi věrně zobrazena tvář císaře z profilu a kolem nápis Caesar Augustus nebo Tiberius Caesar. Ražba mince – řecky charaktér – vtiskuje do kovu velmi jasnou, těžko odstranitelnou a snadno rozpoznatelnou charakteristiku někoho či něčeho – mince je císařova, protože je na ní jeho portrét a jméno, ten, kdo ji vidí, se nemůže zmýlit, pokud není mince příliš poškozená. Na podobném principu funguje a používá se ve starověku také pečeť.

Toto klíčové slovo – ražba, otisk, řecky charaktér – nám může připomenout list Židům, kde se hned na začátku hovoří o Ježíši jako o odlesku Boží slávy a výrazné podobě – charakteru - jeho podstaty.  Ježíš je Bůh a člověk zároveň, do jeho lidství je vtištěna Boží podoba. Ježíš je jako Otec a patří Otci, jako mince nese podobu císaře a patří císaři. Ježíš má tedy Otcův charakter, je pravý a nezkreslený Boží obraz, když vidíme Jeho, vidíme Otce.

A možná je právě tohle hlubší význam Ježíšova příkladu mince, v souvislosti s poslední větou evangelia. Bohu máme dávat nic méně a nic více než nás samotné, celý náš život, protože Jemu patříme. A v kontextu naší víry je toto darování se Bohu vždy odpovědí na Jeho vlastní sebedarování se  člověku v Ježíši Kristu. Patříme jemu, a On patří Otci. A jako On je výraznou podobou Jeho podstaty, kterou je láska, tak i my se máme stále více nechat přetvářet v jeho charaktér. Čím více budeme Kristu patřit, tím lépe a jasněji budou na nás patrné Jeho rysy.