33. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Mal 3,19-20a

Čtení z knihy proroka Malachiáše. 

      Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti; den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev.
     Ale vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech.


Žl 98 (97),5-6.7-8.9 Odp.: srv. 9
Odp.: Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva.

Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu, za hlaholu trub a rohů, jásejte před králem Hospodinem!
Odp.
Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, svět i všichni, kdo jej obývají. Řeky, tleskejte rukama, hory, spolu zajásejte!
Odp.
Před Hospodinem, že přišel, že přišel, aby spravoval zemi. Aby spravoval svět ve spravedlnosti a národy podle práva.
Odp.


2. ČTENÍ 2 Sol 3,7-12

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům. 

Bratři!
     Víte, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám samy sebe za vzor, který byste mohli napodobovat.
     Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikázali jsme vám: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není.
     Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.


EVANGELIUM Lk 21,5-19

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

     Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno."
     Zeptali se ho: "Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?"
     Odpověděl: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec."
     Potom jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.
     Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.
     Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.
     Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši.

 _________________________________________________________________________________                  

Milí bratři  a sestry,

   na konci liturgického roku jsme už nějak předem nachystáni na to, že budou čteny texty o posledních věcech, a často máme také už předem připravený postoj, s jakým jim budeme naslouchat. Můžeme je například považovat za katastrofické vize, kterých se bojíme, a tak pro nás evangelium přestává být radostnou zvěstí. Nebo jim můžeme naslouchat se zvědavostí a snažit se nalézt v tom či onom biblickém obrazu konkrétní historickou událost, a na základě takového objevu si říci, že konec světa už přece jen bude brzy.

   Všechny dnešní texty nás však mají před takovým pochopením varovat, a zároveň nám naznačit, jak jim rozumět správně.

    Ježíš v první větě evangelia hovoří o zničení Jeruzalémského chrámu, k němuž opravdu došlo v židovské válce okolo roku 70. Následná otázka učedníků jasně zviditelňuje, co se jim honí hlavou: brzo bude konec světa, a my potřebujeme za každou cenu víc informací. Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že už to nastává?

   Ježíšova odpověď obsahuje na začátku dvě věty v rozkazovacím způsobu, jež mají uvést postoj učedníků na pravou míru. Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! A dále  ,Nechoďte za nimi! Oboje se týká falešných proroků, kteří jsou ochotni dát na palčivou otázku o konci světa příliš rychlé a jednoduché odpovědi, většinou s tím, že se sami vydávají za Mesiáše: ‚Já jsem to!‘ a ‚Ten čas je tady!‘

    Že je toto Ježíšovo varování naprosto aktuální i dnes, dosvědčuje třeba i jen zběžný pohled na určitý typ webových stránek: člověk se mnohdy nestačí divit, co všechno jsou některé zbožné duše schopny vyčíst například z jistých soukromých zjevení, ať už církví uznaných či nikoli, anebo z čehokoli jiného. Před časem jsem se například dozvěděl, že  pektorál papeže Františka, na němž je vyobrazen pastýř se ztracenou ovečkou na ramenou, prý obsahuje skryté vyobrazení hada, a tak tedy kdovíjak to s Františkem je. Inu, přesvědčte se sami, detailní fotografie jsou snadno k nalezení.

     Další věc, kterou Pán jasně říká, by se do současného jazyka dala přeložit  jako Zachovejte klid za všech okolností.  Výčet katastrof, který Ježíš uvádí, doprovází celé dějiny lidstva. Války a vzpoury, živelné katastrofy a pronásledování křesťanů byly, jsou a budou i dále. Ježíš vzhledem k těmto skutečnostem klade svým učedníkům na srdce jen to, aby se nepřipravovali k obhajobě, neboť jim bude dáno. A nakonec je ubezpečuje: Ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.  Ježíš tedy koriguje pohled učedníků – a s nimi i náš. Viděno touto optikou se Ježíšovy výroky o konci času stávají znovu tím, čím jsou - radostnou zvěstí.

    Svědectví evangelia je pak doplněno a potvrzeno ve druhém čtení: velmi lapidárně, s oběma nohama na zemi. Účelem celého listu je vlastně napomenutí, aby Tesaloničtí místo poctivé práce a normálního života nezkoumali, zda už konec náhodou nebude zítra. Takovou zvědavost nazývá Pavel ‚věcmi, do kterých jim nic není‘. Je to maření času, který je třeba využít lépe. Nevíme, jestli konec přijde zítra nebo za miliardu let, a ani nám to není dovoleno vědět. To, k čemu nás dnešní Boží slovo vybízí, je intenzivní, plodné a pokojné prožívání přítomného okamžiku.