Slavnost Ježíše Krista Krále 2016 

1. ČTENÍ 2 Sam 5,1-3 

Čtení z druhé knihy Samuelovy. 

   Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: "Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem."
   Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.


Žl 122 (121),1-2.4-5 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!
Odp.
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,12-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři !
   Děkujeme Bohu Otci, že vám dal účast na životě věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.
   On je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví, prolitou na kříži, zjedná pokoj.


EVANGELIUM Lk 23,35-43

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."
   Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!" Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.
   Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
   Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého."
   A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království."
Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."

_________________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

   Těžko bychom asi hledali větší kontrast, než je mezi dnešním druhým čtením a evangeliem. V hymnu z listu Koloským je popsána Ježíšova sláva, která přesahuje všechno:  On je počátek stvoření, dřív než všechno ostatní, obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva.

V evangeliu je tento První všeho stvoření zcela na posledním místě, zcela chudý, zcela bezmocný, odsouzený k nejhoršímu trestu, který existuje. Jakákoli zmínka o tom, že On je král a Mesiáš, která  je v dnešním evangeliu, je míněna krutě ironicky: ‚Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!‘ ‚Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží vyvolený!‘.

    Jediný, kdo dokáže v tom všem vidět správně, je lotr po pravici. Vidí za věci; ostatní aktéři dnešního evangelia vidí jen lidské ztroskotání a Ježíšovu bezmoc. Avšak ze slov onoho druhého odsouzence je jasně vidět, že pochopil, jak se věci mají: pochopil, že Ježíš je skutečně Král: ‚Pamatuj na mne, až přijdeš do svého království!  A chápe také podstatu jeho mesiášství: my dostáváme, jak zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého! Nějak pochopil, že Ježíš je skutečně Pomazaný, ale že jeho spása nějak souvisí s jeho nespravedlivým odsouzením, které musí vytrpět celé, až k smrti. Že tedy jeho mesiášství vůbec neodpovídá představě, kterou si o něm udělal zločinec na opačné straně: ‚Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás‘. A jeho schopnost vidět za věci, a s tím spojená víra je pro něho zároveň spásou: ‚Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji‘.

    Pohled lotra po pravici je pro nás výzvou, abychom byli také schopni vidět za věci a nenechat se zmást prvním dojmem. Ježíš dál žije a je činný ve své církvi, a tak se v církvi projevují všechna tajemství, kterých se dotýká dnešní evangelium. Vidíme v ní slávu i bídu, lesk svatosti i temnotu hříchu, oslavení i kříž. A zdá se, že v současné době, ve které je nám dáno žít, převažuje to druhé. Vidíme spíš problémy, které přibývají, vidíme hřích, vidíme věci, které jsou až příliš lidské a velmi málo evangelní. A může hrozit, že za tím vším přestaneme vidět podstatu. Že se staneme podobně ironickými, jako postavy dnešního evangelia, nebo jako mnoho našich nevěřících bratří a sester: Co ještě můžeme od církve čekat? Když má sama problémy, jak může vyřešit problémy společnosti, jak může lidem pomáhat?

    Lotr po pravici, kterému dala tradice jméno Dismas a povýšila ho mezi světce, nás zve k hlubšímu pohledu. Vybízí nás svým příkladem, abychom viděli, že Muž bolesti, odsouzený a ukřižovaný, je zároveň Vzkříšený, že je opravdu Pán a Král. Že skrze bídu prosvítá sláva, že jsou přece jen pravdivá slova z listu Kolosanům.