4. neděle adventní C 2015
1. ČTENÍ Mich 5,1-4a
Čtení z knihy proroka Micheáše.
Toto praví Hospodin:
„A ty Betléme Efratský, maličký jsi mezi judskými městy, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinově sile, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“
Žl 80(79),2ac+3b.15-16.18-19 Odp.: 4
Odp.: Pane, Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, probuď svou sílu a přijď' nás zachránit!
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj a tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval. Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Odp.
2. ČTENÍ Žd 10,5-10
Čtení z listu Židům.
Bratři!
Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Oběti krvavé ani nekrvavé jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. V celopalech a v obětech za břich jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ Po prvních slovech: „Oběti krvavé ani nekrvavé, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměl jsi v nich zálibu,“ - a přece to všechno se obětuje podle Zákona - hned dodává: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto „vůli“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.
EVANGELIUM Lk 1,39-45
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milí bratři a sestry,
Dnešní evangelium vypráví vlastně o prvním setkání Ježíše
s lidmi. Ještě nenarozený Ježíš v lůně Panny Marie se stává všem lidem Bohem s námi, Boží přítomností a Boží blízkostí. Jan, rovněž ještě nenarozený, a Alžběta tuto
neskonalou a bezprostřední Boží blízkost rozpoznávají, jakmile Maria překročí
práh Zachariášova domu, a reagují na ní velikou radostí. První lidé, do jejichž
života Ježíš vstoupí, jej radostně přijímají.
Můžeme v této souvislosti mírně předběhnout čas a
zamyslet se už nad vánočním příběhem. Josef s Marií, stále ještě nesoucí
malého Ježíše pod srdcem, putují do Betléma ke sčítání lidu, a Maria musí
porodit ve chlévě, neboť se pro ně
nenašlo místo pod střechou.
Odborníci na Písmo svaté se přou o to, zda se toto místo má překládat
jako zájezdní hostinec, nebo jako útulek pro pocestné. Známe však všichni
lidové vánoční příběhy o tom, jak Josef s těhotnou Marií chodí v Betlémě
(nebo i jinde) dům od domu a nikde je nechtějí přijmout. Ve světle dnešního evangelia, kdy je Maria
s Ježíšem s radostí přijata do Zachariášova domu, dostávají tyto
lidové legendy nečekaný smysl. Ježíš-Bůh s námi, Bůh přítomný zcela blízko
v našem světě-ještě před svým narozením zažívá totéž, co bude zažívat
v průběhu celého života-radostné přijetí i prudké odmítnutí. Hned po
narození se mu přijdou klanět pastýři, ale král Herodes jej bude chtít zabít,
protože v něm jeho narození nevyvolá radost, ale strach.
Celý advent, který právě končí, má smysl přípravy, očištění
srdce, nejen proto, abychom v něm Pánu připravili důstojný příbytek. Toto
očištění srdce je třeba také proto, abychom přicházející Boží blízkost do
našeho světa přijali s radostí. Tyto dvě věci spolu velmi těsně souvisí.
Z vyprávění o pádu Adama a Evy v první knize Mojžíšově se odhaluje
jedna velmi důležitá pravda o lidském srdci - člověk, který je zasažen hříchem,
se Boží přítomnosti obává. Byl stvořen ke společenství s absolutním Dobrem
a Láskou, ale ve chvíli, kdy je nakažen zlem, přebývání v jejich
bezprostřední blízkosti už není schopen snést. Člověk se v zahradě
schovává před Hospodinem, který ho hledá – schovává se, protože má strach.
Strach mu brání vidět Boha, takového, jaký skutečně je, vidí jeho pokřivený a
převrácený obraz - a takovému falešnému bohu pak člověk chce uniknout nebo se
obrátí proti němu.
Postavy dnešního evangelia jsou pravým opakem tohoto stavu.
Především Maria, zlem zcela nezasažená, je zároveň v nejtěsnějším možném
společenství s Bohem, i fyzicky, protože jej nosí ve svém lůně. A Alžběta
s Janem Křtitelem se radují, když Maria s Ježíšem vstoupí do jejich
domu, když se k nim vtělené Slovo v Mariině lůně přiblíží. Celá scéna
Navštívení, včetně následujícího jásavého Mariina Magnificat, je plná překypující
radosti a pokoje. Kéž dokážeme, milí bratři a sestry, už za čtyři dny takto
božské Dítě přivítat - beze strachu, s radostí a s láskou.
Žádné komentáře:
Okomentovat