Slavnost Seslání Ducha Svatého A 2026

1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry ! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán." Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

______________________________________________________ 

Slůvko pro děti: 

Milé děti,

Dnešní scénka z biblických postaviček se týká druhého čtení z prvního listu Korinťanům. Vidíme tam ty, kteří dostali dar Ducha Svatého – to je znázorněno tím plamínkem nad hlavou, tak jak jsme to slyšeli v prvním čtení. A u každého tenhle dar Ducha způsobuje něco jiného: jedni dokáží vykládat smysl Písma, jiní slouží skutky lásky těm, kdo to potřebují, ještě jiní v síle Ducha slaví Eucharistii, takže z obyčejného chleba je sám Pán, přítomný mezi námi. Každý v síle Božího Ducha koná něco jiného, ale prospěch z toho mají všichni dohromady, celé společenství církve.

Milí bratři a sestry,

Když jsem si pročítal texty pro dnešní slavnost, dotklo se mne slovo z druhého čtení: Byli jsme pokřtěni Duchem v jedno tělo. Zdá se mi, že je to důležité sdělení, jež nám Duch Svatý chce v dnešní době připomenout, a zároveň nabídka daru, který nám chce právě zde a nyní darovat.  

Žijeme nepochybně v době poznamenané vyhroceným individualismem. Je to jistě částečně reakce na určité důrazy z minulosti, kdy se až příliš často nabádalo k sebezapření, ba i k obětování vlastní identity a vlastních potřeb jednotlivého člověka ve prospěch vyššího celku, rodiny nebo vlasti. Jenže, zdá se, nyní se kyvadlo překlopilo do právě opačné polohy. Můžeme si snadno vybavit několik symptomů tohoto stavu: vyhrocená soutěživost, neustálá potřeba sebeprezentace, vytváření bublin na sociálních sítích – skupin, kde jsou pouze ti, kteří mají podobný názor jako já a kde se členové vzájemně přesvědčují o tom, že jen oni mají pravdu. A jistě k tomu patří i krize trvalých vztahů lásky – protože od partnera očekáváme až příliš mnoho; nebo se panicky bojíme ztráty své komfortní zóny – a tak zůstáváme raději single, i když za to často platíme vysokou cenou faktické osamělosti.

Jsme-li k sobě upřímní, musíme si přiznat, že našimi lidskými silami, našim vlastním přičiněním a snahou s tím můžeme udělat velmi málo, vlastně skoro nic. Jsme dětmi své doby a žijeme v tomto reálném čase a prostředí, které v nás v tomto smyslu přiživuje našeho starého člověka, zaměřeného na sebe, velmi zraněného ve schopnosti milovat láskou, která vychází ze sebe, které leží na srdci dobro druhého stejně jako mé vlastní, která se raduje z cizího štěstí a úspěchu jako z vlastního, místo toho, abychom začali tiše závidět.

 Před chvílí jsme ovšem slyšeli svatodušní sekvenci Veni, Sancte Spiritus. Připomíná se v ní mimo jiné, jak Duch Svatý toto naše zraněné lidství napravuje: Srovnej, co je zkřivené, zahřej, co je studené. Duch Svatý narovnává naše lidství zakřivené samo do sebe; to, co zřejmě svatý Augustin nazval cor incurvatum in se ipso. Nechává roztát naše ledová srdce. Vlastními silami našeho starého člověka nezměníme, ale Duchem jsme pokřtěni v jedno tělo. Milost Ducha nám daruje nové lidství, radikálně otevřené vůči Bohu a druhým lidem – bez toho, abychom ztratili vlastní individualitu. V Božím Duchu poznáváme, že nejsme nikdy sami, že patříme k sobě jako bratři a sestry, že každý druhý člověk je jakoby mé druhé já. Pozáváme, že se opravdu můžeme radovat s radujícími a plakat s plačícími, že můžeme nést břemena jedni druhých.