6. neděle velikonoční A 2026

1. ČTENÍ Sk 8,5-8.14-17

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo.
    Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.



Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20 Odp.: 1
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země! nebo: Aleluja.

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 3,15-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!
    Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.
    Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.



EVANGELIUM Jan 14,15-21

Slova svatého evangelia podle Jana.

 Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
    Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

když po vás maminka nebo tatínek něco chtějí - tedy něco míň příjemného, než třeba Tady máš třicet korun a kup si za to zmrzlinu - uděláte to tím snáz, čím víc si uvědomíte, jak moc vás mají rádi a jak moc vy máte rádi je. Když si vzpomenete na to, jak maminka třeba celých pár nocí skoro nespala, protože jste byli nemocní, tak vám už nepřijde tak těžké ji poslechnout, když vám říká, abyste si například místo koukání do mobilu sedli a naučili se na zítřejší písemku. (A už pak ani nehledáte výmluvy, například jako že na tom mobilu hledáte na tu zítřejší písemku nějaké informace😊).

A to je, myslím, smysl těch Ježíšových slov z dnešního evangelia: Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.

 

Milí bratři a sestry,

Můžeme se nyní společně zamyslet nad Ježíšovými slovy ze začátku druhé poloviny dnešního evangelia, tedy verši 18 a 19 čtrnácté kapitoly evangelia podle Jana: Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi.

Ježíš zde jistě hovoří také o mezičase vymezeném jeho nanebevstoupením, které budeme slavit příští týden, a sesláním Ducha svatého. Nicméně pokud bychom se u zmíněných dvou veršů spokojili pouze s tímto výkladem, jejich výpověď by pro nás, současné křesťany, vlastně již nebyla aktuální.

Když jsem se tedy při přípravě této promluvy snažil výpověď dnešního Slova nějak přenést do současnosti, vyvstalo mi na mysli právě ono Nenechám vás sirotky a Svět mne už neuvidí. My, současní křesťané, v naší době a v naší velmi sekularizované části světa, můžeme mít vskutku čas od času dojem, že Ježíše nevidíme - protože už jej nevidí svět, ve kterém žijeme a ze kterého prostě nemůžeme uniknout do nějaké zbožnější reality. Jako by Ježíš - a s ním jeho Otec a náš Otec - již nebyl v tomto našem světě, a zvlášť v určitém prostředí, vůbec přítomný; jako by se křesťanská víra v naší části Evropy stávala čímsi, co již patří nenávratně do minulosti. A pokud se k tomu - na osobní rovině - v určité fázi našeho života přidá pocit, že dobrý Bůh (třeba tváří v tvář nějakým našim úpěnlivým modlitbám) mlčí, pak pokušení myslet si, že jsme v tomto smyslu opravdu sirotci, může být velmi silné.

Boží Slovo dnešní neděle promlouvá právě do této situace a do těchto našich pocitů. Ježíš nás ubezpečuje, že nás nenechá sirotky; a že uvidíme to, co svět nevidí a nezná. Apoštolové budou brzy po těchto Ježíšových slovech svědky jeho návratu k Otci, a možná si budou oněch pár dní myslet, že Vzkříšený Pán je opustil, že se vrátil domů do nebe - a tedy že v našem světě byl jen na návštěvě. Ale pak dostanou dar Ducha svatého, který je ubezpečí, že Ježíšův návrat k Otci naprosto nebyl opuštěním tohoto světa, že to bylo spíše definitivní propojení nebe a země, spojení profánního a sakrálního, naznačené již roztržením chrámové opony po Ježíšově smrti na Kalvárii. Dar Ducha svatého jim umožní - a nám také - vidět, že Ježíš je zároveň u Otce a zároveň stále mezi námi. Dar Ducha dává všem, kteří jej přijmou, poznávat a zakoušet Ježíšovu přítomnost právě tam, kde je - viděno obyčejným zrakem - zdánlivě zcela nepřítomný. Dává nám poznávat, že Vzkříšený je skutečně s námi, v našem zde a nyní, ve všech radostech i těžkostech života.