6. neděle v mezidobí A 2026

 

1. ČTENÍ Sir 15, 16-21 (řec. 15-20)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš.
Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

Žl 119 (118), 1-2. 4-5. 17-18. 33-34 Odp.: 1b
Odp.: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.

Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem.
Odp.
Tys, Hospodine, dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
Odp.
Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo. Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona.
Odp.
Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu j i věrně zachovávat. Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 2, 6-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!  Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

  

 
EVANGELIUM Mt 5, 17-37

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.
    Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.
    Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
    Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.
    Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.
    Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
    Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým.
    Ale vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'. Co je nad to, je ze zlého."

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

To, co jsme slyšeli v evangeliu, je kousek Ježíšova Kázání na hoře – no, ona to moc velká hora vlastně nebyla; je to jenom takový kopeček v blízkosti Genezaretského jezera na severu Izraele. Ale Ježíš tam vystoupil, aby si jeho posluchači připomněli jinou horu – mnohem vyšší – zvanou Sinaj, která je dneska na území Egypta. Je to hora, na které Hospodin dal Mojžíšovi Zákon a Desatero přikázání. A Ježíš teď říká, že to Desatero platí dál, že ho nepřišel zrušit, ale naplnit. Jak to můžeme chápat? Velmi jednoduše – když se později Ježíše ptal jeden učitel Zákona na to, co je v Zákoně nejdůležitější, tak mu Ježíš řekl, že láska. To je to naplnění zákona. Když mám někoho rád, nikdy mu neudělám to, co Desatero říká, že nemám dělat – neokradu ho, nepodvedu ho ani mu neublížím. Ne proto, že je to zakázané. Ale proto, že toho druhého mám rád.

Milí bratři a sestry,

 Dnešní stůl Božího Slova je natolik významově bohatý, že se mi zdá vlastně nemožné kázat o něm jako o celku. Evangelium, které jsme právě slyšeli - z Matoušovy zprávy o Ježíšově kázání na hoře - je novozákonní interpretací Mojžíšova Zákona.  I když jednotícím prvkem Kázání na hoře je láska jako naplnění Zákona (nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit), přesto v něm Ježíš hovoří o mnoha různých aspektech života. Proto jsem se - vzhledem k dnešní promluvě - rozhodl vybrat si z dnešního evangelia jen jednu větu: dvacátý pátý verš páté kapitoly.

 Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře.

 Na tuto pasáž z Horského kázání mám jednu osobní vzpomínku. Před téměř šestnácti lety jsme s přáteli navštívili při naší cestě na sever Evropy známé finské město Rovaniemi, ležící přímo na polárním kruhu. Zdejší velký luteránský kostel byl postaven začátkem padesátých let minulého století - místo původního, který vzal za své koncem druhé světové války. Pozoruhodné jsou fresky v jeho interiéru, inspirované místním drsným klimatem a kulturou. Nad hlavním oltářem je monumentální zpodobnění Ježíšova Posledního soudu, nikoli nepodobné známé fresce v Sixtinské kapli – jen peklo zde není znázorněno jako oheń, ale jako věčná krutá zima, zatímco vyvolení vstupují do ráje v podobě přicházejícího jara. V pravé boční lodi tohoto kostela je pak vyobrazení sámského chovatele sobů (označení Laponec je sice známější, ale hanlivé, podobně jako výraz Eskymák pro Inuity v Grónsku a Kanadě) s jedním z jeho zvířat. Zcela nalevo je ještě anděl, který klade Sámovi ruku na rameno. Pod tím je text první poloviny verše 25: Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě.

 Dlouho jsem přemýšlel, jak tenhle biblický verš a ono vyobrazení spolu souvisejí. Ale časem mi to došlo. Cesta je náš životní příběh, kterým kráčíme společně s druhými lidmi i s ostatními Božími tvory. Slovo protivník není třeba chápat jako nepřítel; spíše je to někdo druhý, mezi nímž a námi je nějaké rozdělení, způsobené zraněním. Ten někdo nám byl svěřen, abychom o něj pečovali, chránili ho a měli ho rádi, a my jsme mu místo toho ublížili, zachovali jsme se vůči němu třeba krutě a necitlivě. Protivníky v tomto smyslu máme asi každý z nás – všichni jsme zažili nějaké zranění ze strany blízkých lidí. A všichni jsme jistě nějak sami ublížili někomu, o koho jsme se měli s láskou starat.

 Jsme-li takto zraněni od druhého, můžeme ho také - jak říká Ježíš - odevzdávat soudci, tedy stěžovat si na něj před Hospodinem. Možná nejlépe to ilustruje jeden verš z dvacáté druhé kapitoly starozákonní knihy Exodus, který oznamuje jedno z nařízení Mojžíšova zákona: Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný.

 V době těsně před začátkem postu nás tedy tento jeden verš z Horského kázání vybízí k tomu, abychom se dohodli s protivníkem ještě na cestě. Vybízí nás tedy - jednoduše řečeno - ke smíření, ke vzájemnému odpuštění a k uzdravení vztahů. Tím se nechce říci, že by to všechno bylo vždycky možné jako mávnutím kouzelného proutku. Často je to bolestivý proces, který vyžaduje velkou pokoru, dostatek času a také ochotu o věcech hovořit místo toho, abychom je zametali pod koberec. Ale je třeba o to stále usilovat - dokud jsme ještě na cestě, dokud máme ještě čas.