1. neděle postní A 2026

1. ČTENÍ Gn 2, 7-9; 3, 1-7 

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

   Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí.
   Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, (jejichž ovoce) je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla.
   Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: "Řekl (skutečně) Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?"
   Žena odpověděla hadovi: "Smíme jíst z ovoce každého stromu v zahradě, jen z ovoce stromu,; který je uprostřed zahrady - pravil Bůh - nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli."
   Had nato ženě: "Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo."
   Žena viděla, že (ovoce) stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.

Žl 51 (50), 3-4. 5-6a. 12-13. 14+17 Odp.: srv. 3a
Odp.: Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očist mě od mého hříchu.
Odp.
Neboť já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou. Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé.
Odp.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Otevři mé rty, Pane, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5, 12-19

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili . . . Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění.
   Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.



EVANGELIUM Mt 4, 1-11

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl.
   Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby."
   On však odpověděl: "Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.' " Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: "Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: 'Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.' "
   Ježíš mu odpověděl: "Také je psáno: 'Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.' "
   Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: "To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět."
   Tu mu Ježíš řekl: "Odejdi, satane! Neboť je psáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.' " Potom ho ďábel nechal - i přistoupili andělé a sloužili mu.

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní scénku z biblických postaviček najdeme v každé dětské Bibli: Je to Adam a Eva u stromu poznání. Ten příběh byl sepsán v době, kdy lidé přemýšleli dost jinak než my – důležité pravdy si nesdělovali jako my dnes tím, že je přímo popíšeme, ale příběhem – Ježíš to taky tak dělal, když lidem vyprávěl svá podobenství. A tak v tom příběhu není důležité, co to vlastně bylo za strom, nebo jak vypadal ten mluvící had (na jednom slavném obrazu, který je vystavený ve Vídni, má ten had ještě tlapky - o které pak podle všeho přišel, když mu Bůh řekl, že se bude za trest plazit po zemi). Tak co je tedy na tom příběhu důležité, co chce říct nám dnes? Asi to, že jsme my lidé v sobě pokazili, k čemu jsme byli stvořeni – schopnost milovat Boha a bližního. Ale naštěstí nám Bůh poslal svého Syna, Ježíše, který přišel právě proto, aby to napravil.

 

Milí bratři a sestry,

Pokušitelovo svádění v prvním čtení i v evangeliu se odehrává velice podobným způsobem. Adamovi a Evě říká ‚když ochutnáte, budete jako Bůh‘ a Ježíšovi zase ve dvou ze tří způsobů pokoušení: ‚Jsi-li Syn Boží, učiň, ať z těchto kamenů jsou chleby. Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů.‘ V obou případech ďábel vykresluje falešný - nebo minimálně polopravdivý - obraz Boha.

V kontextu končících zimních olympijských her v Itálii jsem si vzpomněl na náš slavný hokejový triumf z roku 1998 na olympiádě v japonském Naganu. Po Brně tehdy jezdila auta s českými vlaječkami vytaženými z oken a ozývalo se skandování: (brankář) Hašek není člověk, Hašek je bůh!

Tohle je přesně ona představa, kterou se ďábel snaží vsugerovat těm, jež pokouší. Bůh – tak jak jej Pokušitel vykresluje – je především jakýsi vesmírný superman se superschopnostmi. Adamovi a Evě se ďábel snaží podsunout víceméně následující myšlenku: On vás stvořil mnohem menší, slabší a méně mocné než je sám, protože nechce mít žádnou konkurenci, ale vy máte právo být jako On – a snězení ovoce ze stromu poznání vám to umožní.

Na Ježíše se to snaží zkoušet podobně, jedenkrát dokonce s pomocí verše z Písma, vytrženého z kontextu. Jsi-li Syn Boží, máš především superschopnosti – můžeš vykouzlit z kamene chléb, můžeš se pustit do dobrodružství, které by komukoli jinému přineslo jistou smrt.

Jenže Ježíš je skutečný Boží Syn, je to skutečný obraz Otce, odlesk jeho slávy a výrazná podoba jeho podstaty, jak říká list Židům. Pohled na něj, na jeho život, jeho slova a skutky úspěšně bourá představu, kterou by nám chtěl naservírovat ten Zlý. A poznáváme to i z dnešního evangelia, ze způsobu, jímž Ježíš vzdoruje pokušení. V Ježíšově zápasu na poušti se již zjevuje tajemství Nejsvětější Trojice, podobně jako krátce před tím při křtu v Jordánu. Otec není hlavně Všemohoucí a Vševědoucí - On je především Vztah Lásky, ten, koho Ježíš miluje, kým je milován a z jehož lásky žije:  Nejen z chleba je člověk živ, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. A toto vědomí pak Ježíšovi umožňuje, aby měl vůči Otci naprostou důvěru, poslouchal jeho hlas a sloužil mu:  ‚Odejdi, satane! Neboť je psáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.'