22. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Sir 3,19-21.30-31(řec.17-18.20.28-29)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

   Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím. víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi.
   Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.



Žl 68(67),4-5ac.6-7ab.10-11
Odp.: Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka.

Spravedliví se radují, jásají před Bohem a veselí se v radosti. Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, jeho jméno je Hospodin.
Odp.
Otec sirotků, ochránce vdov je Bůh ve svém svatém příbytku. Bůh zjednává opuštěným domov, vězně vyvádí k šťastnému životu.
Odp.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, vzkřísils je, když zemdlelo. Usadilo se v něm tvoje stádce, ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,18-19.22-24a

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a při tom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby (Bůh) už k nim nemluvil.
   Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke vznešenému shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; (přistoupili jste) k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.



EVANGELIUM Lk 14,1.7-14

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor.
   On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: "Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: 'Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo.
   Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: 'Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
   Svému hostiteli pak řekl: "Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé.
   A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých."

__________________________________________________

Slůvko pro děti (na konci mše svaté, při požehnání školních pomůcek)

 Milé děti,

Říkal jsem si, že by bylo dobré, abyste měly na dnešní požehnání školních pomůcek nějakou malou památku. A přišel mi na mysl jeden takový svatý obrázek, které páni faráři asi tak před sto lety rozdávali dětem: chlapeček a holčička jdou po docela chatrné dřevěné lávce nad rozvodněným potokem a nad nimi se vznáší jejich strážný anděl, aby zasáhl, kdyby se něco přihodilo. A u toho ještě bývala napsaná modlitba Anděle Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj…. 

Jenomže si myslím, že byste si s takovým obrázkem možná moc nevěděly rady; a spoustě slov, která jsou v modlitbě Anděle Boží, asi taky už nerozumíte. A tak jsem nakreslil trochu podobný obrázek a modlitbu Anděle Boží jsem přeložil do dnešního jazyka - tak, aby tam všechno zůstalo, ale bylo to pro vás srozumitelné.

 

 Milí bratři a sestry,

 Abychom dobře pochopili dnešní úryvek evangelia, můžeme si pomoci jiným úryvkem, z páté kapitoly téhož evangelia podle Lukáše, popisujícím povolání celníka Leviho:

 Potom šel (Ježíš odtamtud), uviděl jednoho celníka ‒ jmenoval se Lévi ‒ jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou!“ (Lévi) nechal všeho, vstal a šel za ním. Ve svém domě pak mu vystrojil velkou hostinu. Spolu s nimi bylo u stolu celé množství celníků a jiných lidí. Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali a řekli jeho učedníkům: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní! Nepřišel jsem povolat k obrácení spravedlivé, ale hříšníky.“ (Lk 5, 28 – 32)

 Celník Lévi - tedy budoucí svatý Matouš - ve svém povolání zakouší, že je milován a přijímán. Předtím jím všichni pohrdali, jako veřejným hříšníkem a kolaborantem s Římany. Připojuje se k Ježíšovi a pak ve svém domě uspořádá hostinu, na níž je mnoho takových, jako je on sám. V tomto společenství není rozdělení na chudé nebo bohaté, na spravedlivé nebo hříšníky; všichni vnímají, že jsou si rovni, že jsou přijatí a milovaní, jako to zakusil Lévi - a radují se z toho.

 Na mnoha místech v Bibli je hostina obrazem Božího království; podobně jako třeba obraz nebeského Jeruzaléma z dnešního druhého čtení. Je obrazem společenství lásky mezi bratřími a sestrami v Kristu, mezi všemi dětmi nebeského Otce. Ježíš v dnešním evangeliu vlastně nastavuje zrcadlo těm, kteří hostinu považují za něco jiného; zejména za místo ke své vlastní sebeprezentaci. Pokud bychom mermomocí chtěli použít nějaký příklad ze současnosti, pak by to mohl být třeba nějaký gala reprezentační ples; tedy místo a příležitost, kde mohu ostatním ukázat, jak jsem krásný, bohatý a úspěšný - nejlépe nejkrásnější, nejbohatší a nejúspěšnější ze všech, kteří jsou zrovna přítomní. Při takovém vnitřním nastavení jdu samosebou co nejvíc dopředu, aby všichni viděli. 

To, k čemu Ježíš vyzývá - tedy zaujmout poslední místo - není výzva k nějaké hrbaté pokoře, která člověka stejně nakonec znovu vede k sobě samému; člověk hraje stále roli, jen jinou, tentokrát toho nejskromnějšího a nejzbožnějšího z celé společnosti. Jednání podle toho, co Ježíš říká, předpokládá pochopení podstaty toho, proč se hostina slaví a proč jsem pozván: pozvaní jsou sice různí, ale v nejhlubší rovině existence mají všichni úplně stejnou hodnotu a důstojnost: jsou milované Boží děti. A hostina je oslavou této skutečnosti, je vnějším výrazem společenství, výrazem toho, že k sobě takto bytostně patříme.

 Na letošní neděli 24. srpna připadá v naší farnosti titulární slavnost sv. Bartoloměje, apoštola.

Sv. Bartoloměje - titulární slavnost našeho kostela 2025

 

PRVNÍ ČTENÍ Zj 21, 9b -14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Anděl ke mně promluvil: "Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!"
    Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis.
    Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.



Žl 145 (144), 10 - 11. 12 - 13ab. 17 - 18 Odp.: srv. 12
Odp.: Ať tvoji zbožní, Hospodine, vypravují o slávě tvé vznešené říše.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.

 

DRUHÉ ČTENÍ 1.Petr 2,4-5.9-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!

     Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.

    Vy jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal' ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste 'nebyli (jeho) lid,' teď však jste lid Boží, žili jste bez milosrdenství,' teď však se jeho 'milosrdenství na vás projevilo'.

 

EVANGELIUM Jan 1, 45 - 51

Slova svatého evangelia podle Jana.    

Filip potkal Natanaela a řekl mu: "Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta."
    Natanael mu namítl: "Může z Nazareta vzejít něco dobrého?" Filip odpověděl: "Pojď a podívej se!"
    Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti."
    Natanael se ho zeptal: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl:  ‚,Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem."
   Natanael mu na to řekl: "Mistře, ty jsi Boží syn; ty jsi král Izraele! " Ježíš mu odpověděl: "Proto věříš, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem'? Uvidíš ještě větší věci."A dodal: "Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.'

_________________________________________________________ 

Slůvko pro děti

Milé děti,

Když apoštol Filip říká Bartolomějovi - v textu evangelia se jmenuje Natanael - že našli Spasitele, Bartoloměj tomu nechce uvěřit. Je to proto, že sám byl z Judska - z kraje kolem hlavního města Jeruzaléma - zatímco Ježíš byl z Nazareta v Galileji, a kvůli tomu ho Bartoloměj vlastně nebral vážně. Co může z Nazareta vzejít dobrého? říká Bartoloměj. Galilea byl kraj, který neměl dobrou pověst; byla to periferie, kde byli Izraelité pomícháni s lidmi jiných národů. Je to něco podobného, jako když si někdo z Prahy utahuje z nás, kteří bydlíme v Brně; nebo jako když si třeba - ať v Praze nebo tady v Brně -  řekneme, že je vlastně dobře, že nežijeme třeba v Mostě, Ústí nad Labem nebo vůbec v severních Čechách.

Jenže Bartoloměj měl velké štěstí v tom, že tyhle jeho předsudky nebyly tak silné, a že našel odvahu udělat to, k čemu ho nabádal jeho druh Filip: Pojď a přesvědč se! A když se potkal se skutečným Ježíšem, postupně poznal, že je to opravdu Mesiáš, Spasitel.

Pro nás je to velké poučení v tom smyslu, že je mnohem lepší se s druhým člověkem potkat osobně a poznat, jaký je, než si o něm udělat názor jenom na základě nějakých našich předsudků.

 Milí bratři a sestry,

Budoucí apoštol Bartoloměj - v evangeliu pod jménem Natanael - má podobný příběh setkání s Ježíšem jako později jiný z Dvanácti - svatý Tomáš. Nebyl by tím, čím byl, nebyl by apoštolem, mučedníkem a patronem našeho kostela, pokud by se nestalo to, o čem jsme dnes v evangeliu slyšeli: jeho osobní setkání s Ježíšem a fascinace Jeho osobou.

Stejně jako svatý Tomáš reaguje Bartoloměj na zprávu apoštolů skepticky: když mu zvěstují, že nalezli někoho, kdo odpovídá mesiášským zaslíbením Starého Zákona, odpovídá tak, jak se dá čekat od rodáka z Judeje: ‚Může z Nazareta vzejít něco dobrého?‘  Ale apoštol Filip se nenechá odradit a zve Bartoloměje, aby se přesvědčil sám: ‚Pojď a podívej se!‘. A Bartoloměj to naštěstí udělá.

A Pán k němu hned v prvních okamžicích setkání promlouvá tak, že Bartoloměj chápe, že Ježíš mu vidí do srdce - Odkud mne znáš? Je to situace velmi podobná setkání Ježíše se samařskou ženou u studny, rovněž z Janova evangelia. Bartoloměj vnímá, že Ježíš o něm ví všechno, ale neděsí ho to. A říká pak podobnou věc, jako samařská žena, která po rozhovoru s Ježíšem v rozrušení nechává u Jákubovy studny svůj džbán a jde do města zvěstovat "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?"  Nebo - vrátíme-li se k příběhu Tomáše apoštola - také on vyznává Pán můj a Bůh můj.  A svatý Bartoloměj - překvapen stejně jako Samařanka a Tomáš - nakonec říká ‘Mistře, ty jsi Boží syn; ty jsi král Izraele.‘

Poselství dnešního evangelia i naší dnešní slavnosti je tedy velmi jednoduché - na počátku každého křesťanského povolání, ba každého opravdu křesťanského života, má a musí být osobní setkání s Ježíšem. Svědectví církve i naše vlastní svědectví druhým lidem má sloužit tomuto cíli. A toto svědectví je možné a autentické jen tenkrát, jestliže každý z nás, sám u sebe, zakusí na vlastní kůži jedinečnou Ježíšovu lásku. Písmo svaté i další dějiny církve jsou plné důkazů o tom, že je to právě tak: nebýt tohoto osobního setkání jednotlivých lidí s Ježíšovou láskou, nic by nebylo. Můžeme si tu vypůjčit slova malé svaté Terezie z její autobiografie Dějiny duše: apoštolové by nekázali evangelium a mučedníci by se zdráhali prolít svou krev.

Příběh svatého Bartoloměje nás tedy vyzývá k tomu, abychom odložili naši skepsi a vykročili Pánu vstříc. Abychom toužili po setkání s Ním, po setkání, které nás promění - a to nikoli jen jednou v životě, ale stále znovu. Aby pro nás zážitek Jeho lásky nebyl jen krásnou vzpomínkou, ale trvalou a radostnou přítomností, která utváří náš život.

 

 

20. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

   Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."
   Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.
   Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."
   Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."



Žl 40(39),2.3.4.18
Odp.: Hospodine, na pomoc mí pospěš!

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
Odp.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
Odp.
Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
Odp.
Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará. Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,1-4

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.
   Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.


EVANGELIUM Lk 12,49-53

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
    Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Chodí někdo z vás do nějakého sportovního kroužku? Nebo ještě lépe – byli jste letos s rodiči na dovolené někde na horách?

Když máme třeba běžet nějaký závod, nebo vylézt na nějaký vysoký kopec, tak důkladně zvažujeme, co si s sebou máme vzít. U běhu je to jednoduché - vezmete si trenky, tričko a běžeckou obuv. Na hory si toho musíme vzít víc, třeba svačinu a láhev s pitím; ale stejně si obsah našeho batohu musíme dobře rozmyslet - abychom si s sebou nebrali něco, co by nám ten batoh dělalo zbytečně těžký.

Neznámý autor Listu Židům ve druhém čtení mluví o něčem podobném: Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Náš život je putování do Božího království - a když s sebou na téhle cestě vláčíme věci, které jsou zbytečné, můžeme tam sice možná taky dojít, ale s mnohem většími obtížemi.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgické texty přinášejí svědectví o rozporuplnosti účinku hlásaného Božího slova v lidských srdcích; rozporuplnosti často tak silné, že představuje existenční nebezpečí pro toho, kdo Slovo hlásá.

Prorok Jeremiáš je v prvním čtení kvůli hlásání Slova málem utopen v bahně; není to ovšem jeho první taková zkušenost. Již o osmnáct kapitol dříve, tedy ve dvacáté kapitole, je v knize proroka Jeremiáše popsána podobná situace: kněz Pašchúr nechává Jeremiáše zbít a vsadit do klády. Od sedmého verše dvacáté kapitoly pak slyšíme Jeremiášův nářek:

„Svedl jsi mne, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mne. Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají. Kdykoli mluvím, musím křičet; ohlašovat násilí a zpustošení. Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den. Řekl jsem si: Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem. Tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.“

Jeremiáš není žádný masochista, ani provokatér, ani (jak bychom řekli dnes) milovník adrenalinových aktivit. Jako každý normální člověk touží po obyčejném klidném životě bez zásadních konfliktů. Jenže je prorok - a to není zaměstnání, ale existenciální nastavení, vlastně Jeremiášova identita. Slovo, jež mu Hospodin svěřil, si nemůže nechat pro sebe, musí je hlásat – a hlásání přináší protivenství, neboť naráží na zkamenělá lidská srdce, neochotná toto Slovo přijmout. Srdce, jež Slovo vnímají jen jako ohrožení, jako sýčkování – a jeho interpreta jako nositele špatných zpráv (v němčině máme právě pro tohle krásný termín Rabenprophet – krkavčí prorok). V dnešním prvním čtení říkají královští úředníci: Ať je zabit tento člověk, když k nim mluví takové řeči, neboť nehledá blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.

Jeremiáš je takto předobrazem Krista. Dnešní úryvek evangelia je rozdělen na dvě přibližně stejné části. V první Ježíš vyznává, co si horoucně přeje (a co je také vlastním poselstvím hlásaného Slova):

   Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!

Výrazy oheň a křest odkazuji k daru Ducha svatého, který má být ve svůj čas dán světu – k daru Ducha lásky a pokoje, Ducha smíření.  Jenže Ježíš pak realisticky říká, že se stane něco, co si sice nepřeje, ale co přesto nastane: Nepřinesl jsem mír, ale rozdělení.

Boží slovo je vždy slovo lásky. Otec si nepřeje nic než pokoj a smíření, nepřeje si nic jiného, než aby jeho děti žili opravdu jako sourozenci, jako rodina, jako bratři a sestry. Jenže Boží Slovo v reálném světě pokoj nepůsobí, neboť se střetává se ztvrdlými a zraněnými lidskými srdci – a v nich pak účinkuje paradoxně jako pravý opak toho, k čemu je určeno.

Problém tedy není ve Slovu; Slovo není dvojznačné, není záměrně provokativní, není toxické, není proneseno, aby rozdělovalo. Chyba není ve vysílači, ale v přijímači. Vždycky ovšem můžeme svá srdce naladit k otevřenosti vůči přijetí Slova takového, jaké je. Vždycky můžeme odložit naši pýchu a pocit, že jsme už spolkli všechnu životní moudrost a sami nejlépe víme, jak všechno má být. Pak můžeme Slovo slyšet správně a pochopit, co je jeho skutečným obsahem – že je to opravdu Slovo lásky, pokoje a smíření.

 

 V neděli 10.8. jsem na naší farní chalupě v Karolince.

 Kázání k 19. neděli v mezidobí z cyklu C jsou zde (2019) či zde (2016).

 

18. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Kaz 1,2;2,21-23

Čtení z knihy Kazatel.

   Marnost nad marnost - praví Kazatel - marnost nad marnost, všechno je marnost.
Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.



Ž1 90(89),3-4.5-6.12-13
Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: "Vraťte se smrtelníci!" Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka.
Odp.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne.
Odp.
Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se rad svými služebníky!
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-5.9-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
   Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou.
   Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.



EVANGELIUM Lk 12,13-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!"
   Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?"
   Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má."
   Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘
   Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?'
   Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."

 _______________________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnešní druhé čtení končí slovy: Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus. Jsou to velice důležitá slova, zvlášť pro dnešní dobu. Mezi námi lidmi je spousta rozdílů - někdo pochází z Česka, někdo odjinud; někdo je třeba bohatý a někdo chudý; a tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Možná máte, děti, zkušenost s tím, že se ve škole například nějaká skupina spolužáků někomu směje, že není jako oni -  třeba že nemá nejnovější iPhone nebo značkové oblečení. Nebo se něco podobného možná už stalo i přímo vám.

Svatý Pavel chce říci, že to, co nás spojuje, je mnohem důležitější než naše rozdíly. Jsme sice různí, ale ze všeho nejvíc jsme všichni milované Boží děti. Takže to, jestli má někdo nový iPhone nebo značkové oblečení, není vlastně vůbec důležité.

 

 Milí bratři a sestry,

Ježíšovo podobenství o boháči a stodolách je zarámováno do úvodního dialogu s bezejmenným člověkem ze zástupu, který Ježíše prosí: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!"  Ten, kdo se táže, vlastně svého bratra již nevidí především jako bratra, ale jako zloděje, který se neprávem zmocnil dědictví na úkor jeho samého. Pokud by to nebylo riskování zpovědního tajemství, mohl bych vyprávět mnohé příběhy ze zpovědnice u kapucínů; majetkové spory - například právě o dědictví - často zcela rozklíží rodinné vazby a ze sourozenců udělají nesmiřitelné nepřátele na mnoho let.

Ježíš odpovídá právě oním podobenstvím o boháči a stodolách: Velice charakteristická je věta Uvažoval sám pro sebe. Problém boháče není v tom, že má bohatství, nebo že se mu na poli urodilo (to bylo ve Starém Zákoně považováno dokonce za projev Božího požehnání a přízně). Problém je jeho bezvztahovost, problém je to, že vidí jen sám sebe. Můžeme si všimnout, že mluví a uvažuje výlučně v ich – formě, 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘ I když používá druhou osobu jednotného čísla – ty – mluví opět sám k sobě, skoro jako by trpěl samomluvou. Své bohatství nesdílí s nikým, jen sám se sebou.

Pak ovšem do jeho života vtrhne mezní situace blízké smrti, a boháč najednou chápe, že směřování jeho života byla sázka na špatnou kartu. Bůh mu říká Blázne, a to v biblickém úzu neznamená ani tak pošetilost nebo psychickou nenormálnost, ale bezbožnost; život neukotvený ve vztahu s Druhým a s druhými, život žitý jen pro sebe sama. Můžeme si zde vzpomenout na slova žalmu 10: Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: „On nepotrestá! Bůh není!“ To je celé jeho smýšlení. Po celý čas se mu vše daří, je daleko od myšlenky na tvůj soud, na všechny své odpůrce hledí s výsměchem. Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“ Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, pod jeho jazykem jen útrapa a hoře. Sedí na číhané poblíž osad, zabíjí nevinného ve skrytu, jeho oči slídí po chudákovi. Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, číhá, aby lapil ubožáka, lapí ho a vtáhne do své sítě. Přikrčí se, po zemi se plazí, chudáci klesají v jeho drápech.

Můžeme se ještě krátce vrátit k poslední větě dnešního úryvku, která celé podobenství shrnuje: Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem. Při jeho čtení mi přišel na mysl úvodní verš českého textu mé oblíbené sicilské mariánské písně: Matko přesvatá, láskou bohatá. Naše životní bohatství před Bohem jsou vztahy lásky, jen z nich budeme jednou souzeni.

 V neděli 27. července jsem na dovolené. Kázání k 17. neděli v mezidobí cyklu C z roku 2022 je zde.