Slavnost Zjevení Páně 2025

 

1. ČTENÍ Iz 60, 1-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.

Žl 72 (71), 1-2. 7-8. 10-11. 12-13
Odp.: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
Odp.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Odp.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, králové Arábie a Sáby zaplatí daně. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Odp.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Odp.
 

 

2. ČTENÍ Ef 3, 2-3a. 5-6

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry! Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.

EVANGELIUM Mt 2, 1-12

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit."
    Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'."
   Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
   A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
   Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.

_________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 O slavností Zjevení Páně vždycky při mši svaté žehnáme vodu, kadidlo a křídu. Požehnanou křídou si můžeme nad vchod do domu napsat písmena  K, M a B a letopočet - tedy letos 2025. Ta písmena mohou znamenat jména Kašpar, Melichar a Baltazar - jména, kterými se podle dávné tradice jmenují tři králové, mudrci od Východu. Může to ale znamenat také zkratku latinské věty Christus mansionem benedicat - ať Bůh požehná tento dům a jeho obyvatele v celém roce, který právě začal.

  

Milí bratři a sestry,

 Slavíme dnes to, že Boží spása se stala známou světu. Narozený Spasitel, o jehož identitě dosud věděla jen hrstka lidí – Josef s Marií a betlémští pastýři - se nyní stává známým dalekým končinám země. Jedna rovina výpovědi dnešních liturgických textů ovšem hovoří podobně, jako věta z Prologu evangelia podle Jana, který jsme četli o slavnosti Narození Páně: Do vlastního přišel, a vlastní ho nepřijali.

 V prvním čtení, z konce knihy proroka Izaiáše, je pobídka, aby se svaté město Jeruzalém zaradovalo, neboť se splnila dávná proroctví: Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, národy se shromáždily a přišly k tobě. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří Tvé srdce.

 V evangeliu se ale smutně konstatuje to, co se pak stalo ve skutečnosti: Když to uslyšel král Herodes a celý Jeruzalém, ulekli se. Srdce se Jeruzalému zachvělo, ale ne radostí, nerozšířilo se, ale zúžilo strachem.  Jakoby nastal pravý opak toho, k čemu vybízí proroctví z dnešního prvního čtení. Velekněží a učitelé Zákona potvrzují, že to nové, co nastává, je od Boha, že Mesiáš přišel. Ovšem ti, kteří by na jeho příchod měli být připraveni, nemají radost, ale strach. A je to Herodův strach, strach o sebe a o své postavení, který jej vede ke krutému a bezcitnému zabití betlémských dětí. Ti jediní, kteří věci vidí správně, jsou cizinci; pohané, mudrci od východu, které k Mesiáši nevedly dějiny Starého Zákona - staletí přípravy skrze Hospodinovy mocné skutky, skrze Boží slovo a proroky - ale pouze světlo hvězdy.

 Zdálo by se, že tohle všechno je něco, co se nás křesťanů již netýká, protože my přece již víme, že to narozené miminko je Mesiáš, radujeme se každý rok o Vánocích z jeho narození a žádný strach před ním nemáme. Již přece víme, že nebude žádné jiné zjevení, že po Ježíši už nikdo větší nemůže přijít, již nás tedy nemůže nic překvapit.  Jenže příběh dnešního evangelia se neustále opakuje v našich životech. Často náš život i vztahy, včetně onoho základního vztahu s Bohem, zapadnou do pohodlně vyjetých kolejí a jedou jaksi samy od sebe, setrvačností. Zvykneme si na chození do práce, do kostela, zvykneme si na naučené modlitby, na pravidelný interval přijímání svátosti smíření, zvykneme si na náš běžný život, zvykneme si – my kněží - na modlitbu breviáře a denní celebraci mše svaté.

 A najednou se stane zjevným něco nového, co jednoznačně rozeznáme jako přicházející od Boha, podobně jako velekněží a znalci Zákona poznali, že přichází Mesiáš.  Najednou je zde Boží impuls, pobídka k vystoupení ze zvykově rozjetého vlaku, pobídka k novému uchopení naší víry a postoupení o krok dál, do jiné kvality vztahu s Bohem a druhými.

A přitom se můžeme cítit bezradní, zmatení, jako na poušti, protože náš život ztrácí normalitu vyjetých kolejí. Můžeme pocítit strach z nového, jako Herodes a celý Jeruzalém. A strach nás může dohnat až ke křečovitému odmítnutí tohoto nového, co od Boha přichází. Nechce se nám překopávat svůj dosavadní způsob života, nechce se nám riskovat, máme ho osahaný a zažitý a je nám v něm celkem dobře. A děje se tak na úrovni jednotlivých lidí, různých společenství i celé církve.

 Bůh ale vždy přichází kvůli naší spáse, jeho přicházení  - i ta velmi razantní - do našeho života nemají žádný jiný účel než nás zachránit od živoření. Bůh zasahuje do našich příběhů, aby nás vytrhl z duchovního minimalismu a daroval nám plnost života, plnost, o které hovoří v obrazech první čtení, plnost, jež je pramenem radosti. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů.