Svátek Křtu Páně C 2025

 

1. ČTENÍ Iz 40,1-5.9-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: “Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla.”
    Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozvedni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: “Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede.”

 

Žl 104
Odp.: Veleb, duše má, Hospodina!

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm. Napjals nebesa jako stanovou plachtu, nad vodami jsi zbudoval své síně.
Odp.
Z mraků si děláš svůj vůz, kráčíš na perutích větru. Větry si volíš za své posly, za své služebníky plameny ohně.
Odp.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil, země je plná tvého tvorstva. Zde oře mohutné a široširé, v něm nespočetné hemžení živočichů drobných i velkých.
Odp.
Všichni čekají od tebe, že jim dáš obživu v pravý čas. Ty jim dáváš, a oni sbírají, otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Odp.
Děsí se, když skryješ svou tvář, hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.



2. ČTENÍ Tit 2,11-14;3,4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi.

    Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života a světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků.
    Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.

EVANGELIUM Lk 3,15-16.21-22

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“
   Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“

________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Nedávno jsem na internetu viděl takovou legrácku: Miminko s mobilem v ruce volá kamarádovi a říká: Včera jsem byl v kostele a chlápek v podivném oblečení se mě tam snažil utopit. A představ si, že mu v tom nikdo nebránil, i když tam byla celá moje rodina. Jen tam stáli a fotili si to!

Pokud jste, děti, byly někdy nedávno na nějakých křtinách, tak víte, že to vlastně není tak dramatické: většinou jenom tomu miminku polijeme třikrát hlavičku vodou. Ale to, co je opravdu důležité, není vidět. Vypráví o tom dnešní evangelium. Každému tomu pokřtěnému miminku v tu chvíli Otec říká totéž, jako Ježíšovi: Ty jsi můj milovaný syn – nebo milovaná dcera. A každý pokřtěný dostává taky dar Ducha svatého, aby na tuhle přijatou Boží lásku mohl později dobře odpovídat svým životem.

 

Milí bratři a sestry,

Ačkoli je dnes již svátek Křtu Páně, vrátím se ještě na chvíli ke slavnosti Zjevení Páně, kterou jsme v naší farnosti slavili minulou neděli. Souvislost obou těchto svátků, jež ohraničují poslední týden vánoční doby, je patrná třeba z antifony ke kantiku Panny Marie, kterou se modlíme o slavnosti Zjevení Páně ve druhých nešporách:

Slavíme den proslavený třemi divy: dnes přivedla hvězda mudrce k jesličkám; dnes byla při svatbě proměněna voda ve víno; dnes chtěl být Kristus v řece Jordánu pokřtěn od Jana, aby nás vykoupil.

Těmito třemi způsoby se stává - doposud víceméně skrytý - příchod Krista tak či onak zjevným. Mudrci od východu poznávají v malém betlémském dítěti krále - jako zástupci dalekých končin celého tehdy známého světa. V Káně Galilejské Ježíš proměňuje vodu ve víno a tím zjevuje svou božskou moc - jak o tom rozjímáme ve druhém tajemství růžence světla. Ona třetí událost - Ježíšův křest v Jordánu - je však nejdůležitější: otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na Ježíše v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“

V tuto chvíli se otevírá nebe, otevírá se nám tajemství Boha jako čirého Vztahu Lásky. Sestoupení Ducha a Otcův hlas nejsou dvě různé události, dva různé aspekty téhož zjevení, ale jen jeden jediný. Duch svatý je pohyb lásky Otce vůči Synu, úplně stejně jako vyřčené Otcovo slovo: ty jsi můj milovaný Syn.

Bůh se nám zjevuje v takové podobě, k níž bychom se naším lidským hledáním nikdy nemohli dobrat. Zjevení Boha jako Lásky boří - naštěstí - všechny modly, vytvořené nikoli našima rukama, ale naší myslí; všechny ty nepravdivé či jen částečně pravdivé obrazy, které si o Bohu tvoříme na základě zkušeností z našeho lidského světa. Modly, které nás nakonec často mohou přivést ke skepsi nebo přímo k prudkému odmítnutí jakékoli víry - protože v takového boha přece věřit nejde.  

V druhém čtení z listu svatého Pavla Titovi se mezi řádky projevuje nadšení autora z toho, že tuto skutečnost objevil. Tryská z něj radost, kterou Pavel z tohoto poznání má. Hned dvakrát se tam objevuje zmínka o Boží dobrotě a lásce. Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. A dále: Projevila se dobrota Boha, našeho Spasitele, a jeho láska k lidem. Pak Pavel ještě připomíná, jak jsme do tajemství Božího zjevení při Ježíšově křtu v Jordánu vtaženi my lidé: ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Jako Ježíš jsme ponořeni v křest, jako Ježíš dostáváme dar Ducha, jako Ježíš jsme ujištěni o Otcově lásce: Ty jsi můj milovaný syn; ty jsi má milovaná dcera.

A právě jen a jen toto radostné poznání Boha, jaký je, nás pak vede k tomu, o čem v dnešním druhém čtení svatý Pavel také hovoří: k dobrému životu. Nesnažíme se jej takový žít proto, že se to má; ani ne proto, že to od nás někdo čeká; a už vůbec ne kvůli strachu, jak jednou před Pánem dopadne jeho bilance. Máme jej žít prostě jen z radosti z toho, jaký je náš Bůh; kvůli odpovědi lásky na lásku.