2. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Iz 62,1-5

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

    Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho právo nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvé právo a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa.
    Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha.
    Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá zem "Osamělá". Tvým jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže.
    Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh potěší z tebe.



Žl 96 (95),1-2a.2b-3.7-8a.9-10ac Odp.: 3
Odp.: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!
Odp.
Rozhlašujte den po dni jeho spásu! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 12,4-11

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí.
    Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává od téhož Ducha víry, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno.
    To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.

EVANGELIUM Jan 2,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana. 

    Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
    Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: "Už nemají víno." Ježíš jí odpověděl: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne."
    Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte džbány vodou!" Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: "Teď naberte a doneste správci svatby!"
    Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle."
    To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní.

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, po delší době máme zase před oltářem scénku z biblických postaviček. A já bych chtěl, abychom si společně všimli jedné důležité věci: jeden ze svatebčanů zkouší nalévat z konvice víno do poháru, ale už tam není ani kapka. Jenže nikdo by si toho v tu chvíli nemusel všimnout, nebo aspoň ne hned. Většina svatebčanů si asi hleděla svého vlastního poháru a dokud by nedošlo i jim, mohli se ještě chvíli dobře bavit. Jenže Ježíšova maminka si toho všimla a řekla o tom Ježíšovi. Když někdo má rád lidi, tak si všímá toho, co potřebují; taková všímavost není zvědavost, ale projev toho, že nám na druhém záleží, že na sebe nemyslíme víc, než na druhé lidi. Můžete si to, děti, trochu potrénovat, a příští týden si víc všímat vašich sourozenců, kamarádů a rodičů, jestli jim něco nechybí – třeba už od vás dlouho neslyšeli, že je máte rádi

 

 
Milí bratři a sestry,

Svatý Jan uzavírá příběh z dnešního evangelia glosou: To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil. Můžeme v tom vidět něco podobného, jako u svatého Matouše ve chvíli, kdy Ježíš vystupuje na Horu blahoslavenství, aby pronesl své Horské kázání. Otevřel ústa a učil je.

Kázání na hoře je počátek Ježíšova učení, zázrak v Káně zase první z jeho mocných skutků. Oboje je jakoby prolog k popisu tří Ježíšových aktivních let; úvod do celého Ježíšova učení a první z dlouhé řady zázraků, které Ježíš učiní. A jako je v Horském kázání zhuštěně obsaženo celé Ježíšovo učení, tak proměnění vody ve víno v Káně ukazuje na smysl všech jeho budoucích mocných skutků. Má se stát zjevným, že nastává zaslíbený sňatek Hospodina a jeho vyvoleného lidu.

Úryvek ze třetího Izajáše, který jsme slyšeli v prvním čtení, je jedním z dlouhé řady starozákonních textů, které zobrazují vztah Boha Izraele a jeho lidu jako vztah snoubenců – nevěsty a ženicha. Najdeme tam celou řadu atributů svatby: Budeš královskou čelenkou v dlani svého Boha, dostaneš nové jméno , v manželství daná‘, jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.

Tenhle motiv je ve Starém Zákoně velice častý, zejména v prorockých knihách, a samozřejmě také v Písni Písní. Hospodin - ženich se uchází o svou nevěstu - svůj lid, který v těchto textech vystupuje v ženském rodě: jako siónská nebo jeruzalémská dcera. A dramatický příběh této lásky se stále opakuje: ženich zahrnuje svou nevěstu dobrem, jenže ona je nestálá, nevěrná a přelétavá, stále znovu a znovu si zadává se svými milenci. Láska ženicha se ale nevyčerpává; Hospodin sice musí čas od času svému vyvolenému lidu připomenout, komu že to patří, ale nikdy na něj proto nezanevře a nezavrhne jej. V knize proroka Ozeáše jsou slova, která slibují, že svatba nakonec bude: Zasnoubím se s Tebou navěky, zasnoubím se s Tebou spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním. Zasnoubím se s Tebou věrností, a tak poznáš Hospodina.

Ježíšův zázrak na svatbě zvěstuje naplnění tohoto proroctví. Bezejmenný ženich a nevěsta v Káně se stávají viditelným znamením vztahu Boha k člověku, znamením Boží touhy mít s námi lidmi věrné a láskyplné společenství. A voda proměněná ve víno není jen znamením radosti, ale také absolutní Boží věrnosti; jeho lásky, která se nevyčerpává a nikdy nezeslábne. Velmi správně říká správce svatby: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle."  Lidská láska může vlivem času a různých životních zkoušek – nebo třeba vinou životního stereotypu – postupně uvadat; z počátečního dobrého vína je časem horší. Ale Bůh pro nás uchovává to nejlepší víno až ‚do této chvíle‘, tedy do každého okamžiku našeho života.