3. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Neh 8,2-4a.5-6.8-10

Čtení z knihy Nehemiášovy.

    Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím.
    Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu - stál totiž výše než všichni lidé - a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženými rukama: "Amen, Amen!" Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi.
    Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: "Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"


Žl 19(18),8.9.10.15 Odp.: Jan 6,63b
Odp.: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Nechť se ti líbí slova mých úst, i smýšlení mého srdce, Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 12,12-30

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

 Bratři a sestry!
    Tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
    Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: "Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu," proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: "Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím," proto ještě k tělu patří! Kdyby byla celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jenom sluch, kde by byl čich?
    Takto však Bůh umístil každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všecko bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" nebo zase hlava nohám: "Nepotřebuji vás!"
    Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují.
    Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni dar uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni (ty řeči v neznámém jazyku pronesené) vykládat?


EVANGELIUM Lk 1,1-4;4,14-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.
    Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
    Ježíš přišel také do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo:
    "Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně."
    Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."

__________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

bolel vás někdy zub? Nebo jste měly třeba zánět středního ucha, jako jsem ho měl často já, když mi bylo tolik, jako vám? Zub nebo ucho není celý člověk, je to jen malinká částečka našeho těla. Ale když s ní něco není v pořádku, tak to má vliv na všechno, co prožíváme. Když nás bolí zub, bolí nás vlastně, jak se říká, celý člověk.

Svatý Pavel ve druhém čtení mluví právě o tomhle. Přirovnává církev - společenství těch, kdo byli pokřtěni a patří Ježíši - k lidskému tělu. Když jen jednoho člena tohoto společenství něco bolí, tak to pociťují všichni. A když se mu daří dobře, tak je to dobré i pro všechny ostatní.

Milí bratři a sestry,

zvu vás dnes, o neděli Božího slova, k zamyšlení nad prvním čtením z knihy proroka Nehemjáše. Tato starozákonní kniha vznikla přibližně v polovině pátého století před Kristem, asi sto let po skončení babylónského zajetí. Spolu s knihou Ezdráš jde o jakousi reflexi a zhodnocení babylónského exilu, klíčové události starozákonních dějin; má se za to, že právě ona byla nejdůležitějším impulsem k převedení starozákonní tradice do psané formy - proto, aby Boží lid neztratil historickou paměť a ze svých dějin se vždy znovu dokázal poučit.

Kniha Nehemjáš líčí návrat velké části vyvoleného národa z babylónského zajetí do zdevastovaného Jeruzaléma, města s pobořenými hradbami a teprve nedávno znovu zbudovaným chrámem; oním takzvaným druhým chrámem, který nahradil první Šalamounův, po anexi Babylóňanů úplně zničený. Kněz Ezdráš, znalec Zákona, který se rovněž vrátil z Babylóna, nechá postavit na prostranství u jeruzalémské Vodní brány lešení - a z něho čte Božímu lidu knihu Zákona. Lid, který naslouchá, má ještě v živé paměti své babylónské vyhnanství; při slyšení Božího slova pláče - připomíná si všechnu bolest a ponížení, jež si Boží lid způsobil sám tím, že nechtěl přijmout Hospodinovo vedení. Lidé si uvědomují, že oni a jejich předkové nebyli ochotni žít podle Zákona a slov proroků. V tuto chvíli jim dochází, že Boží slovo - jimi opakovaně oslyšené a nepřijaté; Slovo, jemuž se tak vzpírali - bylo přece jen pravdivé. Jeho pravdivost se potvrdila jejich trpkou životní zkušeností.

Lidé, slyšící Ezdrášovo čtení Slova, tedy pláčí, zarmouceni sami nad sebou. Pláč však nemá mít poslední slovo. Důležité jsou poslední věty prvního čtení: "Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" a poté: Tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"  A kdyby z dnešního čtení nevypadl verš 11, slyšeli bychom tuto výzvu ještě potřetí: Také levité utěšovali všechen lid: „Utište se, dnešní den je svatý, netrapte se!“

Tato starozákonní zkušenost se stále znovu opakuje v individuálních životních příbězích. Několikrát jsem ve svém kněžském životě zažil zpověď nebo duchovní rozhovor po mnoha letech, která dotyčný prožil jako onen mladší syn z podobenství v Lukášově evangeliu. Byl vychováván ve víře, ale - zpravidla během dospívání - mu víra začala připadat jako překážka svobody a plnosti života, a tak ji odvrhl. A až po mnoha letech a po mnoha velmi negativních životních zkušenostech objevil, že Boží slovo má přece jen pravdu, že nejlépe je v Otcově domě, že slyšení a přijetí Slova nevede k nesvobodě, ale naopak ke svobodě a plnosti. Tohle poznání už těmto lidem nikdo nevezme; je silně potvrzené jaksi z obou stran - ze slyšení Slova a z vlastního životního příběhu. Ti, kteří něco podobného prožili, už vědí, že to nejsou žádné farářské kecy, ale pravda pravdoucí, kterou zakusili na vlastní kůži.

A vždycky se v takové chvíli tak či onak projeví i radost z takového poznání. Radost z toho, že Boží slovo a Boží jednání nás nakonec nikdy nedeptá a nechce v nás donekonečna živit pocit viny. I když nás Bůh nějak zkouší, cílem každé takové zkoušky nemá být nic jiného než získání životní moudrosti; a hlavně konečného poznání Boží nevyčerpatelné dobroty a lásky. „Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"

 

2. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Iz 62,1-5

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

    Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho právo nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvé právo a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa.
    Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha.
    Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá zem "Osamělá". Tvým jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže.
    Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh potěší z tebe.



Žl 96 (95),1-2a.2b-3.7-8a.9-10ac Odp.: 3
Odp.: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!
Odp.
Rozhlašujte den po dni jeho spásu! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 12,4-11

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí.
    Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává od téhož Ducha víry, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno.
    To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.

EVANGELIUM Jan 2,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana. 

    Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
    Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: "Už nemají víno." Ježíš jí odpověděl: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne."
    Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte džbány vodou!" Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: "Teď naberte a doneste správci svatby!"
    Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle."
    To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní.

________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, po delší době máme zase před oltářem scénku z biblických postaviček. A já bych chtěl, abychom si společně všimli jedné důležité věci: jeden ze svatebčanů zkouší nalévat z konvice víno do poháru, ale už tam není ani kapka. Jenže nikdo by si toho v tu chvíli nemusel všimnout, nebo aspoň ne hned. Většina svatebčanů si asi hleděla svého vlastního poháru a dokud by nedošlo i jim, mohli se ještě chvíli dobře bavit. Jenže Ježíšova maminka si toho všimla a řekla o tom Ježíšovi. Když někdo má rád lidi, tak si všímá toho, co potřebují; taková všímavost není zvědavost, ale projev toho, že nám na druhém záleží, že na sebe nemyslíme víc, než na druhé lidi. Můžete si to, děti, trochu potrénovat, a příští týden si víc všímat vašich sourozenců, kamarádů a rodičů, jestli jim něco nechybí – třeba už od vás dlouho neslyšeli, že je máte rádi

 

 
Milí bratři a sestry,

Svatý Jan uzavírá příběh z dnešního evangelia glosou: To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil. Můžeme v tom vidět něco podobného, jako u svatého Matouše ve chvíli, kdy Ježíš vystupuje na Horu blahoslavenství, aby pronesl své Horské kázání. Otevřel ústa a učil je.

Kázání na hoře je počátek Ježíšova učení, zázrak v Káně zase první z jeho mocných skutků. Oboje je jakoby prolog k popisu tří Ježíšových aktivních let; úvod do celého Ježíšova učení a první z dlouhé řady zázraků, které Ježíš učiní. A jako je v Horském kázání zhuštěně obsaženo celé Ježíšovo učení, tak proměnění vody ve víno v Káně ukazuje na smysl všech jeho budoucích mocných skutků. Má se stát zjevným, že nastává zaslíbený sňatek Hospodina a jeho vyvoleného lidu.

Úryvek ze třetího Izajáše, který jsme slyšeli v prvním čtení, je jedním z dlouhé řady starozákonních textů, které zobrazují vztah Boha Izraele a jeho lidu jako vztah snoubenců – nevěsty a ženicha. Najdeme tam celou řadu atributů svatby: Budeš královskou čelenkou v dlani svého Boha, dostaneš nové jméno , v manželství daná‘, jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.

Tenhle motiv je ve Starém Zákoně velice častý, zejména v prorockých knihách, a samozřejmě také v Písni Písní. Hospodin - ženich se uchází o svou nevěstu - svůj lid, který v těchto textech vystupuje v ženském rodě: jako siónská nebo jeruzalémská dcera. A dramatický příběh této lásky se stále opakuje: ženich zahrnuje svou nevěstu dobrem, jenže ona je nestálá, nevěrná a přelétavá, stále znovu a znovu si zadává se svými milenci. Láska ženicha se ale nevyčerpává; Hospodin sice musí čas od času svému vyvolenému lidu připomenout, komu že to patří, ale nikdy na něj proto nezanevře a nezavrhne jej. V knize proroka Ozeáše jsou slova, která slibují, že svatba nakonec bude: Zasnoubím se s Tebou navěky, zasnoubím se s Tebou spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním. Zasnoubím se s Tebou věrností, a tak poznáš Hospodina.

Ježíšův zázrak na svatbě zvěstuje naplnění tohoto proroctví. Bezejmenný ženich a nevěsta v Káně se stávají viditelným znamením vztahu Boha k člověku, znamením Boží touhy mít s námi lidmi věrné a láskyplné společenství. A voda proměněná ve víno není jen znamením radosti, ale také absolutní Boží věrnosti; jeho lásky, která se nevyčerpává a nikdy nezeslábne. Velmi správně říká správce svatby: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle."  Lidská láska může vlivem času a různých životních zkoušek – nebo třeba vinou životního stereotypu – postupně uvadat; z počátečního dobrého vína je časem horší. Ale Bůh pro nás uchovává to nejlepší víno až ‚do této chvíle‘, tedy do každého okamžiku našeho života.

 

Svátek Křtu Páně C 2025

 

1. ČTENÍ Iz 40,1-5.9-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho robota, odčiněna jeho vina, vzal totiž z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: “Na stepi připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezku našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je kopcovité, ať je nížinou, co je hrbolaté, ať je rovinou! Zjeví se Hospodinova velebnost; každé tělo uzří jeho spásu. Hospodinova ústa to řekla.”
    Vystup na vysokou horu, Sióne, který hlásáš radostnou zvěst, mocně pozvedni svůj hlas, Jeruzaléme, který hlásáš radostnou zvěst! Neboj se, nahlas řekni judským městům: “Hle, váš Bůh! Hle, Pán, Hospodin, přichází v síle, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem je shromažďuje, ve svém klínu beránky nese, ovce s mláďaty pomalu vede.”

 

Žl 104
Odp.: Veleb, duše má, Hospodina!

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm. Napjals nebesa jako stanovou plachtu, nad vodami jsi zbudoval své síně.
Odp.
Z mraků si děláš svůj vůz, kráčíš na perutích větru. Větry si volíš za své posly, za své služebníky plameny ohně.
Odp.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil, země je plná tvého tvorstva. Zde oře mohutné a široširé, v něm nespočetné hemžení živočichů drobných i velkých.
Odp.
Všichni čekají od tebe, že jim dáš obživu v pravý čas. Ty jim dáváš, a oni sbírají, otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Odp.
Děsí se, když skryješ svou tvář, hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.



2. ČTENÍ Tit 2,11-14;3,4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi.

    Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života a světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků.
    Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne snad proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom – ospravedlněni jeho milostí – dostali jako dědictví vytoužený věčný život.

EVANGELIUM Lk 3,15-16.21-22

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“
   Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“

________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Nedávno jsem na internetu viděl takovou legrácku: Miminko s mobilem v ruce volá kamarádovi a říká: Včera jsem byl v kostele a chlápek v podivném oblečení se mě tam snažil utopit. A představ si, že mu v tom nikdo nebránil, i když tam byla celá moje rodina. Jen tam stáli a fotili si to!

Pokud jste, děti, byly někdy nedávno na nějakých křtinách, tak víte, že to vlastně není tak dramatické: většinou jenom tomu miminku polijeme třikrát hlavičku vodou. Ale to, co je opravdu důležité, není vidět. Vypráví o tom dnešní evangelium. Každému tomu pokřtěnému miminku v tu chvíli Otec říká totéž, jako Ježíšovi: Ty jsi můj milovaný syn – nebo milovaná dcera. A každý pokřtěný dostává taky dar Ducha svatého, aby na tuhle přijatou Boží lásku mohl později dobře odpovídat svým životem.

 

Milí bratři a sestry,

Ačkoli je dnes již svátek Křtu Páně, vrátím se ještě na chvíli ke slavnosti Zjevení Páně, kterou jsme v naší farnosti slavili minulou neděli. Souvislost obou těchto svátků, jež ohraničují poslední týden vánoční doby, je patrná třeba z antifony ke kantiku Panny Marie, kterou se modlíme o slavnosti Zjevení Páně ve druhých nešporách:

Slavíme den proslavený třemi divy: dnes přivedla hvězda mudrce k jesličkám; dnes byla při svatbě proměněna voda ve víno; dnes chtěl být Kristus v řece Jordánu pokřtěn od Jana, aby nás vykoupil.

Těmito třemi způsoby se stává - doposud víceméně skrytý - příchod Krista tak či onak zjevným. Mudrci od východu poznávají v malém betlémském dítěti krále - jako zástupci dalekých končin celého tehdy známého světa. V Káně Galilejské Ježíš proměňuje vodu ve víno a tím zjevuje svou božskou moc - jak o tom rozjímáme ve druhém tajemství růžence světla. Ona třetí událost - Ježíšův křest v Jordánu - je však nejdůležitější: otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na Ježíše v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“

V tuto chvíli se otevírá nebe, otevírá se nám tajemství Boha jako čirého Vztahu Lásky. Sestoupení Ducha a Otcův hlas nejsou dvě různé události, dva různé aspekty téhož zjevení, ale jen jeden jediný. Duch svatý je pohyb lásky Otce vůči Synu, úplně stejně jako vyřčené Otcovo slovo: ty jsi můj milovaný Syn.

Bůh se nám zjevuje v takové podobě, k níž bychom se naším lidským hledáním nikdy nemohli dobrat. Zjevení Boha jako Lásky boří - naštěstí - všechny modly, vytvořené nikoli našima rukama, ale naší myslí; všechny ty nepravdivé či jen částečně pravdivé obrazy, které si o Bohu tvoříme na základě zkušeností z našeho lidského světa. Modly, které nás nakonec často mohou přivést ke skepsi nebo přímo k prudkému odmítnutí jakékoli víry - protože v takového boha přece věřit nejde.  

V druhém čtení z listu svatého Pavla Titovi se mezi řádky projevuje nadšení autora z toho, že tuto skutečnost objevil. Tryská z něj radost, kterou Pavel z tohoto poznání má. Hned dvakrát se tam objevuje zmínka o Boží dobrotě a lásce. Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. A dále: Projevila se dobrota Boha, našeho Spasitele, a jeho láska k lidem. Pak Pavel ještě připomíná, jak jsme do tajemství Božího zjevení při Ježíšově křtu v Jordánu vtaženi my lidé: ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem svatým. Jako Ježíš jsme ponořeni v křest, jako Ježíš dostáváme dar Ducha, jako Ježíš jsme ujištěni o Otcově lásce: Ty jsi můj milovaný syn; ty jsi má milovaná dcera.

A právě jen a jen toto radostné poznání Boha, jaký je, nás pak vede k tomu, o čem v dnešním druhém čtení svatý Pavel také hovoří: k dobrému životu. Nesnažíme se jej takový žít proto, že se to má; ani ne proto, že to od nás někdo čeká; a už vůbec ne kvůli strachu, jak jednou před Pánem dopadne jeho bilance. Máme jej žít prostě jen z radosti z toho, jaký je náš Bůh; kvůli odpovědi lásky na lásku.

 

 

Slavnost Zjevení Páně 2025

 

1. ČTENÍ Iz 60, 1-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu.

Žl 72 (71), 1-2. 7-8. 10-11. 12-13
Odp.: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
Odp.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Odp.
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, králové Arábie a Sáby zaplatí daně. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit.
Odp.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Odp.
 

 

2. ČTENÍ Ef 3, 2-3a. 5-6

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry! Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.

EVANGELIUM Mt 2, 1-12

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit."
    Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'."
   Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu.
   A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
   Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.

_________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 O slavností Zjevení Páně vždycky při mši svaté žehnáme vodu, kadidlo a křídu. Požehnanou křídou si můžeme nad vchod do domu napsat písmena  K, M a B a letopočet - tedy letos 2025. Ta písmena mohou znamenat jména Kašpar, Melichar a Baltazar - jména, kterými se podle dávné tradice jmenují tři králové, mudrci od Východu. Může to ale znamenat také zkratku latinské věty Christus mansionem benedicat - ať Bůh požehná tento dům a jeho obyvatele v celém roce, který právě začal.

  

Milí bratři a sestry,

 Slavíme dnes to, že Boží spása se stala známou světu. Narozený Spasitel, o jehož identitě dosud věděla jen hrstka lidí – Josef s Marií a betlémští pastýři - se nyní stává známým dalekým končinám země. Jedna rovina výpovědi dnešních liturgických textů ovšem hovoří podobně, jako věta z Prologu evangelia podle Jana, který jsme četli o slavnosti Narození Páně: Do vlastního přišel, a vlastní ho nepřijali.

 V prvním čtení, z konce knihy proroka Izaiáše, je pobídka, aby se svaté město Jeruzalém zaradovalo, neboť se splnila dávná proroctví: Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, národy se shromáždily a přišly k tobě. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří Tvé srdce.

 V evangeliu se ale smutně konstatuje to, co se pak stalo ve skutečnosti: Když to uslyšel král Herodes a celý Jeruzalém, ulekli se. Srdce se Jeruzalému zachvělo, ale ne radostí, nerozšířilo se, ale zúžilo strachem.  Jakoby nastal pravý opak toho, k čemu vybízí proroctví z dnešního prvního čtení. Velekněží a učitelé Zákona potvrzují, že to nové, co nastává, je od Boha, že Mesiáš přišel. Ovšem ti, kteří by na jeho příchod měli být připraveni, nemají radost, ale strach. A je to Herodův strach, strach o sebe a o své postavení, který jej vede ke krutému a bezcitnému zabití betlémských dětí. Ti jediní, kteří věci vidí správně, jsou cizinci; pohané, mudrci od východu, které k Mesiáši nevedly dějiny Starého Zákona - staletí přípravy skrze Hospodinovy mocné skutky, skrze Boží slovo a proroky - ale pouze světlo hvězdy.

 Zdálo by se, že tohle všechno je něco, co se nás křesťanů již netýká, protože my přece již víme, že to narozené miminko je Mesiáš, radujeme se každý rok o Vánocích z jeho narození a žádný strach před ním nemáme. Již přece víme, že nebude žádné jiné zjevení, že po Ježíši už nikdo větší nemůže přijít, již nás tedy nemůže nic překvapit.  Jenže příběh dnešního evangelia se neustále opakuje v našich životech. Často náš život i vztahy, včetně onoho základního vztahu s Bohem, zapadnou do pohodlně vyjetých kolejí a jedou jaksi samy od sebe, setrvačností. Zvykneme si na chození do práce, do kostela, zvykneme si na naučené modlitby, na pravidelný interval přijímání svátosti smíření, zvykneme si na náš běžný život, zvykneme si – my kněží - na modlitbu breviáře a denní celebraci mše svaté.

 A najednou se stane zjevným něco nového, co jednoznačně rozeznáme jako přicházející od Boha, podobně jako velekněží a znalci Zákona poznali, že přichází Mesiáš.  Najednou je zde Boží impuls, pobídka k vystoupení ze zvykově rozjetého vlaku, pobídka k novému uchopení naší víry a postoupení o krok dál, do jiné kvality vztahu s Bohem a druhými.

A přitom se můžeme cítit bezradní, zmatení, jako na poušti, protože náš život ztrácí normalitu vyjetých kolejí. Můžeme pocítit strach z nového, jako Herodes a celý Jeruzalém. A strach nás může dohnat až ke křečovitému odmítnutí tohoto nového, co od Boha přichází. Nechce se nám překopávat svůj dosavadní způsob života, nechce se nám riskovat, máme ho osahaný a zažitý a je nám v něm celkem dobře. A děje se tak na úrovni jednotlivých lidí, různých společenství i celé církve.

 Bůh ale vždy přichází kvůli naší spáse, jeho přicházení  - i ta velmi razantní - do našeho života nemají žádný jiný účel než nás zachránit od živoření. Bůh zasahuje do našich příběhů, aby nás vytrhl z duchovního minimalismu a daroval nám plnost života, plnost, o které hovoří v obrazech první čtení, plnost, jež je pramenem radosti. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů.