3. neděle v mezidobí C 2025
1. ČTENÍ Neh 8,2-4a.5-6.8-10
Čtení z knihy Nehemiášovy.
Kněz Ezdráš přinesl Zákon před
shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního
dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do
poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali
knihu Zákona s napětím.
Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro
ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu - stál totiž výše než
všichni lidé - a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil
Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženými rukama:
"Amen, Amen!" Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi.
Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a
tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš
i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: "Dnešní den je zasvěcen
Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" Všechen lid totiž
plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: "Jděte, jezte tučná
jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic
připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť
radost z Hospodina je vaše síla!"
Žl 19(18),8.9.10.15 Odp.: Jan 6,63b
Odp.: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je
spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je
jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou
pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Nechť se ti líbí slova mých úst, i smýšlení mého srdce, Hospodine, má Skálo,
vykupiteli můj!
Odp.
2. ČTENÍ 1Kor 12,12-30
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři a sestry!
Tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy
těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u
Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už
jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním
Duchem.
Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby
řekla noha: "Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu," proto ještě k
tělu patří! A kdyby řeklo ucho: "Nejsem oko, a proto k tělu
nepatřím," proto ještě k tělu patří! Kdyby byla celé tělo jenom oko, kde
by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jenom sluch, kde by byl čich?
Takto však Bůh umístil každý z údů v těle, jak sám chtěl.
Kdyby všecko bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho
údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: "Nepotřebuji
tě!" nebo zase hlava nohám: "Nepotřebuji vás!"
Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou
nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé,
právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost a údy, za které se stydíme,
tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh
sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal
v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden
úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je-li některý úd vyznamenán, všechny
ostatní údy se s ním radují.
Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil,
aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále
mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými
jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? jsou všichni
učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni dar uzdravovat? Mluví
všichni jazyky? Umějí všichni (ty řeči v neznámém jazyku pronesené) vykládat?
EVANGELIUM Lk 1,1-4;4,14-21
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se
dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky
a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal,
rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby
ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.
Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm
se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi
chválili.
Ježíš přišel také do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve
zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu
knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo:
"Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě,
abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a
slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil
milostivé léto Páně."
Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni
v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo
toto Písmo, které jste právě slyšeli."
__________________________________________________________________
Slůvko pro
děti:
Milé děti,
bolel vás někdy zub? Nebo jste měly třeba zánět
středního ucha, jako jsem ho měl často já, když mi bylo tolik, jako vám? Zub
nebo ucho není celý člověk, je to jen malinká částečka našeho těla. Ale když s ní
něco není v pořádku, tak to má vliv na všechno, co prožíváme. Když nás
bolí zub, bolí nás vlastně, jak se říká, celý člověk.
Svatý Pavel ve druhém čtení mluví právě o tomhle.
Přirovnává církev - společenství těch, kdo byli pokřtěni a patří Ježíši - k lidskému
tělu. Když jen jednoho člena tohoto společenství něco bolí, tak to pociťují
všichni. A když se mu daří dobře, tak je to dobré i pro všechny ostatní.
Milí bratři a sestry,
zvu vás dnes, o neděli Božího slova, k zamyšlení nad prvním čtením z knihy
proroka Nehemjáše. Tato starozákonní kniha vznikla přibližně v polovině pátého
století před Kristem, asi sto let po skončení babylónského zajetí. Spolu s knihou
Ezdráš jde o jakousi reflexi a zhodnocení babylónského exilu, klíčové události
starozákonních dějin; má se za to, že právě ona byla nejdůležitějším impulsem k převedení
starozákonní tradice do psané formy - proto, aby Boží lid neztratil historickou
paměť a ze svých dějin se vždy znovu dokázal poučit.
Kniha Nehemjáš líčí návrat velké části vyvoleného národa z babylónského
zajetí do zdevastovaného Jeruzaléma, města s pobořenými hradbami a teprve
nedávno znovu zbudovaným chrámem; oním takzvaným druhým chrámem, který nahradil první Šalamounův,
po anexi Babylóňanů úplně zničený. Kněz Ezdráš, znalec Zákona, který se rovněž
vrátil z Babylóna, nechá postavit na prostranství u jeruzalémské Vodní
brány lešení - a z něho čte Božímu lidu knihu Zákona. Lid, který
naslouchá, má ještě v živé paměti své babylónské vyhnanství; při slyšení Božího
slova pláče - připomíná si všechnu bolest a ponížení, jež si Boží lid způsobil
sám tím, že nechtěl přijmout Hospodinovo vedení. Lidé si uvědomují, že oni a
jejich předkové nebyli ochotni žít podle Zákona a slov proroků. V tuto chvíli
jim dochází, že Boží slovo - jimi opakovaně oslyšené a nepřijaté; Slovo, jemuž
se tak vzpírali - bylo přece jen pravdivé. Jeho pravdivost se potvrdila jejich
trpkou životní zkušeností.
Lidé, slyšící Ezdrášovo čtení Slova, tedy pláčí, zarmouceni sami nad sebou.
Pláč však nemá mít poslední slovo. Důležité jsou poslední věty prvního čtení: "Dnešní
den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" a
poté: Tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť radost z
Hospodina je vaše síla!" A
kdyby z dnešního čtení nevypadl verš 11, slyšeli bychom tuto výzvu ještě
potřetí: Také levité utěšovali všechen lid: „Utište se, dnešní den je svatý,
netrapte se!“
Tato starozákonní zkušenost se stále znovu opakuje v individuálních životních
příbězích. Několikrát jsem ve svém kněžském životě zažil zpověď nebo duchovní
rozhovor po mnoha letech, která dotyčný prožil jako onen mladší syn z podobenství
v Lukášově evangeliu. Byl vychováván ve víře, ale - zpravidla během
dospívání - mu víra začala připadat jako překážka svobody a plnosti života, a
tak ji odvrhl. A až po mnoha letech a po mnoha velmi negativních životních
zkušenostech objevil, že Boží slovo má přece jen pravdu, že nejlépe je v Otcově
domě, že slyšení a přijetí Slova nevede k nesvobodě, ale naopak ke svobodě
a plnosti. Tohle poznání už těmto lidem nikdo nevezme; je silně potvrzené jaksi
z obou stran - ze slyšení Slova a z vlastního životního příběhu. Ti,
kteří něco podobného prožili, už vědí, že to nejsou žádné farářské kecy, ale
pravda pravdoucí, kterou zakusili na vlastní kůži.
A vždycky se v takové chvíli tak či onak projeví i radost z takového
poznání. Radost z toho, že Boží slovo a Boží jednání nás nakonec nikdy
nedeptá a nechce v nás donekonečna živit pocit viny. I když nás Bůh nějak
zkouší, cílem každé takové zkoušky nemá být nic jiného než získání životní
moudrosti; a hlavně konečného poznání Boží nevyčerpatelné dobroty a lásky. „Nebuďte
zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"