16. neděle v mezidobí B 2024 

1. ČTENÍ Jer 23, 1-6

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

    "Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu" - praví Hospodin.
   Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: "Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků" - praví Hospodin. "Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se.
   Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí" - praví Hospodin.
   "Hle, blíží se dni - praví Hospodin kdy vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí.
    To je jméno, kterým ho budou nazývat: 'Hospodin je naše spravedlnost'."

Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5. 6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ Ef 2, 13-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry!
    Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví.
    Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila - když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství.
    A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.

EVANGELIUM Mk 6, 30-34

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.
    Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi.
    Když ( Ježíš ) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

_________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti, kdo z vás má doma nějakého domácího mazlíčka? Myslím, že je dobré něco takového mít, protože se učíte o někoho pečovat. Určitě máte vaše zvířátko rádi, a tak víte, že kdybyste mu nedali včas krmení, vodu, nebo byste mu nevyčistili klec nebo terárium, tak by se mu vedlo špatně, trpělo by. Ale když ho máte rádi, tak chcete, aby se mu žilo dobře.

V dnešních textech se často používá obraz pastýře, který pečuje o své ovečky. Dnešní žalm je, s trochou nadsázky, o tom, co by řekla taková spokojená ovečka, kdyby mohla mluvit: Mám pastýře, který se o mne dobře stará, a proto jsem šťastná. A jsem si taky proto jistá, že můj pastýř mne má moc rád.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium je vlastně jedno nepřerušené svědectví o Ježíšově soucitné a chápající lásce. Poprvé se projevuje, když se Ježíšových Dvanáct – zřejmě na sklonku dne – shromáždí kolem svého Mistra a bilancují, jak se jim podařilo či nepodařilo všechno, k čemu je Ježíš vyslal (tak jak o tom čteme na začátku Markovy šesté kapitoly). A Ježíš vidí, že - přes všechnu radost z projevené Boží moci, kterou jistě na své misi zažili - jsou apoštolové unavení, že si potřebují trochu odpočinout: najíst se; v ústraní a v tichu znovu promyslet, čeho byli při své misi svědky a čím je to může poučit; a třeba se i trochu vyspat, aby načerpali nové síly. A tak odjíždějí na opuštěné místo.

Jenže Ježíšovi a jeho Dvanácti se zmizet po anglicku nepodaří. Pokoušejí se lodí odjet na opuštěné místo, ale tam už na ně znovu čekají davy. Trochu to připomíná – omlouvám se za ten příměr – úvod britského filmu Perný den ze šedesátých let, v němž se členové skupiny Beatles snaží uniknout svým rozvášněným fanynkám; ty je ale stejně nakonec dostihnou.

Ale Ježíš se na ně nezlobí. Lidsky by měl právo poslat je pryč, říct jim, ať jim dají na chvilku pokoj. Ale jeho pohled je především pohledem soucitu. Vidí, že ti lidé mají dobrý důvod na místě být, že do Ježíše a jeho Dvanácti vkládají své naděje na uzdravení a požehnání, že jsou opravdu jako ovce bez pastýře. Matouš, který své evangelium vypráví méně stručně než Marek, dodává na paralelním místě, že ti lidé byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.

Zároveň ale Pán nezapomíná na to, že vysílení jsou v tu chvíli i jeho učedníci. Mohl by jim vlastně říci, že když tam tedy ti lidé jsou, tak ho v tom nemohou nechat samotného; je třeba překonat únavu, zatnout zuby a začít zase kázat. Mezi řádky Markova svědectví můžeme ale vyčíst, že Ježíš se toho ujal sám - a své učedníky tedy nechal odpočinout, tak jak jim slíbil.

Abych tuto promluvu trochu odlehčil: ve známé pohádkové divadelní hře českého génia Járy Cimrmana Dlouhý, Široký a Krátkozraký je úplně na začátku scéna, ve které se představuje jedna z hlavních postav, princ Jasoň: Zítra tomu bude rok, co jsem opustil otcovský dům. A od té doby jsem stále na cestě za princeznou Zlatovláskou. Kolikrát již padám únavou, ale stačí, abych na ni jen pomyslel, a nová síla mě postaví opět na nohy. Jak ta musí být krásná! Znám ji zatím pouze z vyprávění, a už hořím. Co teprve, až ji spatřím!

Hnacím motorem putování prince Jasoně je jeho láska k princezně Zlatovlásce. A hnacím motorem Ježíšova jednání je jeho láska ke každému člověku. To ona mu dává sílu neposlat zástupy pryč z místa, kde si chtěl se svými učedníky odpočinout. To ona mu dává sílu nechat učedníky si vydechnout a nového nečekaného úkolu se ujmout sám.

Milí bratři a sestry; mnoho z nás, asi většina, má poslání pečovat - různým způsobem - o druhého člověka, být v tomhle smyslu druhým lidem pastýři. Může to mít velmi rozličné podoby: péče o rodinu a děti, péče o rodiče či prarodiče v pokročilém věku, péče o své žáky nebo studenty ve škole, péče o podřízené v práci; pro mne je to třeba péče o Vás, mé farníky. A všichni víme, že to někdy je hodně únavné, že potřebujeme čas od času pauzu, odpočinek, ústraní, péči o sebe sama, rozumné předcházení syndromu vyhoření. Ovšem to, co nám dává tuto službu vydržet a zvládat na hlubší existenciální rovině, není nic jiného než láska. Ona nám stále znovu dává sílu k tomu, abychom dokázali být dobrými pastýři těch, kdo nám byli svěřeni.