2. neděle adventní C 2021

1. ČTENÍ Bar 5,1-9

Čtení z knihy proroka Barucha.

   Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh.
   Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas.
   Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“. Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšly z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlnosti, která z něho prýští.




Žl 126(125),1-2ab.2cd-3.4-5.6 Odp. 3
Odp.: Hospodin s námi udělal velkou věc, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, byli jsme jako ve snách. Tehdy byla naše ústa plná smíchu a náš jazyk plný jásotu.
Odp.
Tehdy se říkalo mezi pohany: „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Odp.
Hospodine, změň náš osud, jako se mění údolí na jihu země. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.
Odp.
Vycházejí s pláčem, když nesou semeno k setí: přijdou však s jásotem přinesou své snopy.
Odp.




2. ČTENÍ Flp l,4-6.8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři a sestry!
    Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, dokončí ho až ke dni Krista Ježíše. Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech vroucně hořím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.




EVANGELIUM Lk 3,1-6

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boži slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řeči proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“

_______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Asi to znáte: když se nám stane něco hodně špatného a jsme moc smutní, tak se nám nic nechce; a když nám někdo třeba říká, že se máme polepšit, tak to ani nechceme slyšet. V takovou chvíli nejvíc potřebujeme, aby nás někdo ujistil, že nás má rád a že zase všechno bude dobré. Takže když nám říká v evangeliu Jan Křtitel, že máme napravit svůj život, tak k tomu potřebujeme zároveň slyšet i to, co říká v prvním čtení prorok Baruch. Třeba poslední větu:  Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlnosti, která z něho prýští.

Milí bratři a sestry,

každý rok o druhé neděli adventní čteme v evangeliu o kázání Jana Křtitele. Jan vyzývá k nápravě života, k vyrovnání cest Pánu, který přichází. Avšak stejně pozorně potřebujeme v letošním adventu slyšet i první čtení, z knihy proroka Barucha: Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti… Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval!

Baruch, žák a písař proroka Jeremiáše, byl v první vlně zajatců, deportovaných z Jeruzaléma do Babylóna po dobytí Jeruzaléma králem Nabukadnezarem okolo roku 600 před Kristem. Jsme na počátku babylónského zajetí, které nakonec trvalo asi sedmdesát let. Pro první babylónské zajatce musela být deportace obrovský existenciální šok, a určitě byli ve velkém pokušení smutku a rezignace. Kniha proroka Barucha na svém konci, z něhož je i dnešní úryvek, přináší povzbuzení a naději: Bůh svůj vyvolený lid ani v zajetí neopouští, jeho láska je věčná. Možná nejkrásnější taková věta povzbuzení v knize Baruch je asi deset veršů před začátkem dnešního úryvku: Buď dobré mysli, Jeruzaléme, potěší tě ten, který tě povolal jménem.

Všichni z vlastní zkušenosti víme, jak je obtížné snažit se nějak napravit svůj život, když je člověk ve stavu skleslosti, beznaděje a smutku. Nic se nám pořádně nechce; snadno podléháme svým oblíbeným malým či větším neřestem, protože bláhově doufáme, že nám v zármutku přinesou aspoň drobnou úlevu či únik. A také většinou velmi prudce reagujeme na to, když nás někdo vyzývá, abychom se už konečně sebrali a něco se sebou dělali. Ve stavu sklíčenosti nás něco takového ani trochu nemotivuje, ani se nám to nechce slyšet - a často se pak ještě víc uzavřeme do sebe. To, co v takové chvíli potřebujeme nejvíc, není moralizování, ale naděje. Beze slova prvního čtení, beze slova útěchy a zaslíbení Božího potěšení bychom si při slyšení výzev Jana Křtitele k obrácení nejspíš jen pomysleli, že se to jemu, trénovanému asketovi, snadno říká…

Máme-li i v tomto už druhém zvláštním adventu připravit v našich srdcích cestu Pánu, máme-li odstranit vše, co by mu mohlo bránit přijít, musíme se napřed na jeho příchod těšit; musíme zažívat nedočkavost dítěte, které s rozzářenýma očima čeká, až se na Štědrý den rozezní zvoneček. Musíme zažívat jásavou radost z toho, že Pán chce k nám přijít, že po setkání s námi touží. A že s ním přijde velké obdarování – nejen hmotnými věcmi pod stromkem, ale hlavně nadějí a láskou.