Svátek Svaté rodiny C 2021

1. ČTENÍ Sir 3,3-7.14-17a(řec.2-6.12-14)

Čteni z knihy Sirachovcovy.

   Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, smiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
   Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku.
   Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jim, když ty jsi v plné sile. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.

 

Žl 128(127),1-2.3.4-5 Odp.: 1
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.




2. ČTENÍ Kol 3,12-21

Čteni z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
   Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.




EVANGELIUM Lk 2,41-52

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíšovi rodiče putovávali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dni a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho.
   Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolesti hledali.“
   Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“
   Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.
   Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.

 _________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

svatý Pavel ve svém listě křesťanům do Kolos píše celý dlouhý seznam vlastností, které by křesťan měl mít. Ale to hlavní, to, co všechno ostatní spojuje jako svorník, je láska.

 

 Milí bratři a sestry,

 Včera v noci jsme v betlémské scéně rozjímali o Ježíši jako o malém miminku, dnes ho potkáváme jako dvanáctiletého chlapce; v Ježíšově době - i později – to byl práh dospělosti; dívky se v tom věku mohly již zasnoubit.

 Když se Ježíš se svými rodiči vrací do Nazareta, Maria to vše uchovává ve svém srdci a rozvažuje o tom. V úvodu evangelia podle Lukáše se s podobným vyjádřením potkáváme ještě dvakrát: poprvé při Zvěstování, kdy se Maria velmi polekala a rozvažovala, co má andělův pozdrav znamenat. A pak ještě po odchodu betlémských pastýřů od jesliček, kdy Maria opět vše uchovávala ve svém srdci.

 Maria tedy rozjímá o událostech, které se jí v životě přihodily; rozjímá o svém zvláštním dítěti. A možná nejvíc o tom, že její syn jí nepatří, že jí byl jen svěřen, že musí být v tom, co je jeho Otce. Dnešní evangelijní scéna je jakýsi předobraz, předznamenání toho, že Ježíš brzo svůj domov v Nazaretě opustí a vydá se vlastní cestou – i když v dnešním evangeliu se ještě s rodinou vrátil do Nazareta a poslouchal je.

 V téhle souvislosti mi vytanuli na mysli všichni rodiče, kteří se mi svěřují s obavami o své dospívající či již dospělé děti, které odcházejí či již odešly z domu a žijí vlastní životy. A vzpomněl jsem si i na události ze svého vlastního života: když jsem měl koncem devadesátých let odjet na dlouhodobý pracovní pobyt do Finska, těžce to nesl můj tehdy víc už devadesátiletý dědeček, který mi v mém raném dětství víceméně nahrazoval zemřelého tatínka. Dodnes slyším jeho slova: Nikam nejezdi, máš práci tady; když odjedeš, možná už se neuvidíme, protože já brzo umřu. A když jsem po návratu rodině sdělil, že cítím povolání ke kněžství a chystám se jít do semináře, bylo to ještě mnohem víc dramatické – to, co mi tenkrát moji nejbližší říkali, zde nemohu sdělovat, protože je to příliš osobní.

 Asi je to pro vás, milí rodiče dospívajících děti, dnes mnohem obtížnější než pro dřívější generace: ještě před dvěma sty lety měly, hlavně na venkově, děti svou životní dráhu víceméně vyznačenou dopředu. Prvorozený syn dědil statek, dcera se vdala za toho, koho jí domluvili rodiče. A ještě za totality se děti mohly těžko odstěhovat dál než pár set kilometrů, zatímco dnes mohou odjet úplně kamkoli na planetě a žít tam úplně jakýmkoli způsobem života.

 V jesličkové scéně, o které jsme rozjímali včera v noci, je zvlášť patrné silné pouto mezi matkou a dítětem, mezi Marií a Ježíšem. Na fresce v Grecciu, v místě, kde ve třináctém století svatý František z Assisi vytvořil první živé jesličky, je Maria, která Ježíška kojí – což je úplně archetypální vyjádření pouta mezi matkou a dítětem, mateřské lásky, péče a intimity. Dnes již Maria rozjímá nad tím, že její syn se brzo vydá vlastní cestou, že nepatří jí, ale Otci, že mu bude muset dát svobodu, i když jí samotné kvůli tomu srdce pronikne meč, jak to předpovídá Simeon.

 Milí rodiče dospělých a dospívajících dětí, kteří možná zažíváte něco podobného: můžeme ještě společně krátce rozjímat jiný evangelní příběh, rovněž od Lukáše; podobenství o marnotratném synu, nebo lépe o milosrdném otci. To totiž odhaluje, že Bůh je ve vašich obavách o vaše děti plně s vámi, že vlastně prožívá něco podobného vůči všem lidem. Otcovo srdce, plné lásky, dává svým dětem svobodu bez podmínek. Otec nechává mladšího syna jít, dává mu svobodu; i když ho bolí, že jeho dítě, opojené pocitem bezbřehé volnosti, dělá hlouposti, které ho mohou zničit. Otec nechává dveře svého domu otevřené dokořán – a když vidí, že jeho dítě dostalo rozum a zjistilo, že doma je doma, raduje se nevýslovnou radostí.