2. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Iz 62,1-5

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho právo nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvé právo a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa.
    Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha.
    Nebudeš se již nazývat "Opuštěná" a tvá zem "Osamělá". Tvým jménem bude "Mé zalíbení je v ní" a jméno tvé země "V manželství daná", neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže.
    Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh potěší z tebe.


Žl 96 (95),1-2a.2b-3.7-8a.9-10ac Odp.: 3
Odp.: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno!
Odp.
Rozhlašujte den po dni jeho spásu! Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Odp.
Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména.
Odp.
V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! Třeste se před ním, všechny země! Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.
Odp.



2. ČTENÍ 1Kor 12,4-11

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí.
    Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává od téhož Ducha víry, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno.
    To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.


EVANGELIUM Jan 2,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana.

Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci.
    Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: "Už nemají víno." Ježíš jí odpověděl: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." jeho matka řekla služebníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne."
    Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte džbány vodou!" Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: "Teď naberte a doneste správci svatby!"
    Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří načerpali vodu, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle."
    To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili. Potom se odebral se svou matkou, se svými příbuznými a učedníky do Kafarnaa a zdrželi se tam jen několik dní.

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Co myslíte, děti, mohl Ježíš říct třeba: Ať je tady teď hned velká nádoba plná dobrého vína? Asi mohl, ale On nechtěl, aby se zázrak proměnění vody ve víno stal úplně bez přičinění lidí. I v našem životě může Ježíš udělat zázraky, ale my k tomu musíme aspoň maličko přispět. Například nějakému Honzíkovi  nejde matematika ve škole. A tak se modlí: Pane Ježíši, prosím Tě, ať mi matematika jde lépe. Ale přitom se na tu matematiku doma ani nepodívá, ani nepoprosí rodiče nebo paní učitelku, aby mu pomohli. A je jasné, jak to dopadne, příští písemka bude zase průšvih. Pán Ježíš by mu chtěl moc pomoct, to je jasné. Jenže nemůže, protože Honzík o to vlastně moc nestojí.

Milí bratři a sestry,

    Dnešní velmi známé evangelium o proměnění vody ve víno v Káně je mimo jiné vyprávěním o tom, jakým způsobem Bůh proměňuje svět a člověka. Věříme, že Bůh stvořil svět z ničeho; dvě vyprávění z první a druhé kapitoly knihy Genesis to popisují v symbolických obrazech: Bůh řekne, ať něco existuje, a stane se tak, a Bůh vidí, že je to dobré. Novozákonní biblická zvěst ale vzhledem k této tvůrčí Boží moci zdůrazňuje něco trochu jiného: to, co již je zde, se přetváří v něco nového, mnohem většího a lepšího. A předpokladem je vždycky svobodná spolupráce člověka; člověk musí Pánu nejprve toto již existující nabídnout.

  Vrátíme-li se do knihy Genesis, můžeme si vzpomenout, že na konci vyprávění o stvoření je všechno svěřeno člověku. Naplňte zemi a podmaňte si ji, říká Hospodin v prvním vyprávění o stvoření. Člověk má disponovat stvořením, ale nikoli jako ten, který je zotročí a nakonec zničí. Země je mu dána do správy, do péče. Možná lépe je to vyjádřeno v druhém vyprávění o stvoření ve druhé kapitole knihy Genesis: tam Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady, aby ji obdělával a střežil, přičemž zahradou se může myslet právě svět, všechno stvořené. Člověk se stává správcem stvoření, a tím zároveň prostředníkem mezi stvořením a Stvořitelem. Aby tedy mohlo dojít k obnově světa a člověka samého – což je podstatou Ježíšovy spásy – není to možné jinak, než se svobodným souhlasem a spoluprací člověka.

   Počátek spásy, který rozjímáme ve Zvěstování, zcela stojí a padá s Mariinou svobodou říci Ano nebo Ne. Maria se má stát matkou vtěleného Slova - k tomu ale musí nejprve svobodně nabídnout sebe samu, své tělo. Kdyby řekla ne, Bůh je bezmocný, právě proto, že jeho tvůrčí a zachraňující moc je omezena svobodou člověka.

    Dnešní evangelium o proměnění vody ve víno je podobný příběh: Ježíš by jistě mohl na místě ‚vykouzlit‘ plnou nádobu vína bez čerpání vody, ale On netvoří z ničeho – na začátku je spolupráce člověka. Maria říká služebníkům Udělejte, co vám řekne, a služebníci ji naštěstí poslechnou. Musí se vzít voda, a naplnit jí nádoby; člověk bere něco, co již existuje, a dává to Pánu k proměnění. Kdyby služebníci nádoby nenaplnili – třeba proto, že by si řekli, že to nemá žádný rozumný důvod – o žádném zázraku v Káně by u svatého Jana nic nebylo. A můžeme pokračovat: kdyby chlapec nedaroval svých pět ječných chlebů a dvě ryby, nebyl by zázrak rozmnožení a nasycení zástupů. Kdyby všichni nemocní, o kterých je v evangeliích řeč, neměli víru a své nemoci by nenabídli Ježíši k uzdravení, nikdo z nich by uzdraven nebyl. A ovšem, kdyby učedníci nejprve nepřipravili velikonoční večeři a nepřinesli na stůl chléb a víno, nekonal by se zázrak Eucharistie.

   Poselstvím těchto všech míst v evangeliích není jen ono prosté Přičiň se, člověče, a Bůh ti pomůže. Obrací naši pozornost znovu k tomu, že pokud něco Pánu nenabídneme a neodevzdáme, nemůže to být proměněno. Bůh omezuje svou moc nad stvořením a vykoupením jednou jedinou věcí: svobodou člověka. A my můžeme říci Ne, můžeme Pánu zabouchnout dveře, můžeme mu nechat přístup do našich věcí uzavřený. Můžeme se snažit věci kolem nás i sebe samy přetvářet na vlastní pěst – a jsme v tom, zdá se, někdy a v něčem docela dobří. Jenže žádný zázrak se v takovém případě nebude konat, bude to lidské a jen lidské snažení, a výsledek tomu bude odpovídat. Komplikujeme tím Pánu jeho touhu po tom, aby se nebe a země potkaly, aby mohly už brzy být zásnuby Stvořitele se svým stvořením – tak, jak jsme o tom slyšeli v prvním čtení. A navíc – zůstávají nám na bedrech věci, o nichž dobře víme, že jejich řešení je nad naše síly.