3. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Neh 8,2-4a.5-6.8-10

Čtení z knihy Nehemiášovy.

    Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím.
    Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu - stál totiž výše než všichni lidé - a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženými rukama: "Amen, Amen!" Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi.
    Četlo se v knize Božího zákona, překládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: "Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!" Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. (Ezdráš) jim řekl: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla!"


Žl 19(18),8.9.10.15 Odp.: Jan 6,63b
Odp.: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Nechť se ti líbí slova mých úst, i smýšlení mého srdce, Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!
Odp.


2. ČTENÍ 1Kor 12,12-30

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

 Bratři a sestry!
    Tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
    Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: "Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu," proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: "Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím," proto ještě k tělu patří! Kdyby byla celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jenom sluch, kde by byl čich?
    Takto však Bůh umístil každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všecko bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" nebo zase hlava nohám: "Nepotřebuji vás!"
    Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují.
    Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni dar uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni (ty řeči v neznámém jazyku pronesené) vykládat?


EVANGELIUM Lk 1,1-4;4,14-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Teofile, uspořádaně vypíšu; aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen.
    Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
    Ježíš přišel také do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagógy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo:
    "Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně."
    Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagóze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."

Slůvko pro děti:

Začátek dnešního evangelia je docela zajímavý: je to zároveň začátek evangelia podle Lukáše, a Lukáš v něm oslovuje křesťana jménem Teofila, asi svého učedníka. Říká mu, proč své evangelium napsal: aby zaznamenal svědectví těch, kteří byli s Ježíšem a viděli a slyšeli všechno, co dělá – a byli svědky jeho vzkříšení. Teofil, až si tohle svědectví přečte, se tak může přesvědčit o tom, že křesťanská víra, kterou přijal, nejsou žádné výmysly. Že se na to, čemu uvěřil, může spolehnout.

Milí bratři a sestry,

První čtení a evangelium mají jednu podstatnou společnou výpověď: slyšení Božího slova a jeho výklad – tedy něco, co společně prožíváme právě v tuto nedělní hodinu – vyvolávají v lidech silné emoce. Atmosféra v prvním čtení i v evangeliu by se dala krájet:  V knize Nehemjáš poslouchá lid čtení z knihy zákona s napětím. A když Ježíš v evangeliu dočte pasáž z knihy proroka Izajáše a chystá se ji vykládat, všichni na něho upřeně hleděli. A poté, co je hlásání slova u konce, v prvním čtení lid pláče – a pak se zase raduje, protože kněz Ezdráš, místodržitel Nehemjáš a levité jej utěšují:  Nebuďte smutní a neplačte, neboť tento den je zasvěcen Hospodinu. Jezte a pijte, nebuďte zarmoucení, radost z Hospodina ať je vaše síla. A kdybychom dočetli do konce i evangelní příběh ze synagógy v Nazaretě, byli bychom svědky podobně silné odezvy: včetně hněvu, který vyústí v to, že Ježíše vyženou ze synagógy a chtějí ho shodit ze srázu. Při Ježíšově kázání nikdo nezůstává lhostejný.

Dnešní čtení jsou názorným příkladem toho, co by v nás mohlo a mělo Boží slovo působit, kdybychom ho dokázali vnímat v jeho původní síle a moci, nezatížené staletími používání v křesťanské bohoslužbě, nezatížené tím, že jsme je za život už stokrát slyšeli. Je to ilustrace známého výroku z listu Židům, že Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč.

V nás, zdá se, zde a nyní, Boží slovo něco podobného nevyvolává. Předpokládám, že nikdo z vás nebude teď po kázání plakat - možná mimo malých dětí; že nikdo nebude jásat radostí; a že mne nikdo nebude chtít shodit z vodojemu na Kohoutovické Babě. Asi nás spíš slyšené slovo nudí, říkáme si, že je známe jako své boty, že už nám za ta léta nic nového neřekne; možná v něm vidíme hlavně morální a duchovní nárok, který není v normálním životě uskutečnitelný; možná si říkáme, že je to pohádka o zemi, kde všichni žijí šťastně, a po které snad ještě trochu toužíme, ale musíme přece zpátky do reality. Další – a možná ještě vážnější – problém spočívá v tom, že obecně nás slyšené či čtené slovo už příliš nevzrušuje a nezajímá. Velmi nápadné je to třeba na zpravodajských webech, kde je stále ještě velká část obsahu tvořena psaným slovem; u každého článku ale musí být aspoň fotografie, video nebo fotogalerie. Kdyby byl nějaký článek tvořen jen několika odstavci textu bez obrázku, nikdo si ho nevšimne – i kdyby bylo jeho sdělení objektivně nejdůležitější a nejpravdivější.

Možná jediný způsob, jak Božímu slovu vrátit sílu promlouvat do našeho života, je naše zkušenost s komunikací v rodině a s těmi, které máme rádi - s našimi blízkými a přáteli. Jsou to slova, která říkáme a slyšíme, když vypneme elektronické přístroje a hovoříme spolu tváří v tvář a od srdce k srdci. Věci jako Mám Tě rád. Nebuď smutný. Jsem s Tebou. Nic si z toho nedělej. Těším se, až zase přijdeš. Taková slova nás nikdy nenudí, hluboce se nás dotýkají a vyvolávají emoce. Vnímáme jejich vnitřní sílu; cítíme, že nejsou jalová, jako většina ostatních, která pouštíme jedním uchem tam a druhým ven. Ani by nás nenapadlo, že bychom k nim měli chtít ještě fotogalerii. A hlavně, jsme si jistí, že ten, kdo k nám takto hovoří, je zároveň někdo, kdo nás má rád – tatínek, maminka, manžel nebo manželka, snoubenec či snoubenka, přítel, bratr, sestra. A skrze tuto lidskou zkušenost pak můžeme zakoušet i ještě větší sílu Božího slova - to, že v něm podle slov blahoslaveného Johna Henry Newmana Srdce mluví k srdci. Protože Bůh je Otec i Matka a Ježíš je Bratr a Přítel všech lidí, božský Snoubenec církve.