33. neděle v mezidobí A 2017 

1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31

Čtení z knihy Přísloví.

     Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.


Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a 

Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

       Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.  Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo! 
    Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví. 


EVANGELIUM Mt 25,14-30 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
     "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
    Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
    Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."                                          -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti, co myslíte, jaký byl hlavní problém toho nešťastného služebníka s jednou hřivnou, proč tak špatně dopadl? Myslím, že to nebyla ani lenost, ani to, že na začátku dostal míň než ti ostatní, ani to, že si dovolil pánovi něco ne úplně slušného říct. Byl to jeho strach. Ten služebník se bál, i když vlastně nebylo čeho. Kdyby se nebál, tak mohl s tou svou jednou hřivnou něco udělat a pán by ho pochválil stejně jako ty dva druhé.  

Milí bratři a sestry,

Jsme téměř na konci liturgického roku. Dnes a za týden, v neděli Krista Krále, čteme evangelium z 25. kapitoly Matouše - dnes je to podobenství o hřivnách a za týden podobenství o Posledním soudu. Jsou to v Matoušově podání vlastně poslední delší Ježíšovy výroky před velikonočními událostmi; a týkají se  posledních skutečností - druhého Kristova příchodu a soudu.

    Všechna dnešní čtení v sobě nepochybně nesou rozměr výzvy k aktivitě a kreativitě. Evangelium je v tomto smyslu podpořeno i prvním čtením z knihy Přísloví - kdyby se tato pasáž z 31. kapitoly četla celá, zjistili bychom, že ona řádná žena má neuvěřitelnou schopnost multitaskingu - tedy dělání mnoha věcí najednou. Výčet jejích různých úspěšných aktivit je tam ještě mnohem delší. Toto poselství je - jaksi z opačné strany- dokresleno druhým čtením z 1. listu Soluňským, kde svatý Pavel varuje před falešným klidem a ztrátou bdělosti.

    Je ale velmi důležité, abychom z dnešního evangelia a z ostatních textů nezískali dojem, že výkonnost, ať už v čemkoli, je v našem křesťanství to nejdůležitější.  Evangelium nám sice mezi řádky, ale celkem jednoznačně odhaluje, že hlavním problémem třetího služebníka nebyla netečnost a lenost, ale něco jiného. Smutné vyústění příběhu, kdy je onen ubohý služebník vyhozen do temnot, má logický počátek: služebník se příliš srovnává s druhými, možná jim i závidí a sama sebe podceňuje - a následně cítí křivdu, že on nebyl obdarován dostatečně. Odtud už není daleko k falešnému obrazu jeho pána, k pocitu, že k němu je nespravedlivý a tvrdý.

    Když se nezaujatě podíváme na výchozí stav rozdělení hřiven, zjistíme, že druhý služebník se dvěma hřivnami mohl mít možná větší důvod k závisti a pocitu křivdy, neboť dostal o celé tři hřivny méně než onen první. Jenže jeho postoj je uzdravený - neřeší, že jeho spoluslužebník dostal svěřeno více, ale hledí si toho, co dostal on sám. Na konci je proto odměněn úplně stejně jako služebník s deseti hřivnami. Kdyby to onen třetí služebník s jednou hřivnou udělal stejně, kdyby přijal a proměnil dar, který dostal, a netrápil se tím, že má vzhledem k ostatním málo, mohlo všechno dopadnout dobře.

   Obraz hospodáře jako tvrdého a nespravedlivého člověka, který si třetí služebník vytvořil, vede k otrockému strachu, který se, jak už to bývá, nakonec mění ve zlost a agresivitu, vyjádřenou v oné dlouhé hořké větě: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Strach nakonec vede ke vzpouře; třetí služebník už s pánem nechce nic mít.

    Pánova reakce pak není vůbec protiútokem, není to exemplární potrestání líného a prostořekého sluhy. Klíčová je zde výpověď na paralelním místě u sv. Lukáše, kde hospodář říká  Soudím tě podle Tvých vlastních slov. Služebník přestává mít cokoli společného s pánem a celým jeho domem - obraz vyhození do temnot, kde je pláč a skřípění zubů, je obrazem vyloučení ze společenství, z domu, ven do samoty, které si služebník způsobuje sám. Ono skřípění zubů, které je na úplném konci dnešního evangelia někteří teologové vysvětlují právě jako zoufalství ze samoty-jako jakýsi zoufalý pokus o komunikaci, karikaturu řeči, kterou však nemá kdo slyšet.

    V této perspektivě je hlubší rovina poselství dnešních textů zřejmá: Kdo se bojí, nebo se příliš srovnává s druhými a závidí jim jejich dary, ten bude zablokován a nebude schopen nic činit - nebo bude, ale tato činnost bude těžké břemeno, otrocká práce. Strach působí muka, říká svatý Jan, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.  Abychom byli jako křesťané aktivní a kreativní, v pokoji a radosti, musíme mít jasné vědomí toho, že jsme společenstvím Otcových milovaných dětí a bratří a sester Kristových, a že každý má své, originální dary, malé nebo velké, k dobru všech ostatních.