32. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Mdr 6,12-16

Čtení z knihy Moudrosti. 

    Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
    Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.
    Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
    Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.


Žl 63 (62), 2.3-4.5-6.7-8 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet. Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 4,13-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům. 

    Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.
    Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.


EVANGELIUM Mt 25,1-13

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
    Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
    Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
    Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Možná bych měl napřed říct, že v Ježíšově době, a ještě dlouho potom, se nesvítilo elektřinou, ale lampami z pálené hlíny, ve kterých byl olivový olej a knot jako ve svíčce – a ten se zapálil a lampa svítila. A teď k tomu podobenství: Když jsem chodil před dávnými lety do školy, měl jsem babičku a dědečka, kterým hrozně moc záleželo na tom, abych měl dobré známky. A babička mi vždycky říkala – musíš se naučit malou násobilku tak, že hned budeš vědět, kolik je čtyři krát šest, i kdyby tě probudili o půl noci. Vždycky si na to vzpomenu, když si čtu to dnešní evangelium. Ty družičky všechny usnuly, ale když je probudil příchod ženicha, tak ty moudré na to byly připravené hned po probuzení. Pán Ježíš nám to říká, abychom byli taky připravení. Jenže místo malé násobilky se máme naučit milovat – to je právě ta vstupenka na svatbu, to je to, co v podobenství představuje olej v lampách.

Milí bratři a sestry,

    Dnešní první čtení je z Knihy Moudrosti, a tak dnešní kázání uvedu slovy člověka, který v českém prostředí představuje archetyp moudrého muže – totiž Jana Wericha. Ten stvořil svého času při adaptaci amerického muzikálu Divotvorný hrnec postavu vodníka Čochtana. Vodník Čochtan v jednom výstupu vypravuje o kanoistovi, který měl skautský opasek s nápisem Buď připraven. A tak jsem ho překlopil, říká Čochtan, a on připraven nebyl. Nemá to inzerovat, když to není pravda.

     Pošetilé panny z podobenství jsou trochu podobné této tragické postavě kanoisty. Na první pohled také vypadají, že jsou připraveny; a nijak se neliší od oněch prozíravých. Všechny mají olejové lampy, dokonce všechny podřimují, když ženich dlouho nepřichází. Kdyby někdo viděl všech deset družiček pohromadě, bylo by to asi jako v té pohádce, kde si princ má vybrat tu pravou mezi dvanácti stejnými princeznami. Nebylo by poznat, která je pošetilá a která prozíravá – tedy která je moudrá a která nemoudrá.

     Která družička je která se projeví až s náhlým a nečekaným příchodem Ženicha. A rozhoduje to, co není vidět, to, co je skryto uvnitř lampy. To, co Ježíš nazývá bdělostí a čeho symbolem je olej v lampě, není schopnost probdít noci na modlitbách – vždyť i moudré panny si zdřímly. Je to to, co má člověk uvnitř; to, o čem hovoří první čtení jako o moudrosti. Nemusí to být na první pohled vůbec patrné. Francouzský pozdně středověký spisovatel Francois Rabelais píše, že zevnějšek antického filozofa Sokrata vůbec nenasvědčoval tomu, jaká božská moudrost se v něm ukrývá – byl prý ošklivý a měl hrubé způsoby.

   Moudrost, o které Ježíš hovoří, znamená pokoru a lásku, to vše, co nás přivádí do společenství s Bohem, co nás vzdaluje našemu egoismu, co nás uschopňuje správně hodnotit věci a lidi kolem nás. Kdo se v této moudrosti cvičí, kdo si dolévá olej do lampy, nemusí se bát ani občasného zdřímnutí. Bez této moudrosti však není možné do nebeského království vstoupit.