21. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Iz 66,18-21

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin:
   "Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, které o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu.
   Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na velbloudech na mou svatou horu do Jeruzaléma - praví Hospodin - jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity" - praví Hospodin.


Žl 117(116),1.2
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.
nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,5-7.11-13

Čtení z listu Židům.
Bratři!
Pustili jste z hlavy, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny:
'Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.'
   V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kterého syna otec nekárá?
   Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo tou školou prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.


EVANGELIUM Lk 13,22-30

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
   Někdo se ho zeptal: "Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?"
Řekl jim na to: "Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím králoství, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království.
   Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Ježíš v dnešním evangeliu učedníkům – a tedy ani nám - přímo neodpovídá na jejich otázku, zda ‚bude málo těch, kdo budou spaseni‘. Spíš vybízí každého z nás, aby si sám bránu do Božího království zbytečně nezavíral. Tato výzva je-jako ostatně téměř vždy-doprovázena jakýmsi krátkým podobenstvím. A všimněme si, že se v něm ti, kteří nebyli přijati, dožadují vstupu na základě toho, že přece s Pánem ‚jedli a pili a učil je‘-a jsou odmítnuti velmi přísným slovem: Pryč ode mne vy, kteří jste páchali nepravosti‘. Toto Pryč ode mne odkazuje ke scéně Posledního soudu u sv. Matouše-tatáž slova tam říká Ježíš těm, kteří se octnou po jeho levici. Na tomto místě se také můžeme dozvědět, co asi Ježíš myslel oněmi nepravostmi-Měl jsem hlad, a nedali jste mi najíst, žízeň, a nedali jste mi napít, byl jsem nemocen, a nenavštívili jste mne, byl jsem ve vězení, a nepřišli jste za mnou.

Ti, co nejsou do Božího království přijati, tedy Ježíše znali, znali i jeho učení, ale není jim to nic platné, protože tato znalost nevedla ke změně života. Poznání a přijetí Ježíše je první krok na cestě do Božího království, ale toto poznání a přijetí má člověka zároveň vést k novému životu ve víře, lásce a milosrdenství. Je to proces, který trvá celý život, kterému se stále musíme učit, a kterému nás učí také Bůh. A často jsme vedeni způsobem, o kterém hovoří dnešní druhé čtení z listu Židům. Jeho autor povzbuzuje svoje posluchače, aby neklesali na mysli a byli trpěliví, když se jim budou stávat těžké a bolestné věci. Mají být trpěliví, protože to všechno má smysl. Těm, kteří touto školou prošli, říká autor, to nese ovoce míru, totiž spravedlnost. Ta je v biblickém pojetí pravým opakem nepravosti, která zavírá vstup do Božího království lásky. Vzpomínám si dodnes, jak jsme v posledním ročníku studia teologie v Římě jeli na výlet do městečka Montefalco blízko Assisi, a navštívili jsme tam jeden významný ženský klášter. Stará řeholní sestra, která nás prováděla, řekla na konci prohlídky větu, která se mi vryla do paměti: Pán Bůh nedopouští na člověka těžké věci proto, aby ho trápil, ale aby ho naučil soucitu. Pokud všechny těžké a bolestné věci v našem životě vedou k tomu, že se naše srdce stane citlivé k bolestem a problémům druhých, a pokud vedeni tímto soucitem konáme skutky opravdové a praktické lásky, úzká brána Božího království se nám otvírá.