sobota 13. srpna 2016

20. neděle v mezidobí C 2016


1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
   Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."
   Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.
   Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."
   Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."


Žl 40(39),2.3.4.18
Odp.: Hospodine, na pomoc mí pospěš!

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
Odp.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
Odp.
Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
Odp.
Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará. Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,1-4

Čtení z listu Židům.
Bratři!
   Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.
   Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.


EVANGELIUM Lk 12,49-53

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
    Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ježíšova slova z dnešního evangelia znějí obzvlášť provokativně a skoro nepatřičně. Kolem nás se stále více projevují konflikty a rozdělení, počínaje vnitřními konflikty jednotlivých lidí a konče občanskými válkami a teroristickými útoky. Lidé touží po míru a hledají možnosti, jak ho dosáhnout. A Ježíš dnes říká, že nepřinesl mír, ale rozdělení. Téměř jako by přiléval olej do ohně.
Abychom však tato Ježíšova slova nepochopili povrchně, je dobré se podívat do paralelního místa u Matouše. Tam Ježíš říká, že nepřinesl mír, ale meč. Tímto slovem se nám otvírá mnoho odkazů na jiná místa Nového Zákona. Stařec Simeon říká u Lukáše Panně Marii, že ‚její srdce pronikne meč, aby vyšlo najevo smýšlení mnohých srdcí‘. V listu Efezským říká autor: Přijměte meč Ducha svatého, jímž je Boží slovo. A konečně v listě Židům najdeme v tomto smyslu nejvýmluvnější výrok: Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč, proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy a myšlenky srdce‘.
Onen meč, který Ježíš přinesl, onen oheň, který přišel vrhnout na zem, je jeho Slovo. Autentické hlásání Slova nemůže nikoho nechat úplně v klidu, neboť se dotýká vnitřních citlivých míst člověka. Právě proto je příčinou rozdělení. Otvírá nás pravdě o nás samotných, pravdě, která není příjemná a kterou si nechceme přiznat často ani sami před sebou. Chceme mít image úspěšných, krásných, bezproblémových a slušných lidí, neboť se nám ze všech stran říká, že to tak má a musí být, a my tuto roli hrajeme více či méně úspěšně nejen před druhými, ale často i sami před sebou. Když někdo tuto hru kazí, začne být nepohodlný. Prorok Jeremiáš v prvním čtení říká králi Sidkijáši a obyvatelům Jeruzaléma do očí pravdu: nemá smysl se spojovat s Egyptem proti Babylóňanům, neboť Jeruzalém je tako jako tak již ztracen. Avšak tato pravda není politicky korektní, neboť narušuje bojeschopnost mužstva, a Jeremiáš je za ní po zásluze potrestán.

Z tohoto pohledu je také jasné, že mír, o kterém Ježíš hovoří, že ho nepřišel přinést, je mír falešný, pokoj, který neprýští z hloubi srdce, ale ze spokojenosti se sebou, z iluze, že je vlastně všechno v pořádku. Je to onen povrchní klídek, pod nímž se střádá vnitřní chaos a konflikty, a ty jednoho dne vybuchnou jako sopka. Ježíš přináší meč svého slova právě proto, aby s ním provedl záchrannou operaci-aby vynesl na světlo pravdu, jež nás osvobodí. Zároveň nám však jeho Slovo jednoznačně zvěstuje i skutečnost, že jsme milování bezpodmínečnou láskou, i s veškerými našimi lidskými temnotami, a že si proto opravdu nemusíme na nic hrát. Pak můžeme zakusit opravdový pokoj, šalóm, pokoj středu srdce, Boží pokoj, převyšující všechno poznání.

1 komentář: