Matky Boží, Panny Marie 2026

 

1. ČTENÍ Nm 6, 22-27

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

    Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."



Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.



2. ČTENÍ Gal 4, 4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.



EVANGELIUM Lk 2, 16-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

__________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

V evangeliu jsme viděli, jak reagovali lidé, přítomní u betlémských jesliček, na zprávu pastýřů o tom, jak se jim zjevil anděl. Většina z nich se tomu jen podivila – asi jako když si přečteme nějakou hodně podivnou nebo šokující zprávu na Internetu. Ale Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.

Ježíšova Matka nás tedy inspiruje k tomu, abychom přemýšleli o všech událostech, které nás v životě potkají, abychom se snažili zjistit, co nám skrze ně dobrý Bůh chce říci. Teď na přelomu roku je k tomu zvlášť dobrá příležitost, ale měli bychom to tak dělat opravdu každý den.

 

Milí bratři a sestry,

Svatý Augustin je autorem známého citátu Maria počala Krista dříve v mysli než v lůně (Sermo 215.4), a tatáž myšlenka je vyjádřena také v jiné jeho homilii slovy Prvně vstoupila Kristova pravda do Mariiny mysli, a poté Kristovo tělo do jejího lůna (Sermo 25.7).

Tento Mariin postoj se objevuje na mnoha místech Lukášova evangelia: v souvislosti s oněmi Augustinovými výroky samozřejmě nejvíce ve scéně Zvěstování. Maria rozvažuje, co má ten pozdrav znamenat; klade otázky: Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám. A tento její postoj kontemplace vede pak k souhlasu, k přijetí Boží vůle pro její život: Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.

V dnešním úryvku evangelia tento Mariin postoj vidíme znovu, při návštěvě pastýřů. Je zde položen do určitého kontrastu s ostatními, kteří jsou na místě přítomni, a u kterých zpráva vyvolá pouze údiv: Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Poté se ještě jednou o tomto Mariině vnitřním postoji hovoří po příhodě s dvanáctiletým Ježíšem v jeruzalémském chrámu. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.

Možná nám všechny tyto skutečnosti přijdou až příliš abstraktní, možná máme dojem, že vnitřní svět naslouchání slovu a rozjímání nad ním nemá pro skutečný život valnou sílu. Jsme – znovu se k této scéně z Betánie vracím – jako Marta, která si myslí, že postoj její sestry Marie, postoj naslouchání Ježíšovým slovům, je neplodný; že je potřeba vstát a něco dělat. Velice podobnou myšlenku najdeme například také v prvním díle Goethova Fausta, v níž hlavní hrdina sedí ve své studovně a snaží se adekvátně přeložit první větu Janova evangelia (český překlad Otokar Fischer):

 

„Zde: „Na počátku bylo slovo!“ čtu.

Ale jak dále? Nesnáz je hned tu.

Nelze mi slovo přec tak v úctě míti,

Musím to jinak přeložiti; …

A náhle, osvícen, zřím do hlubin.

Já napíšu: Byl na počátku čin!“

 

Výpověď Lukášova evangelia a ony dva citáty ze svatého Augustina však říkají něco jiného. Boží slovo, přijaté a rozjímané v srdci, je počátkem reálné obnovy nás samotných a koneckonců i světa kolem nás. Můžeme být jako Matka Boží – můžeme našeho Pána a Spasitele znovu počínat a rodit, znovu přinášet do tohoto světa, zcela reálně, byť ne v tělesné podobě. Počínat a rodit Jeho lásku a milosrdenství do našeho světa, který ji tolik potřebuje a v budoucnu nepochybně bude potřebovat ještě víc.