3. neděle adventní A 2025

1. ČTENÍ Iz 35, 1-6a. 10

 Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská.
    Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha.
    Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se!
Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých.
    T'u poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.



Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: srv. Iz 35, 4
Odp.: Přijď, Pane, a spas nás! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu; ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.



2. ČTENÍ Jak 5, 7-10

  Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

    Bratři a sestry, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko.
    Nestýskejte si, bratři a sestry, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.



EVANGELIUM Mt 11, 2-11

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou."
    Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.' Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."

________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

 Milé děti, scénku z biblických postaviček, kterou jste viděli minulou neděli, jsme trošku upravili. Jan Křtitel už nadšeně a s jistotou nekáže na poušti, ale trápí se ve vězení a má pochybnosti o tom, jestli Ježíš je opravdu ten správný Mesiáš. Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného? Naštěstí se tím netrápí sám, ale svěřuje tohle svoje trápení svým učedníkům a posílá je, aby se Ježíše zeptali. A Ježíš svého přítele Jana Křtitele v jeho těžké situaci nekárá, nenapomíná ho, že by měl mít větší víru. Spíš ho chce povzbudit a potěšit; chce ho ujistit, že se v něm opravdu nespletl: Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou.

Milí bratři a sestry,

 Na základě dnešního druhého čtení z novozákonního listu Jakubova mi přišlo na mysl několik impulsů, které by nám snad mohly pomoci v dobrém prožití druhé poloviny letošní adventní doby - i přesto, že je jako každý rok poznamenána obvyklým předvánočním shonem.

 Text dnešního krátkého druhého čtení je rozdělen na dvě části, uvozené dvěma výzvami: Bratři a sestry, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. A poté: Nestýskejte si, bratři a sestry, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni.

 Toto poselství Jakubova listu bychom neměli chápat příliš rychle a prvoplánově. Nelze například radit nějaké ženě, která každodenně zažívá brutální domácí násilí, aby všechno trpělivě vydržela - a aby si hlavně nikde a u nikoho nestýskala; aby si nevylévala srdce, natož aby to někam nahlásila, protože její chudák manžel za to vlastně možná vůbec nemůže, protože soud náleží pouze Bohu, a tak dál.

 Jestliže se ale tato slova z Jakubovy epištoly – původně adresovaná lidem z úplně jiné doby a kultury – pokusíme nějak vztáhnout na dnešní dobu, začnou nám nasvěcovat překvapivě aktuální a živé problémy.

 Velmi jsme si odvykli na něco trpělivě čekat. Jakékoli čekání považujeme za čistě negativní skutečnost. Adventní trhy na všech čtyřech důležitých brněnských náměstích jsou již vlastně vánoční, protože si vánoční atmosféru dokážeme bez problémů vytvořit už o měsíc dřív. A stejně tak je tomu i v mnoha jiných aspektech našeho života: když si něco dokážeme obstarat rychle, proč na to čekat? Někdy je to velmi oprávněné – je dobré a požehnané, když je možné zkrátit například čekací dobu na závažnou operaci. Jenže jindy to už tak pozitivní není; zvlášť jde-li o čekání na něco vzácného a krásného; na něco, z čeho by člověk mohl mít mnohem větší radost, pokud by si na to opravdu trpělivě počkal. Napadá mne v téhle souvislosti jedna humorná scéna z mého oblíbeného animovaného celovečerního filmu o rodině Simpsonových z roku 2006: Typická americká rodinka (Simpsonovi to nejsou) jede na vytoužený výlet, a tatínek nadšeně hlásí ‘Tak děti, tohle je Grand Canyon!‘ A rozmazlená dcerka na to: ‚Ten je tak starej a nudnej! Já chci novej, a hned!‘

 Pokud se pak týká oné druhé části textu: stýskání si jeden na druhého – což je velmi jemně řečeno, v dnešní době je to spíš nevybíravá kritika, vzájemné osočování a napadání se navzájem – se v poslední době stalo národním sportem. A s nástupem sociálních sítí a následným zapouzdřením jednotlivých lidí do různých sociálních bublin se tomuto fenoménu daří mnohem lépe než kdykoli předtím. Vidíme to v celé naší společnosti, a také v naší církvi.

 Autor Jakubova listu se snaží oba dva tyto nešvary korigovat v perspektivě přicházejícího Božího království. V první části svého poselství používá příklad rolníka a jeho přístupu ke skutečnosti. Čas sklizně nemůže žádným způsobem urychlit, musí počkat na podzimní a jarní déšť – na déšť ranný a déšť pozdní, jenž je na mnoha místech Starého Zákona symbolem Božího požehnání a milosti, přicházejících z nebes. Hospodin dává úrodu v pravý čas, a v pravý čas přijde i jeho království lásky; jen je třeba mít trpělivost, a s ní spojenou pevnou víru, že Boží zaslíbení se skutečně ve svou hodinu naplní.

 A podobně je tomu i v druhé části textu: Můžeme, samozřejmě, ze své vlastní sociální bubliny kritizovat někoho, kdo je v nějaké jiné, a z našeho pohledu zcela oprávněně – jen je třeba si přitom ponechat pokorné vědomí, že i já sám v nějaké sociální bublině žiji, že nejsem zcela nad věcí. Nemůžeme přestat mít na vědomí, že ten jediný, kdo vše vidí v plné pravdě a zároveň v dokonalé lásce, je právě onen Soudce, který už stojí přede dveřmi.