26. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ Nm 11, 25-29

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

   Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však ke stránku úmluvy a dali se do prorokování v táboře.
   Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Medad prorokují v táboře." Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: "Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!" Mojžíš mu odpověděl: "To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!"



Žl 19 (18), 8. 10. 12-13. 14 Odp.: 9a
Odp.: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Tvůj služebník si na ně dává pozor a velmi bedlivě je zachovává. Kdo však pozná každé pochybení? Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty!
Odp.
Chraň svého služebníka před zpupností, ať mě neovládne! Pak budu bez úhony a vyvaruji se velkého hříchu.
Odp.



2. ČTENÍ Jak 5, 1-6

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

   Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.
   Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život - a on se vám nebrání.



EVANGELIUM Mk 9, 38-43. 45. 47-48

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Jan řekl Ježíšovi: "Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu, ale není tvým učedníkem. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem."
   Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže tak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.
   Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne."

_____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pokusím se vám trošku současným jazykem přiblížit poselství dnešního druhého čtení z listu svatého Jakuba.

Představte si, že máte ve škole spolužáka, který má místo iPhonu nebo nějakého jiného chytrého mobilu jenom tlačítkáč, nebo vůbec žádný mobil nemá. A kvůli tomu zažívá šikanu, a nikdo se s ním kvůli tomu nechce kamarádit.

Svatý Jakub nám ve svém poselství velice důrazně připomíná, že to, co je důležité, není to, co máme. Každý, i ten nejlepší iPhone, se jednou pokazí nebo zastará a už nebude in. Ale to, co je mnohem důležitější a cennější, to, co nikdy nezastará, jsou vztahy kamarádství a lásky.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení i evangelium spojuje jedno společné téma – svoboda, se kterou Bůh dává své dary; a na druhé straně pošetilá snaha člověka si tyto dary privatizovat, mít nad nimi moc a být jejich výlučným správcem; pokud bychom to chtěli vyjádřit velmi současným jazykem, jejím autorizovaným prodejcem.

V prvním čtení Hospodin vzal z ducha, který spočíval na Mojžíšovi, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Hospodin, Bůh Izraele, svobodně disponuje svými dary; Mojžíšovo výjimečné vyvolení neznamená, že své dary vlastní. Navíc se přihodí to, že dva z oněch obdarovaných, Eldad a Medad, svůj dar prorokování používají jinak než většina ostatních - nejdou ke stánku úmluvy, ale prorokují v táboře. A Jozue naléhá na Mojžíše, aby je nějak ukáznil, aby jim v tom zabránil - neboť jsou v jeho očích rebely, kteří dělají něco nepatřičného. Mojžíš ovšem naprosto není na své výjimečné vyvolení a na své dary žárlivý; je si zcela vědom, že jeho obdarování je od Hospodina; a přeje si, aby takové obdarování měli úplně všichni: Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!"

V evangeliu se opakuje doslova totéž: Ježíšových Dvanáct je pohoršeno tím, že někdo mimo jejich společenství vyhání v Ježíšově jménu zlé duchy - tím přece Ježíš pověřil je, je to jen jejich poslání. Ježíš však své učedníky vede k velkorysosti; a zároveň k radosti z toho, že Boží království přichází i tam, kde by to nečekali. Učí je, aby si svá obdarování neprivatizovali; aby si kvůli nim nemysleli, že jsou něco víc než ostatní. Učí je, že svrchovaným Pánem nade všemi charismaty je Otec - a ten je dává svobodně, komu chce.

Milí bratři a sestry, velmi dobře všichni víme, kolik zla, násilí a rozdělení přineslo v dějinách světa a církve přesvědčení, že jen my máme patent na Boží pravdu a Boží obdarování; že jen my ji vlastníme a jen my jsme oprávněni ji rozdávat. A velice snadno se můžeme dovtípit, že je za tím vším velmi subtilně a duchovně maskovaný čirý egoismus a touha po moci a ovládání druhých. Ježíš nám v dnešním Božím slově přináší velkou vnitřní svobodu a s ní spojenou vnitřní radost: svobodu od pocitu nadřazenosti a vyvolení, svobodu pramenící z vědomí, že nejsme spasiteli světa ani řediteli zeměkoule. A radost z toho, když vidíme, že někde rozkvétá opravdová láska, spravedlnost a pokoj - třebas i mimo hranice viditelné církve.

 

25. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ Mdr 2, 12a. 17-20

 Čtení z knihy Moudrosti.

Bezbožníci řekli: "Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí.
   Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká."



Žl 54 (53), 3-4. 5. 6+8 Odp.: 6b
Odp.: Pán mě udržuje naživu.

Bože, zachraň mě pro své jméno, svou mocí mi zjednej právo! Bože, slyš moji modlitbu, popřej sluchu slovům mých úst!
Odp.
Neboť povstali proti mně zpupní lidé, násilníci mi ukládali o život, na Boha nebrali ohled.
Odp.
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.
Odp.



2. ČTENÍ Jak 3, 16-4, 3

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

 Milovaní!

  Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kde jaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.
   Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.



EVANGELIUM Mk 9, 30-37

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
   Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: "O čem jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
   (Ježíš) se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech."
   Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: "Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."

________________________________________________________________

 Slůvko pro děti

Milé děti,

začal nový školní rok, a tak máme dnes před oltářem zase nový výjev z biblických postaviček. 

Ježíšovi učedníci se hádali o to, kdo je z nich největší borec. My to tak občas děláme taky; možná proto, že když budeme vědět, že jsme v něčem lepší než ostatní, budeme mít taky větší jistotu, že zvládneme život. Když víme, že jsme v něčem dobří, dává nám to pocit bezpečí a taky vědomí, že nás druzí lidé budou brát vážně a budou nás mít rádi.

Jenže Ježíš jim ukázal malé dítě. Vy si na to určitě ještě dobře pamatujete, jaké to bylo, když jste byly samy malé. Úplně malé děti vůbec nemají potřebu někomu dokazovat, že jsou v něčem dobré. Vlastně ještě nic neumí, ani mluvit, ani chodit. Celý svůj život vnímají ve vztahu k mamince a tatínkovi, jako dar od nich. Vědí, že lásku tatínka a maminky si nemusejí nějak zasloužit, že oni je mají rádi jen tak - protože jsou to jejich děti.

 

Milí bratři a sestry,

Napříč všemi dnešními čteními najdeme téma určitého postoje k životu - nebo, chcete-li, určitého nastavení života nebo životního stylu - jenž by se dal ve zkratce shrnout třetím z Ježíšových blahoslavenství z Horského kázání: Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Zaprvé je to přesvědčení o tom, že násilí, ostré lokty a přehnaná soutěživost - ačkoli v krátkodobé perspektivě vypadají jako způsob, jak v životě uspět - nejsou cestou ke štěstí ani k plnosti života. Takový životní postoj je zároveň a neoddělitelně postoj náboženský - obsahuje v sobě naprostou důvěru v to, že dějiny světa a nás lidí jsou nakonec v láskyplných Božích rukou a pod Božím vedením. Bez této víry a důvěry by takový postoj mírnosti a nenásilí nedával téměř žádný smysl.

V prvním čtení z knihy Moudrosti se takovýto životní postoj člověka, který je ‚spravedlivý‘ střetává s opačným postojem ‚bezbožníka‘. Bezbožníkem je zde nazýván někdo, pro koho je násilné sebeprosazení jasnou životní volbou. Musí být takový, aby měl v životě navrch a aby uspěl; svět tak přece funguje a on se musí spoléhat sám na sebe. Bezbožník se ironicky vysmívá víře spravedlivého, že se jej Bůh ujme. Je si zcela jist, že když vůči spravedlivému použije násilí, Bůh mu nepomůže. Trochu to připomíná závěr písničky, kterou na začátku známého filmu Karla Smyczka Lotrando a Zubejda zpívá po úspěšném lupu banda loupežníků:

Špatná věc se podařila, hrubá síla zvítězila; tak to chodí na světě, navzdory vší osvětě.

Ve druhém čtení – z listu svatého apoštola Jakuba – se naopak ukazuje, že postoj sebeprosazení skrze konflikty a násilí, bez vztahu k Bohu a důvěry v něj, je nakonec cesta k naprostému neúspěchu: Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte.

V evangeliu je pak onen postoj touhy porazit v životním zápase toho druhého reprezentován sporem apoštolů o to, kdo z nich je největší. Když se jich posléze Ježíš zeptá, o čem to spolu cestou mluvili, mlčí; je jim asi trapně, najednou jim dochází, že právě pro toto své nastavení mysli nemohli porozumět Ježíšovým slovům o tom, že bude muset trpět a zemřít. A Pán jim pak musí ukázat malé dítě, aby tento paradox konečně mohli pochopit - malé dítě, které nemá potřebu s nikým měřit síly; malé dítě, které vnímá celý svůj život skrze vztah s rodiči, které ví, že všechno je dar. Kdo z vás chce být největší, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.

Těžko, přetěžko se nám, milí bratři a sestry, takový životní postoj v reálném světě daří důsledně naplňovat praktickým jednáním. Téměř vše kolem nás vypadá, že funguje na principu darwinistického boje o život, kde vyhrává vždycky ten silnější a úspěšnější. Jen obtížně dokážeme sebe samé přesvědčit, že je opravdu možné žít jako děti jednoho Otce, jako bratři a sestry, v našem světě malých i velkých konfliktů, válek a rozdělení. Právě proto je však důležité si v sobě pěstovat hlubokou důvěru v Boha - skrze modlitbu, rozjímání Písma a milost pramenící ze svátostí. A je také důležité umět číst ve vlastním životním příběhu. Věřím, že každý z nás, kteří jsme se zde dnes sešli, má zkušenost s tím, že Pán je opravdu živý a že se opravdu stará; že se již mnohokrát v našich příbězích projevila jeho moc a láska.

 

 24. neděle v mezidobí B 2024

 

1. ČTENÍ Iz 50, 5-9a

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět.
   Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
   Pán, Hospodin, mi však pomáhá, nebudu tedy potupen. Proto dávám ztvrdnout své tváři v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně!
   Hle - Pán, Hospodin, mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?

Žl 116 (114), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9. Odp.: 9
Odp.: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých. nebo: Aleluja.

Miluji Hospodina, neboť slyšel můj prosebný hlas, neboť naklonil ke mně svůj sluch v den, kdy jsem ho vzýval:
Odp.
Obepjaly mě provazy smrti, dostihly mě smyčky podsvětí, uvízl jsem v tísni a trýzni. Hospodinovo jméno jsem vzýval: "Ach, Hospodine, zachraň mi život!"
Odp.
Hospodin je milostivý a spravedlivý, Bůh náš je milosrdný. Hospodin chrání prosté lidi; pomohl mi, když jsem byl v bídě.
Odp.
Vždyť vysvobodil můj život ze smrti, mé oči ze slz, mé nohy z pádu. Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.
Odp.

 

2. ČTENÍ Jak 2, 14-18

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

   Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: "Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se" - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné?
   Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: "Ty máš víru, a já mám skutky." Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.




EVANGELIUM Mk 8, 27-35

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: "Za koho mě lidé pokládají?"
   Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků."
   Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš!"
   Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně.
   Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské."
   Zavolal si lidi i své učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho."

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 vymyslel jsem pro vás takový příklad, pomocí kterého můžeme snad trochu pochopit, co myslí svatý Jakub ve svém listu, ze kterého jsme kousek četli ve druhém čtení. Jakub se tam zamýšlí nad tím, jak spolu souvisí naše víra a to, jak jednáme v obyčejném každodenním životě.

 Tak třeba vidíte, jak má maminka hodně práce s úklidem. A vy jí můžete říct: Maminko, tak já se teď za Tebe pomodlím, a ona Ti ta práce určitě půjde líp od ruky. Nebo nemusíte nic říct, ale půjdete mamince pomoct, aspoň v něčem, co sami zvládnete.

 Schválně, co je jednodušší? Jasně, říct, že se pomodlíte. A zní to taky moc hezky, vznešeně a zbožně. Ale pokud uděláte to druhé, tak vám maminka asi bude víc věřit, že ji máte opravdu rádi.

 

 Milí bratři a sestry,

 Udělám teď jeden kazatelský přestupek a nebudu se striktně držet textu dnešního evangelia tak, jak se o letošní neděli ročního cyklu B čte – tedy ve stručném podání evangelisty Marka. Vypůjčím si k promluvě ještě navíc paralelní text u svatého Matouše, z jeho šestnácté kapitoly. V něm je vsuvka, kterou u Marka nenajdeme, ačkoli jinak je ona pasáž téměř stejná:

 Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr ‒ Skála ‒ a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. (Mt 16, 13-20).

 Dále text pokračuje víceméně tak, jak jej podává svatý Marek v dnešním evangeliu.

 Změna tónu, jímž Ježíš hovoří se Šimonem, bije do očí. Blahoslavený jsi, Šimone, synu Janův, protože Ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A za chvilku pravý opak: Jdi mi z očí, satane, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.

 Pro Petra to muselo být jako studená sprcha. Jako by z nadoblačných výšin během okamžiku spadl kamsi do podsvětí. Jako by si svým prvním výrokem zasloužil Ježíšovu chválu a vlastní vyvýšení, a pak si to všechno zase totálně pokazil. Už není blahoslavený a Bohem vyvolený, ale satan - prokletý a rozdělující duch. Před malou chvilkou ho Ježíš pochválil, že má dar chápání božských skutečností (nezjevilo Ti to tělo a krev, ale můj Otec v nebesích); ale Petr o něj očividně hned přišel (máš na mysli věci lidské a ne božské).

 Když bychom se po ignaciánsku do Petrovy postavy vcítili, asi bychom pro něj měli velké pochopení. Víme, jak je něco takového nepříjemné, jak to bolí, jak nás to pokořuje a sráží na zem. Možná bychom od Ježíše čekali přívětivější slova, více soucitu a porozumění. Petr - a ani ostatní učedníci - prostě nemohli na první dobrou pochopit prazvláštní podstatu Ježíšova mesiášství, jeho paradoxní moc v bezmoci. Zaslíbení Starého Zákona přece jen vykreslovala budoucího Mesiáše poněkud jinak.

Jenže Šimon Petr postupem času pochopí, že Pán měl pravdu, když mu říkal právě tohle. Pochopí, že Ježíšova slova nebyla výrazem nějaké Ježíšovy náladovosti, odmítnutí, nelásky nebo snahy ho ponížit. Pochopí, že to Ježíš říkal právě proto, aby on, Šimon, syn Janův, řečený Petr, poznal sám sebe. A později Petr opravdu hluboce a na vlastní kůži zjistí, co je v něm: zapře Pána před obyčejnou služkou. Pak zakokrhá kohout a Petr se rozpláče, pochopí, že Ježíš měl ve všem pravdu; že on, Petr, si o sobě nemůže moc myslet, protože zakusil vlastní slabost a nestatečnost. A tak dozraje a zmoudří.

 V poslední, dvacáté první kapitole evangelia podle Jana vede Ježíš s již takto zmoudřelým a zpokornělým Petrem jiný dialog; poslední, který je v Písmu zachycen. A říká mu v něm to poslední, to nejdůležitější: Petře, miluješ mne? A miluješ-li mne, pas mé beránky.

 Zítra místo kázání přečtu při všech bohoslužbách pastýřský list našich biskupů k nadcházejícímu Svatému roku 2023. 

Ke kázání na liturgické texty 23. neděle v mezidobí cyklu B ( z roku 2021) se můžete vrátit zde.