20. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ Př 9, 1-6

Čtení z knihy Přísloví.

   Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města:
   Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!

 


Žl 34 (33), 2-3. 10-11. 12-13. 14-15 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Bojte se Hospodina, jeho svatí! Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.
Odp.
Pojďte, synové, a slyšte mě, naučím vás bát se Hospodina. Miluje kdo život? Přeje si dny štěstí?
Odp.
Zdržuj svůj jazyk od zlého, své rty od falešných slov. Chraň se zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj!
Odp.




2. ČTENÍ Ef 5,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

   Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně.
   Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.



EVANGELIUM Jan 6, 51-58

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Ježíš řekl zástupům:
   "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa." Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?" Ježíš jim řekl:
   "Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.
   Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.
   To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."

_______________________________________________________

Slůvko pro děti

 Můžeme se dnes, milé děti,  zastavit u slov žalmu: Miluje kdo život? Přeje si dny štěstí? Zdržuj svůj jazyk od zlého, své rty od falešných slov. Chraň se zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj!

 Chcete děti, být šťastné a opravdu si užívat života? Myslím, že není nikdo, kdo by to nechtěl. Na to, jak být šťastný a prožít dobrý život, najdeme všude možně spoustu různých návodů; já ale myslím, že tenhle biblický je nejlepší. Když budeme žít dobře, mít druhé lidi rádi a žít s nimi v míru, budeme šťastni - ať jsme kluci nebo holky, ať jsme bohatí nebo chudí, ať už máme třeba nejnovější iPhone nebo obyčejnou starou tlačítkovou Nokii. Bůh Otec, který nás má rád a stvořil nás ke štěstí, totiž dobře ví, jaká cesta k tomu štěstí vede.

  

Milí bratři a sestry,

 V dnešním prvním čtení je přítomný motiv pokrmu, jehož požívání vede k moudrosti. V naší středoevropské kultuře je to určitý archetyp. Všichni známe například rčení Jíst vtipnou kaši, případně Chybí mu fištrón (což vychází z dobového přesvědčení, že příčina - řekněme - nižšího intelektu některých lidí vychází z toho, že jim nebyl v dětství pravidelně podáván rybí tuk). Můžeme si také vzpomenout na Erbenovu Zlatovlásku, kde na začátku kuchař Jiřík ochutná kousek pečeného hada, určeného jen pro krále; a poté porozumí řeči zvířat.  

 Mohli bychom tedy nyní od prvního čtení přejít přímo k evangeliu a připomenout si dar Eucharistie jako pokrm a nápoj, který nás křesťany také vede k moudrosti: který nám například dává chápat Boží znamení v našem životě; nebo získat hlubší pohled na skutečnost; a tak dále a tak podobně. (Možná bychom se přitom mohli ještě krátce zastavit u druhého čtení a v souvislosti s onou Pavlovou zmínkou o víně konstatovat, že nadměrná konzumace určitých věcí naopak od moudrosti bezpečně odvádí).

 To všechno je jistě pravda. Nicméně je dobré si připomenout, co následovalo poté, co Pán pronesl svou Eucharistickou řeč (jež s úryvkem dnešního evangelia končí) a co budeme číst na začátku evangelia příští neděle: Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: "To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?" A když na to Ježíš zareaguje svým dalším slovem, mnoho z jeho učedníků odejde a už s ním nechodí.

 Učedníky, kteří se nad Ježíšovou Eucharistickou řečí pohoršili a pak od něj odešli, jistě nemůžeme považovat za někoho, komu by chybělo hledání lidské moudrosti. Chodili s Ježíšem dlouho, dlouho se od něj učili. Možná na začátku slyšeli jeho kázání na hoře, tak plné moudrosti, a snad právě ono je přimělo k tomu, aby Ježíše následovali. Snad také byli s Ježíšem i v nazaretské synagóze, a tenkrát se nad ním nepohoršili, jako jeho rodáci: „Kde se u něho vzala taková moudrost a ty zázraky? Copak to není syn tesařův? Copak se jeho matka nejmenuje Maria a jeho příbuzní Jakub, Josef, Šimon a Juda?  A nežijí mezi námi všechny jeho příbuzné? Kde se tedy to všechno u něho vzalo?“. Pohoršili se až teď, když jim Ježíš dal k jídlu své tělo a k pití svou krev. To už prostě nebyli schopni pochopit; na něco takového je lidská moudrost krátká.

 Radikální odlišnost lidské a Boží moudrosti je jedno z hlavních témat listů svatého Pavla. Možná nejsilnější místo je v tomhle smyslu úryvek z první kapitoly Prvního listu Korinťanům: Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

 Boží moudrost je moudrost lásky, která se rozdá, aby lidé měli život. Lásky umírající na kříži, lásky rozlámaného chleba pro všechny. Jen když se snažíme milovat nesobeckou láskou, můžeme se k tomuto tajemství aspoň maličko přiblížit; jinak nás bude Boží moudrost stále pohoršovat a provokovat; nebo budeme mít tendenci si ji stále přizpůsobovat oné naší malé a omezené lidské moudrosti - a tak nakonec vytvářet z našeho křesťanství ideologii, vhodnou leda tak k vedení podivných a zcela zbytečných kulturních válek, jak se to dnes pohříchu dost často i děje.

 Kéž je pro nás eucharistický chléb tím, co v nás živí porozumění Boží moudrosti. Řečeno s Karlem Jaromírem Erbenem a začátkem jeho Zlatovlásky: kéž dokážeme skrze přijímání Kristova těla - a lásky, kterou v nás živí - porozumět Boží řeči.