15. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
   "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."

Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.




2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.

EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"

_______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Koho myslíte, že představuje ten milosrdný Samařan z podobenství? Mohl by to být někdo, kdo nám má být vzorem, abychom si všímali druhých lidí, když potřebují pomoct. Ale ještě lepší je, když si pod ním představíme Ježíše, a nás samotné jako toho zbitého a okradeného člověka. Protože tak se nám nejlíp ukáže, s jakou láskou a soucitem se na nás Pán Ježíš dívá a jak je nám blízko, když jsme slabí a zranění.

 

Milí bratři a sestry,

Tuto neděli čteme v evangeliu podobenství o milosrdném Samařanu. U Lukáše se setkáváme se dvěma dalšími podobenstvími – o rozsévači a o marnotratném synu – která mají s oním dnešním jednu věc společnou: jaksi spontánně je považujeme za morální apel. Když je slyšíme, asi nás jako první napadne, že po nás toto Slovo něco požaduje: aby naše srdce byla dobrá země, otevřená pro setbu Božího slova, a přinášející užitek. Abychom vstali ze svého hříchu a vrátili se do Božího domu, nejlépe ve svátosti smíření. Nebo – v případě dnešního podobenství – abychom si všímali druhých lidí v nouzi a snažili se jim účinně pomoci. Přesně tak, jak říká Ježíš v poslední větě dnešního úryvku: Jdi a jednej také tak.

Nic proti tomu všemu; jenže chápeme-li ona tři podobenství především jako výzvu k našemu polepšení, můžeme snadno upadnout do deprese. Už jsme je tolikrát slyšeli, a pořád to s tím obrácením a nápravou není moc slavné. Stále se vracíme k Otci, a za chvíli z jeho blízkosti zase utíkáme do daleké země; Boží slovo stále znovu padá na skálu našeho tvrdého srdce a do trní naší lhostejnosti a většího zájmu o všechno možné jiné; naše schopnost vidět nouzi bližního a pomoci mu má své velké limity.

Jenže poselství všech těchto tří podobenství má ještě jinou, hlubší rovinu. Myslím, že já sám jsem se s ní setkal poprvé, když jsme jako bohoslovci z římského Nepomucena chodili na přednášky exegeze Nového zákona v podání profesora Romana Penny. Otec Penna nám říkal, že je v těchto podobenstvích třeba hledat ne tolik nás samotné a to, jací máme být, ale spíš to, jaký nám v nich Ježíš vykresluje obraz Otce. V prvním podobenství seje rozsévač své zrno padni kam padni; je štědrý a velkorysý, nepočítá, která půda si to zaslouží a která ne – vždycky má naději, že i v trní a na cestě se aspoň něco uchytí a přinese užitek. Podobenství o marnotratném synu se spíš má jmenovat Podobenství o milosrdném otci – o Bohu, který nás čeká, který nás s bolestí v srdci bez přestání vyhlíží, který stále doufá, že dostaneme rozum a vrátíme se domů. A milosrdný Samařan z dnešního podobenství je obraz Krista, kterému je líto našeho zraněného a nepřítelem oloupeného lidství; který se nad námi sklání, nalévá do našich ran olej a víno a dostává nás do bezpečí.

Jestliže ona tři podobenství chápeme takto a rozjímáme-li o nich z tohoto úhlu pohledu, věci se mění. Abychom mohli být úrodnou zemí, abychom dokázali účinně milovat Boha a bližního, musíme se nejdřív nechat sami milovat. Musíme znovu žasnout nad velikostí Boží lásky k nám. A musíme se skrze tento úžas znovu otevřít Boží milosti.