32. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ 1 Král 17, 10-16

Čtení z první knihy Královské.

   Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal za ní: "Vezmi s sebou také kousek chleba!"
   Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřem."
   Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu.
   Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!"
   Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

 

Žl 146 ( 145 ), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: 1
Odp.: Duše má, chval Hospodina! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.

2. ČTENÍ Žid 9, 24-28

Čtení z listu Židům.

   Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.
   A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé - ne už pro hříchy - ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.

EVANGELIUM Mk 12, 38-44

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš učil zástupy:
   "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagógách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud."
   Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
   Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

_______________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, v době, kdy Ježíš žil, nebyly ještě žádné důchody ani sociální pojištění. Když ženě umřel manžel, byla odkázaná na pomoc druhých lidí – mladší vdovy se mohly vdát znovu nebo možná dělat nějakou práci, ale ty starší musely být opravdu chudé tak, že si to vůbec nedokážeme představit. Ta vdova z evangelia dala do chrámové pokladnice všechno, co měla na koupení jídla nebo na jiné nejnutnější životní potřeby. Musela mít proto opravdu velikou a pevnou důvěru, že Bůh se o ní postará.

 

Milí bratři a sestry,

Perikopa o chudé vdově v jeruzalémském chrámu se odehrává po Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma týden před židovskými Velikonocemi. Ježíš ještě naposled pobývá v chrámu a učí; za pár dní bude vydán do rukou těm, kteří jej odsoudí a připraví o život.

Běžně se poslední věta dnešního úryvku evangelia překládá ‚vdova hodila do pokladnice vše, z čeho měla být živa‘ nebo ‚celé své živobytí‘, ale v řeckém originále je ještě silnější vyjádření: ‚hodila do pokladnice celý svůj život‘. V tomto smyslu je chudá vdova nečekaným předobrazem toho, co se brzo stane: předobrazem Krista, který ve své extrémní chudobě na kříži, zbaven všeho a na pokraji smrti volá ‚Bože, do Tvých rukou svěřuji svého ducha‘.

V naší části světa může jen málokdo – vlastně asi skoro nikdo – zažít situaci tak velké chudoby v materiálním smyslu jako ona chudá vdova, neboť náš život je mnoha věcmi tak či onak zpravidla slušně zajištěn. Nicméně asi všichni jsme zažili v životě chvíle, kdy jsme si uvědomili svou naprostou závislost na Bohu; to, že nakonec Jemu patří náš život a že jinde než u Něho nemáme útočiště. Jsou to okamžiky, kdy zakoušíme naši chudobu nikoli materiální, ale jinou: třeba když se hroutí nějaké domnělé jistoty, na kterých jsme stavěli náš život; kdy procházíme něčím, co nezvládáme a ani nechápeme; nebo po nějakém velkém morálním selhání, kdy se nám rozpadá pozitivní obraz o nás samotných. Takové životní situace náš přímo nutí, abychom Bohu odevzdali celý náš život, abychom darovali celé sebe do Božích rukou.

Mám vždycky moc rád poslední okamžiky dne před spaním, kdy se v poslední části Denní modlitby církve, v kompletáři, recitují slova Bože, v Tebe důvěřuji, do tvých rukou svěřuji svůj život. Často si při tom uvědomím, že to, co za uplynulý den mohu Pánu dát, je opravdu vdovin haléř – lidsky viděno hodně málo. Avšak mnohem podstatnější je právě ono odevzdání všeho, čím člověk je a co má. Pak zažijeme osvobození – od našich starostí, trápení, nejistot; a dokonce od sebe samých.