25. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Am 8,4-7

Čtení z knihy proroka Amosa.

    Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: "Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme."
    Při chloubě Jakubově Hospodin přísahal: "Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!"


Žl 113 (112),1-2.4-6.7-8
Odp.: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.
nebo: Aleluja.

Chvalte, Hospodinovi služebníci; chvalte jméno Hospodinovo! Bud velebeno Hospodinovo jméno nyní i navěky!
Odp.
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, nad nebesa jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, který trůní na výsosti a shlíží dolů na nebe i na zem?
Odp.
Slabého zdvihá z prachu, ze smetiště povyšuj e chudého, aby ho posadil vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
Odp.


2. ČTENÍ 1 Tim 2,1-8

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

   První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.
    Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola - to mluvím pravdu a nelžu - za učitele víry a pravdy mezi pohany.
   Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.


EVANGELIUM Lk 16,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

 Ježíš řekl svým učedníkům:

   "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.'
   Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.'
   Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla.
   A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných.
   Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
    Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
   Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

 ________________________________________________________________________________

(Slůvko pro děti bude opět o ct. Martinu Středovi)

Milí bratři a sestry,

  Z Božího slova, které se dnes četlo, na sebe přitahuje jistě největší pozornost Ježíšovo podobenství o nepoctivém správci, právě proto, že je poněkud zvláštní – jako by v něm byla nepoctivost představována jako něco pozitivního. Mohli bychom se zde dnes - s pomocí výkladů různých biblistů - dlouze zabývat tím, jak to vlastně Ježíš myslel. A tak bychom úplně přehlédli zbytek dnešních čtení. Proto se teď zaměřím na to druhé, z prvního listu sv. Pavla Timoteovi. Můžeme si zopakovat úvodní věty:    První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.

   To první, k čemu svatý Pavel vybízí, je modlitba. Tím se také naznačuje, jak je důležitá - a v dnešní době to platí možná více, než kdy jindy. Dříve, třeba před sto lety na vesnici, byla křesťanská víra naprosto přirozenou součástí života; křesťanská kultura, způsob života valné většiny mohly být tím, co neslo víru jednotlivce. To už ale dávno není pravda, jako křesťané jsme malou menšinou, možná ne v naší farnosti, ale v rámci celé naší země nepochybně ano. Velmi často musíme v dnešním světě o svou víru zápasit, jaksi si ji vyvzdorovat. Víme dobře, co ji všechno ohrožuje: různé společenské tlaky; neuvěřitelný nápor informací, slov a obrazů, kterým jsme každý den vystaveni a jež jsou často naprosto protichůdné a těžko se v nich orientujeme. A také skandály a pohoršení uvnitř společenství církve, které těžce poškozují věrohodnost jejího hlásání. Stejně tak každý z nás, sám u sebe, ví, co nejvíc ohrožuje právě jeho vlastní víru a život z ní – protože jsme každý jiný, máme jinou povahu, jinou životní historii a jinou zkušenost s Božím působením v našem životě, a proto má také v tomto ohledu každý svoji vlastní Achillovu patu, své vlastní citlivé místo.

   |Modlitba je právě tím, co nám v našem zápase o víru pomáhá nejvíce: svatý Pavel vyjmenovává modlitbu prosebnou, přímluvnou a děkovnou. Modlitba díků a chval nás vede k obrácení pohledu od nás samotných a od našich problémů k Pánu. Nevidíme pak tolik sami sebe, ale vidíme jeho dobrotu a lásku, jeho moc a velikost, vidíme velké a podivuhodné věci, které On v našem životě vykonal. Prosebná modlitba - nebo v širším smyslu modlitba, ve které Pánu odevzdáváme vše, co nosíme s srdci - nám zase pomáhá, že se od toho stáváme svobodnými.  Že jsme schopni nepadat pod břemenem, o kterém si jinak myslíme, že je musíme nést sami. Zakoušíme, že to Ježíš nese s námi, že to jeho láska a milost může proměnit. Tak opravdu, jak říká svatý Pavel, můžeme vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti.

     Nakonec bude ještě dobré si všimnout, že svatý Pavel vyzývá k modlitbám za všechny lidi.  Schopnost přimlouvat se v modlitbě za všechny nás také osvobozuje. Činí nás svobodnými od strachu právě z toho světa, který mnohdy naši víru ohrožuje. Překonává pokušení uzavřít se do ghetta, udělat si křesťanskou sociální bublinu, ve které je mi dobře a ze které nevyjdu, ať si okolní svět spadne třeba do pekla. Modlitba za všechny lidi a za celý svět nám připomíná, že všichni lidé jsou naši bližní, naši bratři a sestry; že jsme s nimi spojeni naším společným lidstvím, že máme společného Otce. A také v nás živí naději pro všechny; i pro ty, kteří se nám zdají na hony vzdáleni od Boha a od dobrého života, protože Bůh chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.