Šestá neděle velikonoční C 2019

O šesté neděli velikonoční při mši svaté pro prvokomunikanty bude stejné kázání jako minulou neděli, při ostatních mších svatých čtu pastýřský list otce biskupa Vojtěcha. Můžete se také vrátit ke kázání z roku 2016.

5. neděle velikonoční C 2019

1. ČTENÍ Sk 14,21b-27

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili.
    Potom prošli Pisídií do Pamfýlie a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili.
    Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.


Žl 145(144),8-9.10-11.12-13ab Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. nebo: Aleluja.

Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí. Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 21,1-5a

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, spatřil jsem nová nebesa a novou zemi - dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.
    A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: "Hle - Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on - Bůh s nimi - bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu s očí: nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul."
    A ten, který seděl na trůně, řekl: "Hle - všechno tvořím nové!"


EVANGELIUM Jan 13,31-33a.34-35

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:
    "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví.
    Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

______________________________________________________________________

Při mši svaté pro prvokomunikanty:

Milé děti,

   Aby bylo Vaše dnešní první svaté přijímání opravdu slavnostní a výjimečné, tak jsem předevčírem koupil v obchodě s bohoslužebnými potřebami na Petrově tuto velkou hostii. Normálně při mši svaté používáme menší, kterou jenom rozlomíme napůl. Ale s tímhle kouskem pšeničného chleba - ještě před tím, než se stane Ježíšovým tělem - si můžeme ve zkratce zopakovat skoro všechno, o čem jsme si v přípravě povídali.

    Když se na něj podíváte, tak v těch rýhách můžete vidět tvar sluníčka. To nám může připomenout něco podobného jako plamínek paškálu, který teď hoří před vámi, a plamínek vaší křestní svíčky, který si od paškálu zapálíte. Láska Pána Ježíše je pro nás něco jako světlo slunce. Víte, že když je pod mrakem a prší, třeba na podzim, tak býváme smutní (i když v těchto dnech jsme se spíš z deště radovali). A moc se těšíme, až zase vysvitne slunce, protože nám to přináší radost. Před dvaceti lety jsem necelé tři roky žil na severu Evropy, ve Finsku, a zažil jsem tam dvě zimy, kdy je skoro pořád tma – a lidé se strašně moc, víc než my, těší na to, až přijde jaro a bude víc světla.  A moc si užívají léto, kdy naopak slunko skoro nezapadá. Světlo nám přináší radost a naději. A Pán Ježíš, který bude v tomhle kousku chleba za chvíli přítomný, nám dává totéž: když jsme moc smutní, když nás něco hodně trápí, tak si můžeme vzpomenout na to, že On vstal z mrtvých a má nás rád, ať se děje co se děje – a to je pro nás, jako by se rozptýlily mraky a vyšlo slunce.

     A chviličku před Vaším prvním svatým přijímáním já tenhle kousek chleba - který už bude Ježíšovo tělo -  rozlámu na kousky a každý z vás dostane jeden. A tohle nám zase připomíná dvě skutečnosti. Jednak to, že Pán Ježíš se pro nás z lásky rozdává. Asi znáte to úsloví On/ona by se pro někoho rozdal/a – často se to používá v souvislosti s maminkou a dítětem. Pán Ježíš se nám takhle rozdává - každému z nás se dává celý, protože je přítomný v každém kousku. A druhá věc, kterou nám to chce říct, je tahle – když jíme z jednoho kousku chleba, když jsme spolu u jednoho stolu, tak se máme mít rádi navzájem, přesně tak, jak nám to Pán Ježíš říká v dnešním evangeliu.

Při ostatních mších svatých:

Slůvko pro děti:

Milé děti, Pán Ježíš nám na konci dnešního evangelia vlastně radí, jak nejlépe máme svědčit o naší víře. Když bychom o ní jen mluvili, tak by nám nikdo moc nevěřil, protože dneska kdekdo mluví a píše o kdečem, a už se někdy dá těžko poznat, jestli je to pravda nebo ne. Ale pokud na nás bude vidět, že se vzájemně máme rádi, je to mnohem lepší než slova. Podle toho mohou všichni poznat, že jsme opravdu Ježíšovi učedníci; že bereme vážně to, co nám přikázal.

Milí bratři a sestry,

Dnešní druhé čtení je zaslíbením nového nebe a nové země na konci času. Dvacátá první a dvacátá druhá kapitola knihy Zjevení je jakoby vyvrcholení dramatu konečného střetnutí dobra a zla, které v sugestivních symbolických obrazech kniha Zjevení vykresluje v předchozích kapitolách. Bůh nakonec všechno obnoví; to staré, poznamenané hříchem, je zcela proměněno. V novém Jeruzalémě není ani pláč, ani smrt; není tam vůbec nic negativního. Středem tohoto nového světa je Boží přítomnost, Boží sláva uprostřed jeho lidu, která dává život bez konce a v plnosti.

V evangeliu nám Ježíš říká, že tento nový Boží svět se rodí už dnes, zde a nyní; byť ještě ne v plnosti. Úryvek je uveden příznačně Jidášovým odchodem – tedy začátkem Ježíšova vydání, které se však stane spásou světa. To staré, narušené hříchem, nenávistí a zradou, již odchází. A když Jidáš odejde, Ježíš hovoří o tom, že je oslaven - a že v něm je oslaven Bůh. A říká to v přítomném čase, nikoli v budoucím. A hned na to, aby bylo zřejmé, čím že je Bůh v přítomnosti oslaven, dává Ježíš své nové přikázání: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.

Když se tedy křesťané v Duchu svatém podle Ježíšova nového přikázání navzájem milují, Bůh se oslavuje, stává se přítomným, už nyní v tomto čase. Můžeme tak trochu ‚ochutnat‘, zakusit, co je zaslíbeno ve druhém čtení - jaké to bude, až Bůh na konci času bude všechno ve všem. A zároveň můžeme pochopit, že jedině a pouze naplňováním tohoto nového přikázání lásky můžeme vítězit nad zlem. Že tedy všechny jiné způsoby, jimiž bychom se mohli se zlem vypořádávat, jsou v křesťanském pohledu odsouzeny k nezdaru. Vítězství nade vším negativním ve světě - tedy nakonec jeho spása - nemůže spočívat v technickém pokroku, ani pouze v osvětě, a už vůbec ne v jakémkoli pokusu odstranit zlo násilím. Může vycházet pouze v tom, o čem píše ve třetí kapitole svého prvního listu svatý Jan: věřit ve jméno Božího Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.

4. neděle velikonoční C 2019

1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52

Čtení ze Skutků apoštolů.

Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii.
    Tam šli v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti.
    Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.
    Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.
    Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.


Žl 100(99),2.3.5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. nebo: Aleluja.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.
    A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."


EVANGELIUM Jan 10,27-30

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.
    Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."

_______________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Jaký musí být pastýř, aby jeho ovečky šly tam, kam je vede? Něco už naznačuje Ježíš: musí je znát a ony musejí znát jeho. A pak taky musejí vědět, že tam, kam je vede, je to pro ně dobré, že se tam dobře napasou a je tam bezpečno. Takže mu musejí důvěřovat. A my máme přesně takhle důvěřovat Pánu Ježíši, že to, co nám říká, nás vede k životu a k radosti.

Milí bratři a sestry,

   Dnešní evangelium je možná ze všech nedělí celého liturgického roku to nejkratší. Přitom se ale i v takto kratinkém úryvku jeden motiv opakuje hned dvakrát - a zřejmě proto, že to je stěžejní poselství. Ježíš nejdřív o svých ovcích říká, že mu je nikdo nemůže vyrvat z rukou, a pak říká totéž o rukou Otcových.

   A my bychom se nad takovým tvrzením mohli podivovat. Víme, že poklad víry máme v hliněné nádobě. Svatý Pavel v listě Filipanům říká, abychom o svou spásu usilovali s bázní a třesením. Vnímáme, kolik je skutečností, které by nás mohly vzdálit od přátelství s Ježíšem a od dobrého života. Vidíme kolem sebe - a já to dost často slyším i ve zpovědnici - příběhy pozvolného odklonu od víry, nebo příběhy velkých obtíží a velkých bojů, které jako křesťané prožíváme v sekularizovaném světě; a často je prohráváme. Mnoho věcí a mnoho hlasů, zdá se, nás může vytrhnout z Ježíšových - a tím i Otcových - rukou.

   Přesto Ježíš v dnešním kratičkém úryvku dvakrát opakuje, že vytrhnout z Jeho a Otcových rukou nemůže nikdo. Snad proto, abychom si to dobře zapamatovali a uvěřili tomu - proti všemu, co se nám může jevit. Ježíš říká, že Otec je větší než všichni. Boží láska a Boží moc je silnější než všechny tlaky sekularizace, než všechny pochybnosti a obtíže křesťanského života v dnešní době.

   Toto ujištění má ale jednu podmínku, o níž Ježíš hovoří již v úvodu dnešního úryvku: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou. Aby ti, kdo jsou Ježíšovi, zůstali s ním, musí slyšet jeho hlas, slyšet Slovo a jednat podle něj, jít tedy za Ježíšem, následovat ho. Slyšení Slova a poslušnost vůči němu jsou v Ježíšově kázání dvě nedělitelné skutečnosti. Máme-li však být vůči Slovu poslušní, zařídit podle něj svůj život, je nejprve nutné, abychom mu uvěřili. Abychom uvěřili oněm velkým a krásným zaslíbením, která s sebou poslušnost Slovu nese, abychom uvěřili, že vede ke skutečné svobodě a plnosti života. Když v jedenácté kapitole evangelia podle Lukáše říká Ježíšovi žena ze zástupu: Blaze té, která tě zrodila a odkojila! , Ježíš na to odpovídá  Spíše jsou blaženi ti, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.

3. neděle velikonoční C 2019

1. ČTENÍ Sk 5,27b-32.40b-41

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."
   Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
   Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.


Žl 30 (29),2+4.5+6.11+12a+13b
Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. nebo: Aleluja.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Odp. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Odp.


2. ČTENÍ Zj 5,11-14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

   Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! "
   A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.

EVANGELIUM Jan 21,1-19

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
   Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
   Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
   Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
   On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
   Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
   To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
   Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
   Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
   Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
   Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
   To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě!"

_____________________________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti,

Co myslíte, proč těch velkých ryb v síti bylo právě sto padesát tři? Úplně přesně to nevíme; určitě tam ten počet není jen tak, protože svatý Jan jím jistě chce něco říci. Někdo se ale domnívá, že to byl počet všech cizích národů, který byl tenkrát ve Svaté zemi lidu Izraele známý. Přitom si můžeme vzpomenout, že u Genezaretského jezera, právě tam, kde se odehrává dnešní evangelium, Ježíš povolal rybáře Petra a Ondřeje slovy Ode dneška budete lovit lidi. Petr a ostatní apoštolové tedy teď mají jít a zvěstovat všem lidem na světě, že Ježíš vstal z mrtvých. A my jsme taky poslaní.

Milí bratři a sestry,

   Trojí Ježíšova otázka v rozhovoru se Šimonem Petrem nepochybně a jasně odkazuje k trojímu Petrovu zapření poté, co Ježíše zatkli v Getsemane a odvedli do domu velekněze. Svatý Jan ve svém evangeliu pracuje se symboly; a tak trojí zapření a trojí otázka a odpověď v dnešním evangeliu mají také symbolický význam. Číslo tři je v Písmu svatém, v trochu slabším smyslu než sedmička, číslem plnosti. To, že Petr zapřel Ježíše ne jednou, ale třikrát, je obrazem totálního lidského selhání. Petr předtím tvrdil, že za Ježíše položí svůj život; nyní je konfrontován se svojí slabostí, se svým strachem o sebe, s tím, že se stydí k Ježíši se přiznat. Hluboce si prožívá, že vlastně není Petr-Skála, i když ho tak Ježíš nazval, protože rozhodně nedokázal být vnitřně pevný.

    Můžeme se do scény rozhovoru Petra s Ježíšem po jezuitském způsobu vžít, představit si samy sebe na místě Petra: po snídani se k němu Ježíš obrátí, a Petr se možná domnívá - protože u lidí to tak koneckonců funguje -  že s ním bude mluvit o jeho zapření. Že mu možná řekne Šimone, synu Janův, selhal jsi, zklamal jsi mne, hlavou apoštolů už dál být nemůžeš, vyberu si někoho jiného. Ježíš mu ale nic takového neříká, o jeho selhání se ani slůvkem nezmiňuje, jako by ho to vůbec nezajímalo. Jediné, co je pro Ježíše důležité, je jeho otázka Miluješ mne? A když na ni Petr odpoví třikrát ano, Ježíš třikrát potvrzuje jeho povolání, které už předtím dostal: Pas mé ovce.

    Máme asi všichni, milí bratři a sestry, čas od času sami ze sebe asi podobný pocit zklamání jako Petr. Svá povolání - ať už v manželství a rodině, nebo v kněžství, zasvěceném životě či kdekoli jinde - žijeme s mnoha selháními a chybami. Hezký obraz, který jsme měli sami o sobě, se nám rozpadá, podobně jako se rozpadl Petrovi, když si o sobě myslel, že je statečný, a za žádných okolností svého Mistra nezapře. Ježíš s tím ale počítá. Důvěřuje nám a povolává nás právě v naší slabosti. Co ho opravdu zajímá, je to, jestli ho máme rádi. Náš vztah k Němu je zároveň základní podmínkou toho, abychom svá povolání žili věrně i v těžkostech. Zejména na to, jaká je naše láska k Němu, bychom se měli ptát sami sebe ve zpytování svědomí - možná ještě dříve, než se začneme zabývat našimi spáchanými hříchy a nevykonaným dobrem. A co víc – právě tyto naše hříchy, slabosti a selhání mohou být nakonec cestou k tomu, že budeme moci upřímně a z celého srdce říci Pane, Ty víš, že tě mám rád. Je to přesně totéž, co Ježíš říká o ženě v domě farizeově: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když teď projevuje tak velkou lásku.