22. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Dt 4, 1-2. 6-8

Čtení z páté knihy Mojžíšovy. 

   Mojžíš řekl lidu toto:
   "Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji.
   Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně, moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji."


Žl 15 (14), 2-3a. 3b-4. 5bc Odp.: 1a
Odp.: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, upřímně smýšlí ve svém srdci, svým jazykem nepomlouvá.
Odp.
Nečiní příkoří svému bližnímu, netupí svého souseda. Nešlechetným člověkem pohrdá, ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Odp.
Kdo nelichvaří svými penězi a nebere úplatky proti nevinnému. Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá!
Odp.



2. ČTENÍ Jak 1, 17-18. 21b-22. 27

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba. 

Bratři moji nejmilejší!
   Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno (u hvězd) otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.
   Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.


EVANGELIUM Mk 7, 1-8. 14-15. 21-23

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni Židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou, a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů a měděných nádob.
   Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: "Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?"
   Odpověděl jim: "Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: 'Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.' Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského."
   Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: "Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, opovážlivost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje."
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Dnešní slůvko bude velmi krátké, protože ještě něco málo řeknu na konec, při žehnání školních aktovek. Takže: dneska bychom si výjimečně neměli brát příklad z Ježíšových učedníků, kteří jedí neumytýma rukama, a raději si v tomhle vzít příklad z farizeů, a nejíst, dokud si ruce pečlivě neumyjete – zvlášť teď, když někteří z vás zase začnou chodit do školy.

Milí bratři a sestry,

   Dnešní texty se týkají vztahu mezi dvěma aspekty náboženství – na jedné straně tradicí, a na druhé něčím, co bychom mohli nazvat niternost – to, o čem Ježíš říká, že to vychází ze srdce, to všechno, co se nejvíce projevuje v osobní modlitbě, když Boha v duchu chválíme, děkujeme mu, o něco jej prosíme nebo si před ním jen vyléváme srdce.

   Na první pohled - pokud bychom zůstali jen u dnešního evangelia – by se tradice , ono podání předků mohla jevit jako něco překonaného, zbytečného a dokonce škodlivého. Ostatní dnešní texty - hlavně první čtení -  nám ale jasně říkají, že tomu tak není. Význam slova tradere je něco předávat dál. Opravdová tradice je v pojetí židovství a křesťanství něco jako památka, jako živá vzpomínka na velké skutky, které Bůh koná pro člověka. Okolo Zeleného čtvrtku se vždycky s přáteli sejdeme na sederové večeři, při které se čte pesachová haggada – vyprávění rodičů dětem o tom, jak Hospodin vyvedl izraelský národ z Egypta do zaslíbené země. Tímto způsobem se v židovských rodinách udržuje živá víra a stále další generace si udržují paměť o tom, co Bůh pro ně vykonal.

   Součástí tradice je také to, že Hospodin dává svému lidu přikázání. Lid Izraele je má od této chvíle dodržovat, ale ne proto, aby ho Bůh měl pod kontrolou, ale proto, aby žili a aby byli moudří a rozumní. Tato přikázání se mají rovněž předávat z otce na syna, mezi generacemi, aby lid Izraele měl život a moudrost i nadále, po všechny časy. Jedním z hlavních motivů knih Starého Zákona od Pěti knih Mojžíšových dál je popis toho, co se přihodí, když se tradice přeruší; když lid Izraele zapomene na to, co je předáváno- na velké Boží skutky a na Boží přikázání: vždycky se přihodí nějaké neštěstí, například rozdělení království nebo babylonský exil. Tradice se naštěstí nikdy nepřeruší absolutně, vždycky je nakonec možné ji vzkřísit: ve Druhé knize Kronik se například v jeruzalémském chrámě najde kniha Zákona, která byla předtím ztracená. Biblisté mají za to, že velká část Starého Zákona byla z ústní tradice zapsána po návratu Izraele z babylonského exilu – právě proto, aby se něco takového už neopakovalo.

   Vrátíme-li se k evangeliu, pak vidíme, že se Ježíš neobrací proti opravdové tradici ve smyslu připomínání si Božích skutků a Božích přikázání, ale právě proti vyprázdněné tradici, kterou evangelium nazývá podání předků – bez jakékoli zmínky o Hospodinu. Možná je to něco ve smyslu našeho tak se to dělalo vždycky. To hlavní, co Ježíš vytýká farizeům a učitelům zákona, a co by mohlo docela dobře potkat i nás, je shrnuto v jedné větě, citaci z proroka Izajáše: Tento lid mne uctívá rty, ale jeho srdce je daleko ode mne.  Jistě i takováto tradice může být úctyhodná, a může přispívat k vědomí sounáležitosti s generacemi lidí před námi, ale k větší víře, naději a lásce nevede. Jak Ježíš říká, člověk může tradici navenek dodržovat, ale přitom mít plné srdce věcí, které ho od Boha i od druhého člověka vzdalují.

    Přeji nám tedy všem, milí bratři a sestry, abychom v našem životě z víry dokázali skloubit opravdovou věrnost tradici - jako živému připomínání si Boží dobroty a Božího vedení v minulosti- s neméně opravdovou niterností naší víry; tedy s čistým srdcem, které se modlí a které se raduje z toho, že je v něm Bůh přítomen.