9. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Dt 5, 12-15

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Toto praví Hospodin:
   "Zachovávej den sobotní a svěť ho tak, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.
   Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj býk a tvůj osel, žádný tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě - aby si mohl odpočinout tvůj otrok a tvá otrokyně jako ty.
   Pamatuj, žes byl otrokem v egyptské zemi, že Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvedl odtamtud mocnou rukou a napřaženým ramenem. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys zachovával den sobotní."


Žl 81 (80), 3-4. 5-6ab. 6c-8a. 10-11ab Odp.: 2a
Odp.: Plesejte Bohu, který nám pomáhá.

Zanotujte píseň, udeřte na buben, na líbezně zvučící citeru a harfu. Zadujte do trub v den novoluní, v den úplňku, v čas našeho svátku.
Odp.
Takový je příkaz v Izraeli, je to zákon Jakubova Boha. Nařízení, které dal Josefovi, když se postavil proti egyptské zemi.
Odp.
Slyšel jsem neznámý mně hlas: "Zbavil jsem jeho šíji břemena, z jeho rukou jsem vzal koš robotníka. V soužení jsi volal, a osvobodil jsem tě.
Odp.
Nesmíš mít boha jiného, nesmíš se klanět bohu cizímu! Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země."
Odp.


2. ČTENÍ 2 Kor 4, 6-11

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.
   Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.
   Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.


EVANGELIUM Mk 2, 23-3, 6

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?"
   Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?"
   A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!"
   Ježíš opět vstoupil do synagógy. Byl tam člověk s ochrnulou rukou. Dávali na Ježíše pozor, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat.
   On tomu člověku s ochrnulou rukou řekl: "Vstaň, pojď doprostřed." Pak se farizeů zeptal: "Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo zabít?" Ale oni mlčeli. Zarmoucen nad zatvrzelostí jejich srdce, rozhlédl se po nich s hněvem a řekl tomu člověku: "Vztáhni ruku! " Vztáhl ji, a ruka byla zase v pořádku.
   Farizeové šli hned ven a s herodovci se proti němu radili, jak by ho zahubili.

Slůvko pro děti:

Lidé Ježíšovy doby a národa, zbožní Izraelité, to měli v sobotu podobné jako my v neděli. My chodíme do kostela na mši svatou a máme se zdržet veškeré práce, kterou není nutné udělat, abychom měli čas být s našimi blízkými. Věřící Židé chodí v sobotu na bohoslužbu do synagógy a také nepracují, ale předpisy o odpočinku mají mnohem přísnější než my křesťané: slyšel jsem, že v Izraeli mají některé domácnosti místo vypínačů jen senzory pohybu, kterými se zapíná svícení, protože zapnout vypínač by vlastně znamenalo pracovat, udělat světlo - a to by nešlo, protože podle první knihy Mojžíšovy Bůh sedmého dne nedělal vůbec nic, ale odpočíval.

Takže Ježíš a jeho učedníci židovskou sobotu porušili: trhání klasů byla vlastně sklizeň, tedy práce, stejně jako uzdravení toho člověka. Proč to tedy Pán Ježíš udělal, nebo dovolil, když se to nesmělo? Protože má rád člověka. Bylo mu líto hladových učedníků, i toho člověka s ochrnulou rukou. Když máme někoho rádi, vidíme, že se trápí, a můžeme mu pomoci, tak mu neřekneme Ještě to chvíli vydrž, pomůžu ti, až mi to dovolí. Když ho máme rádi, tak mu pomůžeme hned. Proto taky není hřích, když jde věřící pan doktor v neděli do práce: pomáhá tam lidem - a ta pomoc do pondělka nepočká.

Milí bratři a sestry,

Vždycky když čtu nebo slyším text dnešního druhého čtení, nebo jiné podobné místo u svatého Pavla, vybaví se mi skoro automaticky příhoda, kterou nám před dvaceti lety vyprávěl otec Jiří Rous u svatého Tomáše v rámci přípravy dospělých na přijetí křtu a dalších svátostí: jednou prý za ním přišel do sakristie nějaký bodrý křesťan a povídá (omlouvám se těm, kteří se pohorší): Pane faráři, kdyby za církví nebyl Bůh, tak jsme dávno v pr…i.

To, že máme poklad víry v nádobě hliněné, pociťujeme téměř na každém kroku našeho křesťanského života, máme-li v sobě obyčejnou pokoru a realistické vidění věcí. Pavlova vize církve jako společenství věřících je pravý opak triumfalismu, pojetí církve jako neposkvrněné a zářící nevěsty Beránkovy kráčející vítězně dějinami světa. Víme velmi dobře o slabostech nás, jednotlivých křesťanů, které, sečtou-li se dohromady, tvoří slabosti a hříchy celé církve. Svatému Pavlovi rozumíme na první poslech - ano, valí se na nás trápení, býváme bezradní, sráženi k zemi, a také pronásledovaní; byť možná jen měkkým způsobem, nelítostnou a paušální kritikou křesťanství, jak jsme toho byli svědky nedávno i v našem městě.

Ale v tom všem, možná až na úplném dně sil, ve chvíli, kdy už si chceme zoufat a kdy už máme dojem, že je konec, můžeme zažít nepodmíněný pokoj a radost - nakonec nejsme zoufalí, ani opuštění, ani zničeni. V osmé kapitole listu Římanům je text na podobné téma jako dnešní druhé čtení, který může sloužit jako jeho dovysvětlení: Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?  Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."  Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.