11. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Ez 17, 22-24

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Tak praví Pán, Hospodin:
    "Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vynikající hoře.
    Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí.
    Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil."


Žl 92 (91), 2-3, 13-14. 15-16 Odp.: 2a
Odp.: Dobré je chválit Hospodina.

Dobré je chválit Hospodina, opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! Zrána hlásat tvé milosrdenství a za noci tvou věrnost.
Odp.
Spravedlivý pokvete jak palma, poroste jak cedr na Libanonu. Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Odp.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží, aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, v němž není nepravosti.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Kor 5, 6-10

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu (v Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu.
    A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově zůstáváme, nebo se z domova odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.


EVANGELIUM Mk 4, 26-34

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl zástupu:
    "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně."
    Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu."
    Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal ( Boží ) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

Slůvko pro děti:

Ve scénce z biblických postaviček máme úplnou výstavku semínek. A můžeme tam vidět, že jsou různě veliká – a kdybychom je zaseli, vyrostou z velkého semínka velké rostliny a z malého malé? Určitě ne! Například jehličnaté stromy mají semínka velice malá – když vytřepete například na podzim smrkovou šišku, tak to uvidíte. Pšeničná zrníčka jsou o hodně větší – ale rostlina pšenice je mnohem menší než vzrostlý smrk.

Proč to Pán Ježíš říká? Protože Bůh z malých věcí dělá rád velké. Někde na druhém konci země se stane něco velkého důležitého a dobrého, o čem se dočteme v novinách nebo to vidíme v televizi. A nikdo neví proč se to stalo, protože s tím nikdo dopředu moc nepočítal. To je pak dost možné, že se za to docela nenápadně a v ústraní někdo modlil, nějaká vaše babička nebo řeholní sestry v klášteře.

Milí bratři a sestry,

Dnešní texty svědčí o síle a vitalitě Božího slova, přijatého do srdce. Evangelium pochází ze čtvrté kapitoly Marka, která začíná podobenstvím o rozsévači. Semeno slova se ujme, vyroste a přinese plody, jen když padne do dobré země-tedy do otevřeného srdce, do hlubokého nitra člověka. Právě tam vyrůstá Boží království, ještě předtím, než se projeví navenek - v konkrétních vztazích ke druhým, v síle vnitřního vztahu s Bohem.

V první části dnešního evangelia se hovoří právě o tomto procesu růstu, mezi zasetím do dobré země a přinesením plodů. Výpověď je poměrně jasná a srozumitelná - stačí zasetí do dobré země, a dál už to jde samo - tvůrčí síla Slova je aktivní, něco se děje, pomaličku a nepozorovatelně, a najednou se ukáže zralý plod - a člověk se diví, kde v něm vyrostla schopnost třeba někomu odpustit nebo se pustit do díla, na které by lidsky vzato vůbec neměl. Často se nám zdá, že během mnoha let s námi síla svátostí a slyšeného slova  jakoby nic nedělá, zdá se nám, že jsme stále stejní - ale možná, kdybychom se mohli vrátit v čase a viděli se objektivně, zjistili bychom, že jsme opravdu jinde, že jsme ve vztahu s Pánem pokročili, že v nás vyrostla nějaká ctnost, které jsme si nevšimli, třeba jen proto, že jsme se křečovitě zaměřili na sledování nějaké jiné oblasti života a kvůli tomu jsme tento pokrok nebyli schopni vidět.

Druhá část podobenství pak hovoří o tom, že z oné setby Slova vyrůstá něco mnohem většího, než ze všeho ostatního, co do srdce přijmeme nebo co si tam najde cestu násilím. Setba slova nám může připadat slaboučká - co zmůže si párkrát za týden něco poslechnout v kostele či něco si z Písma přečíst, když je naše nitro ze všech stran bombardováno mnohem sugestivnějšími, příjemnějšími a silnějšími podněty z reklamy a médií?  A navíc se ona Boží setba nevnucuje-pokud padne na tvrdou půdu, nebude se násilím zavrtávat hlouběji do země, raději uschne. Bůh nám nechává svobodu přijmout či odmítnout Jeho slovo. Onen jiný druh setby však tuto schopnost má - víme dobře, že některé podněty v reklamě útočí na podprahové vnímání a člověk je do sebe přijímá, aniž by chtěl.

Přesto nás dnešní evangelium přesvědčuje, že setba Božího slova je silnější než setba lidských slov, protože Boží moc je větší než moc lidská. Boží království v srdci může vyrůst tak, že zastíní to, co vyrostlo z něčeho jiného - tedy jinými slovy, že od toho všeho jiného můžeme být svobodní