1. neděle adventní C 2015

1. ČTENÍ Jer 33,14-16

Čtení z knihy proroka Jeremiáše

   Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu.V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

Žl 25(24),4-5ab.8-9.10+14 Odp.: 1b

Odp.: K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď' mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

Odp.

Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.

Odp.

Hospodinovo jednáni je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, dává jim poznat svou smlouvu.

Odp.

2. ČTENÍ 1Sol 3,12-4,2

Čteni z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři!

   Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.

   Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.

EVANGELIUM Lk 21,25-28.34-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:

    „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.

   Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

Milí bratři a sestry,

Dnešní texty můžeme chápat jako návod k dobrému prožití adventní doby. Jistě se jimi nechce říci, že letos už určitě nastane konec světa. Jsou prostě výzvou k obnovení bdělosti srdce.

V evangeliu je zajímavý protiklad, i když ne úplně jasně formulovaný, mezi pohybem vzhůru a dolů. Až to začne, vzpřimte se a zvedněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi. V řeckém originále je v oné druhé větě použito sloveso, které znamená zatížit, stísnit, unavit. A i když zrovna neholdujeme přejídání nebo nadměrnému pití alkoholu, jistě snadno pochopíme, co nám tím Pán chce říci. Pokud se příliš utápíme v pozemských skutečnostech, hledáme v nich naplnění a štěstí, nebo se jimi prostě zabýváme až příliš, máme o ně příliš velkou starost, ocitne se naše duše přesně v takovém stavu - zatížení, skleslosti, únavy, frustrace, že jsme opět nenalezli to, co jsme hledali. V tomto stavu není dost dobře možné se napřímit a pozvednout hlavu, není možné vidět nebe, protože jsme zahleděni do země, ba k zemi sráženi. A paradoxně už nedokážeme vidět ani opravdové dobro a krásu těchto věcí, protože jsme se jimi nechali spoutat a mohou se nám stát těžkým břemenem, otrockým jhem. Můžeme se stát otroky předvánočního shonu, otroky reklamy, která nám vnucuje věci, které nepotřebujeme; otroky spoutanými starostmi o tisíc vnějších věcí, které při objektivním pohledu opravdu nejsou až tak důležité.

Jistě mi tátové a maminky od rodin namítnou, že se mi to snadno říká, a že předvánoční nákupy a vaření se samy neudělají. A samozřejmě není nic špatného na tom mít v rodině na Vánoce uklizeno, nazdobeno a napečeno. Avšak dnešní stůl Božího slova nám ukazuje to opravdu důležité, to, oč bychom se v adventní době měli snažit především. Spolu s onou pozorností srdce, o které už byla řeč, je to především pobídka. Bděte a modlete se. Ani jedno, ani druhé nemá však být cílem, ale cestou: cílem je to, co čteme ve druhém čtení: Ať ve vás Pán stále rozhojňuje víc a více lásku jednoho ke druhému i ke všem lidem.

Jestliže se jako křesťané tohoto adventního úkolu podle svých sil zhostíme, máme k němu také zaslíbení Boží pomoci, tak jak jsme je slyšeli v žalmu: Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí. Ten, kdo se bude snažit do adventu takto vykročit, zakusí přitom Boží důvěrnost. Na první poslech přísná Ježíšova slova, která jsme slyšeli v posledním týdnu starého liturgického roku a také dnes, už pak tak přísně neznějí. Když má člověk bdělé srdce, probuzené modlitbou a láskou, Boží blízkost a Boží jednání mu není žádnou hrozbou, ať se projevuje jakkoli. Spravedliví poznávají Boha, jaký skutečně je, protože se mu stali v lásce podobnými. Jistě je to dlouhá a úzká cesta, ale máme nyní, na začátku adventu, opět příležitost se po ní vydat a kousek jí ujít.