4. neděle v mezidobí A 2026

1. ČTENÍ Sof 2, 3; 3, 12-13

Čtení z knihy proroka Sofoniáše.

Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru,
snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Zanechám uprostřed tebe lid pokorný, chudý, ty, kteří hledají útočiště v Hospodinově jménu. Kdo zbudou z Izraele,
už nebudou konat nepravost, nebudou lhát,
v jejich ústech se už nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.

Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: Mt 5, 3
Odp.: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.

2. ČTENI 1 Kor 1, 26-31

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.
    A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou "něco", aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
    A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce; moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.'



EVANGELIUM Mt 5, 1-12a
 
Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto:
    "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
    Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
    Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
    Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
    Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
    Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
    Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
    Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."

 ________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Ježíšova blahoslavenství nám mohou připadat divná. Hned to druhé je Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavený znamená něco jako šťastný, ale hodně - a ne chvilku, ale pořád. Ale jak může být takhle šťastný někdo, kdo pláče? Občas pláčeme radostí nebo smíchy, ale to je málokdy – většinou pláčeme, když jsme nějak hodně smutní nebo nešťastní.  

Pán Ježíš ale neříká, že jsou plačící šťastní, protože pláčí. Říká, že jsou šťastní, protože budou potěšeni. Někdy můžeme být z něčeho opravdu hodně smutní; ale i při tom smutku bychom nikdy neměli zapomenout, že Bůh nás má rád, je s námi a záleží mu na nás. A protože věříme, že Pán Ježíš vstal z mrtvých, tak taky věříme, že všechno to, co nám způsobuje smutek, jednou skončí.

 

Milí bratři a sestry,

 Osmero blahoslavenství je jakýmsi Ježíšovým programovým prohlášením. Ježíš záměrně vystupuje na horu (byť v reálu je hora Blahoslavenství vlastně jen pahorek, kopeček na břehu Genezaretského jezera), aby svým posluchačům připomněl Mojžíše, který na hoře Sinaj obdržel od Hospodina Desatero. Je to jeho první veřejné vystoupení, první kázání či vyučování - v úvodu dnešního úryvku jsme slyšeli, že otevřel ústa a učil je takto. Je to jakoby prolog k celému jeho učení a životu, je to stručná charakteristika Božího království, jehož příchod hlásal Jan.

 Zároveň však bychom Ježíšova blahoslavenství mohli – a možná, pod vlivem posledních událostí ve světě i u nás doma, o to více – považovat za naprosto nerealistická, vlastně za pravý opak toho, jak náš svět reálně funguje. Napadá mne v téhle souvislosti několik parafrází:

 Blahoslavení arogantní, neboť oni si vydobudou všechno, po čem touží.

Blahoslavení ukřičení, v reálném životě i na sociálních sítích, neboť jim bude věnována pozornost.

Blahoslavení nemilosrdní, neboť tento svět je místem darwinistického boje o život.

 A jistě každého z vás napadnou nějaké další podobné výroky.

 Myslím a věřím, milí bratři a sestry, že takový pohled na skutečnost by byl ovšem docela povrchní. Blahoslavený znamená šťastný – kdyby však svět spočíval opravdu jen na principu přežití silnějšího, asi bychom v něm šťastní nebyli; a nebyli by v něm zřejmě šťastní ani ti, kteří by byli v tomto zápase schopní nějak vítězit.  Myslím, že v hloubi srdce všichni toužíme po tom, aby svět fungoval podle Ježíšova horského kázání - jakkoli musíme vždycky uznat, že realita je tomu na hony vzdálená. Ale tato nostalgie po dobru, lásce a svornosti všech lidí je v nás, a vždycky se čas od času projeví, i když jinak je naše srdce možná v tomto smyslu okoralé negativními životními zkušenostmi.

 Důležité také je, že Ježíš ke každému blahoslavenství říká důvod, vždycky uvádí své neboť. Plačící nejsou šťastní proto, že pláčí; ale proto, že budou potěšeni. Je to takzvané passivum divinum, a neznamená to nic jiného, než že je potěší sám Bůh. Jedině v prostoru víry (jako existenciální důvěry) v dobrého Boha dávají Ježíšova blahoslavenství smysl. Můžeme to dobře pochopit, pokud se podíváme na paralelní místo u svatého Lukáše, kde Ježíš ke svým blahoslavenstvím přidává čtyřnásobné běda:

Ale běda vám, boháči, neboť (už) máte své potěšení.

Běda vám, kdo jste nyní nasycení, neboť budete hladovět.

Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete naříkat a plakat.

Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům!

 V druhé polovině každé z těchto vět není passivum divinum ani jednou, je tam jen a pouze lidská odměna (či trest, podle kontextu). Kdo žije svůj život jako pravý opak Ježíšových blahoslavenství, podle logiky tohoto světa, musí se spolehnout právě jen na logiku tohoto světa: na vrtkavou lidskou přízeň; na to, jak věci tohoto světa fungují. 

Pevná víra, že dobrý Bůh je se mnou, že se o mne stará a chrání můj život, je nezbytný základ pro to, abychom měli odvahu logiku tohoto světa opustit a vydat se na úzkou cestu života podle Ježíšových blahoslavenství.  

 

3. neděle v mezidobí A 2026

 

1. ČTENÍ Iz 8, 23b-9, 3

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
    Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist.
    Neboť jařmo, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.



Žl 27 (26), 1. 4. 13-14 Odp.: 1a

Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 10-13. 17

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista:
Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte.
    Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká (něco jiného) : "Já držím s Pavlem!", "já zase s Apollem!", "a já s Petrem!", "já s Kristem!"
    Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni?
    Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.



EVANGELIUM Mt 4,12-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:
    'Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině stínu smrti.'
    Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království."
    Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a následovali ho.
    A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
    Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, máme zde opět krásnou scénku z biblických postaviček. Týká se dnešního druhého čtení. Vidíme tam ty jednotlivé skupinky, které korintští křesťané vytvořili, a které se pak mezi sebou začaly hádat. Ten uprostřed ovšem není svatý Pavel, který je chce přimět, aby se usmířili – Pavel byl daleko, proto jim to musel napsat v dopisu. Ten uprostřed je Pán Ježíš – protože na něm to usmíření a jednota stojí. I když mají korintští křesťané různé názory a jsou v různých partách, všichni patří Pánu Ježíši a skrze něho nebeskému Otci – a všichni jsou si tedy vzájemně bratřími a sestrami.

 

Milí bratři a sestry,

 V dnešní promluvě se zaměřím na druhé čtení, protože mi toto téma připadá nadmíru aktuální.

 Svatý Pavel píše křesťanské obci do Korintu. Bylo to důležité přístavní město, velmi kosmopolitní a s velmi uvolněnými způsoby. Pamatuji si, že na hodinách biblistiky na Lateránské univerzitě v Římě náš vyučující jednou Korint přirovnal k dnešnímu Amsterdamu či Hamburku. To vše se samozřejmě odráželo i v životě korintské křesťanské obce – atmosféra města, v němž žili, na ně musela nutně mít vliv.

 V dnešním krátkém úryvku svatý Pavel korintské křesťany nabádá, aby dokázali překonat rozdělení, jež mezi nimi panuje. Nevím jak vám, milí bratři a sestry, ale mně to silně připomíná naši současnou situaci. Stejně jako korintští křesťané, i my jsme dětmi své doby a své kultury, nemůžeme nebýt ovlivnění atmosférou, ve které žijeme. A - opět stejně jako v Korintě - je asi jednou z největších bolestí právě rozdělení, a to nejen mezi křesťany různých denominací, ale možná hlavně uvnitř naší církve. Vytváříme si - s vydatnou pomocí sociálních sítí - názorové bubliny a s nimi spojené zkratkovité nálepky, jimiž označujeme ty druhé, ty které považujeme za názorové odpůrce - oblíbené jsou ty s podstatným a přídavným jménem, jako ‚zapšklý fundamentalista‘ či ‚zkažený liberál‘. A zpravidla se těmto druhým také přisuzuje všechno špatné, co se v církvi děje: Kdyby tradicionalisté neblokovali skutečné přijetí závěrů Druhého vatikánského koncilu, už by dávno došlo k nutným reformám; nebo: Progresisté vyprodali zdravou nauku a banalizovali posvátnou liturgii, a tak se nedivme, že církev je v krizi.  

 Svatý Pavel v dnešním druhém čtení adresuje korintské církevní obci silný úvodní apel: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. Tato slova nám mohou znít naprosto nerealisticky: nebyla by taková jednota násilná? Nestala by se církev sektou, armádou klonů bez individuality a vlastního názoru? Vzpomínám si, že jsme se za mých římských studií při různých příležitostech setkávali s bohoslovci a kněžími jednoho nejmenovaného společenství – všichni vypadali opravdu úplně stejně, včetně shodné pěšinky ve vlasech. Vždycky mi to trochu nahánělo strach.

Jenže svatý Pavel nechce z křesťanské obce v Korintu nic takového vytvořit. Jen prostě ukazuje na to, kde leží nejhlubší zdroj jednoty. Nespočívá v žádné uniformitě, ani v něčem, co se nařizuje shora. Spočívá v tom, kým korintští křesťané v nejhlubší rovině svého bytí jsou a komu patří. Jsou součástí tajemného Kristova těla. Pán Ježíš je pilířem jejich jednoty, je tím, kdo dokáže propojit všechny protiklady. Je tím, kdo nám skrze Ducha svatého dává vydržet napětí jednoty v různosti. V síle toho, že si uvědomuji, kým jsem a komu patřím, mohu také přijmout, že můj bratr či sestra má v něčem jiný názor než já - a možná radikálně jiný - ale přesto s ním mohu zůstat v jednom společenství.

 

2. neděle v mezidobí A 2026

1. ČTENÍ Iz 49, 3. 5-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

    Hospodin mi řekl: "Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou."
Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou.
    Řekl mi (tedy): "Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země."




Žl 40 (39), 2+4ab. 7-8a. 8b-9. 10 Odp.: srv. 8a+9a
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu.
Odp.
V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 1-3

Začátek prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

    Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista; a bratr Sosthenes členům církevní obce Boží v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, Pána svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.




EVANGELIUM Jan 1, 29-34

Slova svatého evangelia podle Jana. 

    Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: 'Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu."
    A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'
    A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."

________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Dnešní druhé čtení je začátek prvního listu svatého Pavla křesťanům do řeckého města Korintu. Kdybychom ten list četli dál, zjistili bychom, že Pavel v některých věcech korintské křesťany docela drsně kárá a nabádá je, aby se polepšili. Ale to první a hlavní, co jim říká, je v úvodním pozdravu: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Korintští křesťané možná nežijí moc dobře, ale stejně jsou Bohem milovaní. A když si to uvědomí, budou také mnohem snáz schopni se polepšit.

Milí bratři a sestry,

 Dnešní evangelium je dozvukem svátku Křtu Páně, jímž minulou neděli skončila vánoční doba. Zároveň nám v něm Jan Křtitel ve zkratce odhaluje svoji duchovní cestu, své vlastní hledání.

 Na začátku je Jan povolán připravit cestu přicházejícímu Božímu království skrze křest na odpuštění hříchů. Avšak Jan prozatím neví, v čem konkrétně bude toto Boží království spočívat (Ani já jsem ho neznal). Jeho mise je v tomto smyslu jaksi krok do neznáma; Jan ví, co má v danou chvíli konat, ví, že se Boží království blíží, ale víc neví - to ostatní musí poznat až na cestě.

 Když se ovšem Jan vydal na cestu svého povolání, Hospodin mu dále ukazoval směr, dal mu znamení; podle něho Jan rozpoznal, co ono přicházející Království znamená, že je totožné s Ježíšovou osobou. Jan viděl, a proto může dosvědčit: to je Syn Boží.

 Janovo svědectví je obrazem naší vlastní životní pouti, jako lidí a jako křesťanů. Když rozpoznáme v životě Boží pozvání – ať již do jakéhokoli stavu a povolání – a vydáme se na cestu, nevíme, co nás čeká. Vidíme jen pár kroků před sebe. Máme prakticky jen důvěru v Pána, v to, že skutečně kráčí s námi a že nám v pravý čas dá vědět další směřování naší cesty a odhalí smysl událostí, které jsme na cestě prožili.

 Je velmi důležité tuto zkušenost mít, je důležité být pozorný vůči životním událostem - i těm zdánlivě nedůležitým - a snažit se v nich hledat právě toto Boží nasměrování. Samozřejmě - v určitých životních obdobích se nám takováto reflexe daří mnohem hůř než jindy. Když nás potká nějaké velké trápení, když máme pocit, že Bůh mlčí, když jsme vnitřně plní emocí jako smutek či hněv, pak můžeme smysl událostí rozklíčovat jen těžko - nebo vůbec ne. Naše modlitba je vlastně jen vylévání srdce před Hospodinem, podobně jako si na začátku první knihy Samuelovy vylévá srdce Chána, budoucí Samuelova matka. I v takových chvílích je však třeba kráčet dál - s onou bazální důvěrou, že Bůh je dobrý, že to, co na náš dopustil, neznamená, že nás nemiluje;  že Ježíš jde s námi a že s námi také nese naše břemena. A jednu chvíli, až se vše zase zklidní, se budeme moci za tímto obtížným kusem cesty ohlédnout a říci s Janem Křtitelem: Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží. Dosvědčuji, že Ježíš byl v každé chvíli se mnou.

 svátek Křtu Páně A 2026

 

1. ČTENÍ Iz 42, 1-4. 6-7

 Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
   "Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo.
   Na jeho nauku čekají daleké kraje. Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou, vzal jsem tě za ruku, chránil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kteří bydlí ve tmách."



Žl 29 (28), 1-2. 3ac-4. 3b+9b-10 Odp.: 11b
Odp.: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.

Vzdejte Hospodinu, Boží synové, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu!
Odp.
Hospodinův hlas nad vodami! Hospodin nad spoustami vod! Hlas Hospodinův, jak je mocný, hlas Hospodinův, jak je velkolepý!
Odp.
Vznešený Bůh zaburácel hromem, v jeho chrámu volají všichni: "Sláva!" Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin jako král bude trůnit věčně.
Odp.



2. ČTENÍ Sk 10, 34-38

Čtení ze Skutků apoštolů.

Petr se ujal slova a promluvil:
    "Ted' opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.
   Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel."



EVANGELIUM Mt 3, 13-17

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?"
   Ježíš mu však na to řekl: "Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." I vyhověl mu.
   Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj.

A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení."

 _________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Dneska končí vánoční doba a my vidíme Ježíše už ne jako miminko, ale jako dospělého muže, který se nechává u Jordánu pokřtít od Jana. Ale přesto je tu něco, co oba dva tyto příběhy spojuje. Nikdo by v tom miminku v betlémském chlévě na první pohled nerozpoznal Spasitele. A nikdo by ho nepoznal ani v tom mladém muži, který společně s davem dalších lidí čeká na to, až na něj přijde řada a Jan ho ponoří do vody. Poznáme to až ve chvíli, kdy se Ježíš vynoří z vody a ozve se Otcův hlas: Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.

 Pán Ježíš k nám přichází různými způsoby i dnes, a dělá to taky docela nenápadně; tak, že bychom to na první pohled ani nemuseli poznat. Ale když máme otevřené a bdělé srdce, můžeme Ježíšovo přicházení do našeho života poznat, i když není nápadné.

 

Milí bratři a sestry,

 Scéna z betlémské stáje, jíž jsme začínali letošní vánoční dobu, i dnešní svátek, jímž vánoční doba končí, ukazují shodně na nenápadnost a skrytost přicházejícího Božího království v Ježíšově osobě. Kdyby se pastýřům nezjevil anděl, a kdyby mudrci od Východu nebyli vedeni světlem hvězdy, nikdo by pravděpodobně v miminku narozeném ve chlévě Mesiáše nerozeznal. A dnes se opakuje v podstatě totéž – Ježíšova skutečná identita se projevuje až po vynoření z vody Jordánu. Předtím by ho v davu nikdo nepoznal, je to jen jeden z mnoha lidí u jordánského břehu, trpělivě čekajících, až na ně přijde řada a oni se budou moci ponořit do Jordánu na znamení pokání a víry, že Boží království opravdu přichází. Je jedním ze zástupu, představujícího velmi pestrou směsici lidí; Izraelitů, římských vojáků, těch, kteří žili spravedlivě podle Zákona - i veřejných hříšníků. Když se tomu Jan diví – a právem, vždyť Ježíš sám je ten, s nímž Boží království přichází – Pán mu říká: Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.

 Na tutéž skutečnost ukazuje i prorok Izajáš v prvním čtení: Mesiáš nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí.

 V poslední době velmi často, milí bratři a sestry, přemýšlím o posledních událostech u nás doma i ve světě. A trochu se toho – zejména ve slabých chvilkách – upřímně děsím. Jakoby pravda a láska vůbec neměla nad lží a nenávistí šanci, jako bychom již tváří v tvář tvrdé realitě rezignovali a více či méně přiznaně přijali postoj, že se stejně vždycky nejlépe prosadí arogance, zarputilá sebestřednost, lež a bezskrupulózní umění ve věcech chodit, že čím dál víc začíná platit pouze právo silnějšího. A že hodnoty, které reprezentuje Ježíšovo království, jsou vlastně pohádky pro naivní snílky. Z tohoto naladění potom – specificky v křesťanském prostředí – vzniká určitý způsob myšlení a jednání, který přiznaně či nepřiznaně říká, že se tomu musíme přizpůsobit. Pokud chceme jako církev vůbec přežít, musíme si hledat mocné spojence; musíme si také umět definovat nepřítele a vstoupit do menších či větších válek o moc a kulturní vliv, abychom si dobyli nějaká další území, nebo minimálně udrželi alespoň ta stávající. A ještě při tom můžeme brát svaté Boží jméno nadarmo proklamacemi, že to přece nemůže nebýt Boží vůle.

 Zůstat na cestě, na níž nás zve Ježíš, znamená ovšem mimo jiné vydržet toto napětí mezi tím, co vidíme okolo sebe – a na druhé straně vírou, že Boží království přichází i tak; že my lidé tomuto přicházení sice můžeme – a máme – pomáhat, ale hlavním aktérem je Bůh a jeho láska. Je to v těchto dnech možná těžší nežli kdy předtím. Ale přesto – jsme povoláni k pevné víře, že Boží království přese všechno stále přichází a jednou přijde v plnosti, i ve své zdánlivé nenápadnosti a slabosti. Jak říká prorok Izajáš v dnešním prvním čtení: Mesiáš nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo.

 

 

 

2. neděle po Narození Páně A 2026

1. ČTENÍ Sir 24, 1-4. 12-16 ( řec. 1-2. 8-12 )

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu.
    Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: "Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví! "
    Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu.
    Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo.Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

Žl 147,12-13.14-15.19-20 Odp.:Jan 1,14
Odp.: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, chval svého Boha, Sióne, že zpevnil závory tvých bran, požehnal tvým synům v tobě.
Odp.
Zjednal tvému území pokoj a sytí tě jadrnou pšenicí. Sesílá svůj rozkaz na zemi, rychle běží jeho slovo.
Odp.
Oznámil své slovo Jakubovi, své zákony a přikázání Izraeli. Tak nejednal se žádným národem: nesdělil jim svá přikázání.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 1,3-6.15-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bud' pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
    Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

EVANGELIUM Jan 1, 1-18

Začátek svatého evangelia podle Jana.

    Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
    To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
    Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
    Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
    A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
    Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' "
    Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milosti: Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista.
    Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

_____________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

 S mnohými z vás máme hodiny náboženství. Ale ty hodiny nejsou jako třeba hodiny počtů nebo češtiny, kdy vám paní učitelka a pan učitel něco řekne a vy to pochopíte a nějak si to zapamatujete. Ve dnešním druhém čtení nám svatý Pavel říká, jak to je doopravdy – to, že pravdy našeho křesťanství nějak chápeme , vyplývá z toho, že jsme se ve křtu stali milovanými Božími dětmi a učíme se žít v lásce. Viděl jsem nedávno na Internetu jeden primiční obrázek (to jsou obrázky velikosti záložek do knih, které se tisknou na památku toho, že někdo slaví po vysvěcení první mši svatou)  mého známého salesiánského kněze Michaela Martinka. A tam bylo napsáno : Miluj a všechno pochopíš!

 

Milí bratři a sestry,

 Vzhledem k tom, že dnešní evangelium – tedy Prolog svatého Jana – slyšíme ve vánoční době již poněkolikáté, se v této promluvě zaměřím na druhé čtení z listu svatého Pavla křesťanům do Efesu.

Jedna z nejklíčovějších pasáží dnešního druhého čtení se nachází v jeho poslední větě: On (tj. Bůh našeho Pána Ježíše Krista) ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

 Po celou adventní a vánoční dobu nás provázela - a stále ještě provází - symbolika světla: nejprve v souvislosti s adventním věncem, na němž přibývá světla, ačkoli toho přirozeného ubývá. Poté, o vánoční noci, je to záře, ve které se pastýřům zjevuje anděl a zve je k jesličkám, aby přivítali nově narozeného Spasitele. A ještě později je to světlo hvězdy, která vede mudrce od Východu k narozenému Králi. Všechny tyto obrazy světla jsou dohromady znamením osvícení – ve smyslu daru pochopení určité podstatné pravdy. Svatý Pavel hovoří ve stejném smyslu, když píše Efesanům slova, jimiž vysvětluje, co myslí oním osvícením: vzpomínám na vás ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat.

 Z tohoto úhlu pohledu není naše křesťanství žádná ideologie; něco, co se nastuduje v katechismu a pak se tomu věří a nějak se to žije, nebo se o to člověk alespoň snaží.  Je to – jak o tom rovněž svědčí dnešní druhé čtení – především existenciální stav, založený na Božím vyvolení.  Základem je naše darovaná identita milovaných Božích dětí: Bud' pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista.

 Svatý Pavel se ve svém listě raduje z toho, jak efezští křesťané z tohoto svého základního povolání a vyvolení žijí: Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat. Efezští křesťané správně pochopili základní skutečnosti - svou identitu milovaných Božích dětí a život v lásce. A to ostatní, stále hlubší poznání Boha a božských skutečností, pak už nějak přijde samo.