2. neděle po Narození Páně A 2026

1. ČTENÍ Sir 24, 1-4. 12-16 ( řec. 1-2. 8-12 )

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu.
    Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: "Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví! "
    Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu.
    Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo.Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

Žl 147,12-13.14-15.19-20 Odp.:Jan 1,14
Odp.: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, chval svého Boha, Sióne, že zpevnil závory tvých bran, požehnal tvým synům v tobě.
Odp.
Zjednal tvému území pokoj a sytí tě jadrnou pšenicí. Sesílá svůj rozkaz na zemi, rychle běží jeho slovo.
Odp.
Oznámil své slovo Jakubovi, své zákony a přikázání Izraeli. Tak nejednal se žádným národem: nesdělil jim svá přikázání.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 1,3-6.15-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bud' pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
    Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

EVANGELIUM Jan 1, 1-18

Začátek svatého evangelia podle Jana.

    Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
    To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
    Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.
    Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
    A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
    Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' "
    Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milosti: Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista.
    Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

_____________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

 S mnohými z vás máme hodiny náboženství. Ale ty hodiny nejsou jako třeba hodiny počtů nebo češtiny, kdy vám paní učitelka a pan učitel něco řekne a vy to pochopíte a nějak si to zapamatujete. Ve dnešním druhém čtení nám svatý Pavel říká, jak to je doopravdy – to, že pravdy našeho křesťanství nějak chápeme , vyplývá z toho, že jsme se ve křtu stali milovanými Božími dětmi a učíme se žít v lásce. Viděl jsem nedávno na Internetu jeden primiční obrázek (to jsou obrázky velikosti záložek do knih, které se tisknou na památku toho, že někdo slaví po vysvěcení první mši svatou)  mého známého salesiánského kněze Michaela Martinka. A tam bylo napsáno : Miluj a všechno pochopíš!

 

Milí bratři a sestry,

 Vzhledem k tom, že dnešní evangelium – tedy Prolog svatého Jana – slyšíme ve vánoční době již poněkolikáté, se v této promluvě zaměřím na druhé čtení z listu svatého Pavla křesťanům do Efesu.

Jedna z nejklíčovějších pasáží dnešního druhého čtení se nachází v jeho poslední větě: On (tj. Bůh našeho Pána Ježíše Krista) ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

 Po celou adventní a vánoční dobu nás provázela - a stále ještě provází - symbolika světla: nejprve v souvislosti s adventním věncem, na němž přibývá světla, ačkoli toho přirozeného ubývá. Poté, o vánoční noci, je to záře, ve které se pastýřům zjevuje anděl a zve je k jesličkám, aby přivítali nově narozeného Spasitele. A ještě později je to světlo hvězdy, která vede mudrce od Východu k narozenému Králi. Všechny tyto obrazy světla jsou dohromady znamením osvícení – ve smyslu daru pochopení určité podstatné pravdy. Svatý Pavel hovoří ve stejném smyslu, když píše Efesanům slova, jimiž vysvětluje, co myslí oním osvícením: vzpomínám na vás ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat.

 Z tohoto úhlu pohledu není naše křesťanství žádná ideologie; něco, co se nastuduje v katechismu a pak se tomu věří a nějak se to žije, nebo se o to člověk alespoň snaží.  Je to – jak o tom rovněž svědčí dnešní druhé čtení – především existenciální stav, založený na Božím vyvolení.  Základem je naše darovaná identita milovaných Božích dětí: Bud' pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista.

 Svatý Pavel se ve svém listě raduje z toho, jak efezští křesťané z tohoto svého základního povolání a vyvolení žijí: Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat. Efezští křesťané správně pochopili základní skutečnosti - svou identitu milovaných Božích dětí a život v lásce. A to ostatní, stále hlubší poznání Boha a božských skutečností, pak už nějak přijde samo.