Slavnost Ježíše Krista Krále C 2025

1. ČTENÍ 2 Sam 5,1-3

Čtení z druhé knihy Samuelovy.

   Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: "Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem." Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.

   

Žl 122 (121),1-2.4-5 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!
Odp.
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,12-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry! Děkujeme Bohu Otci, že vám dal účast na životě věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.  On je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví, prolitou na kříži, zjedná pokoj.

   
EVANGELIUM Lk 23,35-43

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."    Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!" Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.    Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého." A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království." Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."

 ______________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

v dnešním prvním čtení přicházejí lidé z Izraele za budoucím králem Davidem a říkají mu: Jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele. Chtějí Davida za krále místo Saula, protože vnímají, že David je jeden z nich. David nebude vládnout silou a mocí, ale tím, čemu říkáme my dospělí přirozená autorita. David je jeden z lidu; byl to původně prostý pastýř, jako ostatní Izraelité. Ale zároveň se osvědčil, když spravoval Izrael, ještě když králem nebyl. Lidé tak vědí, že takový král bude vládnout dobře, bez násilí, bez toho, aby z toho kralování měl sám nějaký prospěch, třeba aby zbohatl, protože je král. A vědí taky, že za takového krále se bude lidem v jeho království žít dobře.

  

Milí bratři a sestry,

 Když jsem si procházel své promluvy z minulých let k tomuto ročnímu cyklu slavnosti Ježíše Krista Krále, všiml jsem si, že se tak či onak stále vracím k postavě onoho spravedlivého lotra po pravici, jemuž dala křesťanská tradice jméno Dismas. A nebude tomu jinak ani letos, protože tato postava je fascinující – dokáže v danou chvíli vidět daleko hlouběji než ti ostatní. Dokáže v Ježíši, zcela bezmocném a očekávajícím jistou smrt, vidět krále.

 V řeckém originále jsou oba lotři na křížích vedle Ježíše označeni podstatným jménem kakoúrgous, tedy doslova zlo-činci, ti, kteří konají zlé skutky. To, že byli odsouzeni k smrti na kříži, svědčí o tom, že nešlo o žádné kapesní zlodějíčky – museli se dopustit opravdu závažných zločinů. Museli zřejmě celý dospělý život žít v atmosféře zákona džungle, neúprosného boje o přežití, kde pro slabost a soucit nemohlo být žádné místo a kde nekompromisně vládlo právo silnějšího. Své odsouzení k smrti na kříži museli oba vnímat právě z tohoto pohledu – ve svém boji o přežití prostě prohráli; někde udělali chybu, protože se nechali chytit – a žádná chyba se neodpouští, druhou šanci už nedostanou, tečka.

Ostatní postavy, které se v dnešním úryvku evangelia vyskytují, nejsou sice zločinci, ale způsob, jak se Pánu vysmívají a jak ho karikují, svědčí o tom, že věci vidí úplně stejně. Copak tohle může být nějaký král a Mesiáš? Nemá žádnou moc, nemá žádnou sílu, nedokáže zachránit ani sám sebe, natož někoho jiného. Je příliš slabý, se svým hlásáním lásky k bližnímu; nemá na své straně vůbec nikoho, ani lid, ani náboženské předáky, dokonce ani hrstku svých učedníků, kteří se ve své většině rozprchli.

 Lotr po pravici však v tuto chvíli jako zázrakem vidí věci správně. Vidí je očima víry, vlastně zcela navzdory tomu, co se v danou chvíli zdá jako evidentní. Samozřejmě, mohli bychom se domnívat, že se ve své mezní situaci pomezí života a smrti chytá stébla naděje; jenže ve stejné mezní situaci je i ten druhý zločinec, a přece v Ježíši žádného skutečného krále nevidí. Dismas ale přes všechno, co se v danou chvíli děje - i přes veškerou svou životní zkušenost - poznává, že Ježíš je opravdu král, že jeho království je skutečnost. A touží do něj vstoupit: Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království. Možná také proto, že tuší, že je to mnohem krásnější a vlídnější skutečnost, než to, v čem prožil svůj ubohý pozemský život. Přichází mi v téhle souvislosti na mysl film amerického režiséra Franka Darabonta Zelená Míle z roku 1999, ve kterém neprávem odsouzený Afroameričan John Coffey říká, proč vlastně rád přijme svou smrt na elektrickém křesle: Jsem unavený, šéfe. A nejvíc mne unavuje, jak jsou lidé na sebe zlí.

 Milí bratři a sestry, možná i ve světle posledních událostí ve světě i u nás můžeme mít velké pokušení uvěřit, že moc může mít jen ten, kdo je bezskrupulózní, kdo používá hrubou sílu a aroganci, kdo je schopen posloužit si polopravdivou nebo vyloženě lživou propagandou; ten, kdo umí ve věcech chodit a má charizma, byť by bylo ďábelské. Jinými slovy, že tvrzení o pravdě a lásce, která vítězí nad lží a nenávistí, je zoufale naivní. Přeji tedy nám všem, milí bratři a sestry, v téhle situaci pohled svatého Dismase – pohled, který sice vypadá, že se míjí s realitou, ale nakonec je ten jediný správný.